Konečně se probouzí skutečné jaro. Včera jsem já hlava děravá odklopila kameny na miniskalce. Dumala jsem chvíli nad tím, proč jsem tam ty nevzhledné kusy opuky vůbec dala, a úplně jsem zapomněla, že to bylo kvůli naší Fanynce, která mi tam v jednom kuse hrabala nejen ty rozkošné sasanky, ale i hyacinty. Fanynku už od 11. srpna loňského roku nemáme, moc mi schází, i to věčné hrabání v záhonech a na skalce jsem jí odpustila. Co bych dala za jednu její vlhkou pusinku a olíznutí tváře.
Chudinky sasanky dostaly asi zabrat, včera to bylo vybledlé a nažloutlé cosi ale dneska, když jsem se na ně byla podívat, spatřila jsem u některých rostlinek i poupata. Tak snad už nepřijde silný mráz.
Když už jsem byla venku, přesadila jsem smrček, úplně se mu rozpadl hliněný květináč. Tu a tam jsem zkusila odstranit plevel ze skalky, a šlo to docela dobře.
Podrobně jsem zkoumala místo, na které jsem předloni zasadila bledule. Loni se neukázaly, dneska jsem viděla cosi se klubat ze země, kdyby to byly bledule, bylo by to něco, jako malý zázrak. Zatím to nepoznám.
Ze včerejší větrné procházky mám tuhle fotku, musím přidat pohyb, protože jsem nějak podezřele přibrala. S hrůzou jsem zjistila, že vážim tolik, kolik jsem vážila po vánocích. 😵
Žádné komentáře:
Okomentovat