PODBRDSKÉ ŽENY

 Protože jsem měla knížku pro velký zájem čtenářů knížku v knihovně zamluvenou, snažila jsem se jí přelouskat co nejdřív, i když je to pořádná bichle. 

V hodnocení tohoto románu jsem na rozpacích, nakonec bych dala pouze dvě hvězdičky.  Je v něm tolik politiky a tolik nenávisti k bývalému, předrevolučnímu režimu, proto vůbec nechápu, kde se to v autorce bere. Knihu věnuje své babičce, tak by mě zajímal názor té babičky. Pochopila bych, kdyby současná situace byla jiná, kdyby u nás bylo opravdu líp, ale bohužel není. 

Kdysi v mládí jsem i já měla podobné názory, jako autorka Jana Poncarová, jenže postupem času jsem změnila svůj názor dá se říct o plných 180 stupňů.  Dnes už vím, že to po válce nebylo jednoduché, když si vzpomenu, co všechno museli komunisté vybudovat, postavit, zlepšit, předělat, to všechno přece nešlo bez peněz a kde by na to stát bral? I v knize je vidět, jak se život podbrdských žen po válce změnil, ubylo dřiny, žilo se volněji, podstatně lépe. 

 V knize mi nesedělo spousta věcí. -

Například jsem nechápala, proč je některým postavám věnováno tolik času, jako např. Emílii. Tolik stěžování na těžký život žen při první i druhé Světové válce. Taková byla doba, a bylo vinou mužů, že nechávali na svých ženách  tu nejtěžší práci a ženy to trpěly.

Také velká chvála na americké osvoboditele a nadávky na vojáky Rusáky mi nesedla. Tehdy to nebylo Rusko, ale Svaz Sovětských Socialistických Republik - SSSR a že nás převážně osvobodila Rudá Armáda, o tom nemůže být pochyb, přesto pro ně Jana Poncarová neměla v románu vlídné slovo!!

Nepochopila jsem, proč Emiliina dcera Jana neměla ráda svou dceru Johanku.  A protože jsem zhruba stejně stará, jako byla postava Jany, nechápu spoustu věcí, např. popisování po domácku vyráběných menstruačních pásek. To znám z vyprávění své babičky a maminky. V té době už u nás byly k dostání menstruační vložky, dokonce si vzpomínám, že jejich cena byla 2,40 Kčs.

Rovněž panenka Barbie nebyla tak úplně běžně v obchodech, natož veškeré vybavení kolem Barbie a že by u nás tenkrát  existovalo Lego, na to si taky nevzpomínám, to spíš byla stavebnice Merkur. Lego sice později bylo k dostání, ale v té době rozhodně ne. 

Lidé jsou nepoučitelní a stejné je to i dnes. Tolik nadávek na bývalý režim, na komunismus, který jsme tady ostatně nikdy neměli. Nedávno, za kovidové krize ti, co nejvíc na komunisty nadávali natahovali  ruku po dotacích a dostávali je. Odnesli to zase jen ti nejchudší lidé, těm se nepřidalo samozřejmě nic. 

z přebalu -

Příběh o nelehkých lidských osudech v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Emílie zažije bolesti války i nástup komunismu – ale možná ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které pociťuje v manželském životě. Také její dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Dokáže poslední z podbrdských žen Johanka zlomit rodinnou kletbu a zbavit se tíže samoty?

fíky

 Fíkovník se měl k světu, i když v zimě trochu namrzl. Na jaře se po pár týdnech vzpamatoval, listů měl opravdu hodně, vyrostl i do výšky cca 170 cm.

Fíků měl letos přes padesát, pár jich opadalo, dost fíků zůstalo, ale plně nedozrály. Letošní léto fíkovníku prostě nějak nesedlo a je to škoda. Už jsem se smířila s tím, že fíky letos neochutnám, bohužel..😶

podzim u nás

 Dneska jsem měla v plánu jen odpočívat a nabírat síly, ale ono mi to nedá. Kdopak ví, jak bude za dva, tři dny, nebo za týden, a já potřebuju na zazimování zahrady času opravdu hodně. Je to jen pár dnů, co od meteorologů zaznělo, že letošní zima bude opravdu krutá, a dnes se od paní Honsové na Novinkách  dozvídáme, že zima bude mírná a jaro přijde brzy. 

Nevím co z toho si vybrat, podle vřesu to vypadá na zimu mírnou, ale moc dobře  vím, že podle pranostik a dnes už řídit nedá. Příroda je popletení, na hortenziích vyrašily nové květy, azalky mají nalité pupeny, až je mi jich líto.

Topolovka je unavená, její květy leží už na zemi, stejně tak, jako naše jediné jablíčko.

Bylo moc dobré, i když jsem si ho musela vykrájet.

Nový květ jsem ještě nestihla vyfotit, ale to podzimní vybarvení téhle hortenzii moc sluší. 

Takhle vypadá ve svahu nový betonový plot.  Za ním je vidět skleník paní sousedky a jejich meruňky...

borůvka a petrklíče

S rozvozem mulčovací kůry jsme hotovi, dneska jsem vytvarovala zlatou túji a musím se pochlubit, že se mi povedla docela pravidelná koule. Odpoledne bych si ještě chtěla zasadit rododendron, který dneska manžel koupil v Lidlu. Jel pro česnek a brambory a najednou zvoní telefon a jestli prý bych chtěla rododendron percy wiseman, no a já na to, že se nejdřív musím podívat na internet, jak vypadá a on je opravdu hezký, tak jsem na to kývla, i když jsem svatosvatě slíbila, že už nebudu nic chtít. 😊

Tak se musím pochlubit, uzrála nám jedna jediná borůvka 😄

A kvetou petrklíče.

