Dva dny jsem skoro nevystrčila nos, když nepočítám kratinké procházky jen tak, za plot a doplnění ptačích krmítek. Včera bylo opravdu nádherně a tak jsem se hned ráno pustila do vaření. Manžel chtěl guláš a ten bývá po rozležení ještě lepší, než čerstvě uvařený.
Procházka to byla příjemná, pod nohama křupal sníh, jen to i po cestách dost klouzalo. Nepotkali jsme ani živáčka, lidé spíš vyrážejí až po obědě.
Manžel po příchodu domů ohřál guláš i knedlíky a s náramnou chutí jsme se pustili do jídla. 👍
V noci na dnešek jsem měla pořádně nahnáno. Spát jsem šla brzy, něco po jednadvacáté hodině, protože jsem pociťovala takovou zvláštní únavu. Usnula jsem, jako když mě do vody hodí, a spala přibližně dvě hodiny.
Probudila jsem se s totálně ucpaným nosem, a tak jsem si kápla Sanorin a znovu zalehla do postele. Po chvíli, než jsem stačila znovu usnout se mi udělalo špatně od žaludku, téměř na zvracení, rozbolela mě hlava, zimnice se střídala s návaly horka. Hlava mi třeštila jako střep, k tomu mě rozbolely snad všechny svaly a spánek byl totálně v nenávratnu.
Pustila jsem si inernetové rádio a poslouchala jednu pohádku za druhou, abych se nějak zabavila. Znovu jsem usnula nad ránem, něco po čtvrté hodině a spala do půl sedmé, po probuzení jsem se cítila podstatně líp. Přiznám se, že tak divně mi dlouho nebylo, příznaky to byly jako u nějaké virózy, ale je mi divné, že to tak rychle skončilo. Kdyby to byla počínající chřipka, bylo by mi teď asi mnohem hůř, tak nevím, co se zase děje, ale špejli do nosu si strkat nenechám.
Ráno byl u nás celkem silný vítr, déšť se sřídal se sněžením, momentálně sněžení ustalo a vysvitlo dokonce sluníčko, tak je mi hned líp i po psychické stránce.
Nějak ta kovidová pandemie, někdo říká jen epidemie nemá konce. Začínám upadat do hlubokých depresí, jako mnoho jiných lidí, kteří se těm neustálým katastrofickým článkům poddávají. Začínám chápat, proč mnozí lidé zvolí raději dobrovolný odchod z tohoto světa. Člověk totiž neví, čemu má, nebo může věřit, když politici sami svoje nařízení porušují a scházejí se bez roušek. Ve Sněmovně mají nasazené roušky tak, že jim kouká často nos a mluví tam, hádají se prskají. To všechno je zřejmě v pořádku. V poslanecké restauraci klidně jedí, a pochybuju, že by u jednoho stolu byli příbuzní. To pak člověka napadne, jestli to všechno, co se teď děje není uměle vyvolané. Lidé si přeposíají různá videa, kde se mluví o něčem jiném, a to mi nahání ještě větší hrůzu. Ta videa pak rychle mizí, a mně to připadá, že mocní tohoto světa nechtějí, aby ty zprávy lidé viděli a slyšeli. Moje babička říkávala: "Na každém šprochu pravdy trochu"
Stokrát si říkám, že se nebudu dívat na zprávy, že nebudu číst novinky a jiné podobné weby, ale stejně se s jakousi nadějí jdu každé ráno podívat, co je nového. Tak moc chci slyšet a vidět, že je to konečně na dobré cestě a pořád nic. Nechápu, co se děje teď tak strašného, že vláda opět přitvrdila a zakazuje prakticky všechno. Prý jsou nemocnice přeplněné, tak proč se nevyužívá ta polní nemocnice. Takových peněz to stálo a teď se dozvídáme, že nemají lékaře a sestry. To jako nevěděli dřív, než se do toho sestavování provizorní nemocnice pouštěli?
Dočetla jsem se, že se covid ještě víc přenáší mluvením. Doposud se tvrdilo, že se nejrychleji roznáší kašlem, tak teď už jen čekám, až se lidem zakáže i mluvit. Od loňského března, kdy to vypuklo jsem viděla dceru, zetě a vnoučata jen dvakrát a skoro jsem je nepoznávala.
Zaujal mě článek o třešních a višních, o tom, jak jsou zdraví prospěšné, a co všechno dokážou. Z toho důvodu jsem to dlouhé povídání poctivě opsala. Vzhledem k tomu, že píšu pouze dvěma prsty, byla to docela fuška, ale snad se to povídání někomu hodí.
Dotaz -
Máme na zahradě dva třešňové stromy. Děda je chce pokácet, prý je z nich jen nepořádek. Já je mám ráda. Určitě jsou i zdravé!
Lenka Košťálová, Blansko
Ráno trošku poletoval sníh, ale venku bylo tak hezky, že jsme se hned po snídani rozhodli vyrazit na procházku co nejdřív. Jsme po obědě už trochu líní, nikam dál se nám nechce, ale oba ty procházky potřebujeme. Já nevím, jak je to možné, ale zase jsem se spravila! Ráno jsem vážila 72,8kg, sice jsem si na vážení vzpomněla až po snídani, ale stejně mě ta čísla na váze přímo šokovala. Včera jsme kvůli silnému sněžení