Tenhle plnokvětý se mi moc líbí, musím ho pořádně zazimovat. Včera nám trošinku zapršelo, za dva dny to hodilo 2 milimetry, ale ještě je musím před zimou pořádně zalít.

Ze všeho toho podivného dění a nejen kolem pana prezidenta Miloše Zemana je mi smutno.  Nechápu co se děje, nechápu proč se tak děje, jen mám pocit, že v té naší malé zemičce už není nic, jako dřív. 

Tolik lží, překrucování a polopravd a nenávisti jsem snad nikdy nezažila. Každý z těch VIP a politiků si může vykládat co chce, každý si může vymýšlet a nikdo za nic nenese odpovědnost. Běda ale obyčejnému človíčkovi, kdyby si něco z toho dovolil...

poprchává

 Přes noc nespadla ani kapka, ale před chvilkou začalo aspoň mírně poprchávat. Však je to potřeba, jsme v polovině října a napršelo všehovšudy jen 12 mm. 

Všechny rozvíjející se růže jsem díky nepříznivé předpovědi meteorologů ostříhala, a teď vidím, že by měly šanci vykvést. Nechala jsem jen tuhle mini-růži a jedno růžové poupátko. 

Dneska dovezli objednanou slunečnici a  opravdu je letošní, a pěkně voní, z toho mám opravdu velkou radost. 

Začala jsem psát příspěvek ráno a dopisuji v 16 hod, ve srážkoměru máme pouhý milimetr, ale pořád lepší, než nic. 

TEMNÁ SVATÁ NOC

 Do příběhu a zápletky mi zasáhly volby a jak říkal Havel blbá nálada, snad proto jsem se do  této detektivky od Michaela Connellyho dlouho nemohla začíst.
Chytlo mě to až když jsem byla skoro v půlce a pak jsem se jen těžko od čtení odtrhla. Máme ale práci na zahradě, tak šlo čtení stranou. Dočítala jsem napnutá jako kšandy včera  večer v posteli a fakt spokojenost.

z přebalu -
Renée Ballardová má za sebou další noční směnu. Když se nad ránem vrátí na stanici, přistihne u kartotéky s dávno vyřazenými policejními záznamy cizího člověka. Tou neoprávněnou osobou je penzionovaný detektiv Harry Bosch. Ano, díky starému přátelství s poručíkem se vloudil do policejního archivu, to uznává. Udělal to ale z dobrého důvodu: snaží se pohnout s jedním dávno odloženým případem, který mu stále nedá spát. Ballardová narušitele nekompromisně vykáže, ale když po krátkém pátrání zjistí, o co konkrétně se Bosch zajímal, neubrání se návalu soucitu i zlosti. Složka, kterou Bosch prohledával, totiž ukrývá dokumentaci k případu Daisy Claytonové, zoufalé patnáctileté holky, která se po útěku z domova potloukala po ulicích Hollywoodu, než ji kdosi zavraždil a její tělo pohodil na skládku. Pachatel tak odporného činu nemůže zůstat neodhalen, v tom jsou Ballardová a Bosch zajedno. S buldočí posedlostí, jim oběma tak vlastní, se pouštějí do společného pátrání po tom, co přesně se Daisy stalo a kdo ji tak brutálně sprovodil ze světa.

neveselo, truchlivo

 Když vidím, jak se tzv. "vítězi voleb" nemůžou dočkat sestavení nové vlády a nejraději by pana prezidenta Miloše Zemana zbavili svéprávnosti,  někteří si dokonce přejí jeho smrt, tak je mi z toho moc smutno. Včera jsem viděla fotku Fialy s vyceněnými zuby  a u ní článek, že bude nová pětikoalice  upravovat rozpočet, a připravují škrty - v první řadě seberou seniorům a studujícím slevy na jízdné,  udělalo se mi fyzicky zle. Ono nestačí, že se zdraží veškeré energie, voda, potraviny, a vůbec všechno, co člověk k životu potřebuje.

No nic, nemá cenu to komentovat.  Prací na zahrádce si dobíjím energii a mám radost, že každý den můžu odškrtnout nějaký rest. 😊

Začínají kvést listopadky - chryzantémy, každoročně mi namrznou, no zatím se tak nestalo.

Ani nevím, kde se u nás vzala tahle krásná slézovka, možná je od známé z Moravy, dostala jsem od ní spoustu semínek různých letniček. No a jinak ráno přivezli mulčovací kůru, tak máme zase na několik dnů práci s jejím rozvozem. 

Letos jsem si objednala slunečnici pro ptáčky až z Moravy, protože jsem nebyla spokojená s firmou GRAINshop, která nám předloni přivezla žluklou, zatuchlou slunečnici, přitom na telefonický dotaz nám bylo sděleno, že slunečnice je čerstvá. Řidič a majitel firmy v jedné osobě před námi strhával z pytlů visačky a když jsme se ozvali, byl na nás drzý. Už zřejmě neplatí náš zákazník, náš pán, teď je to naopak...

Farmář, od kterého jsme kupovali loni nám dovezl metrák slunečnice ještě v horším stavu, pro představu vypadala, jako když se shrabe a zamete 10 let neuklízená podlaha ve stodole. Slunečnice byla nejen stará a zapáchající, ale ještě navíc plná prachu, plesnivých hrudek čehosi, co připomínalo myší trus.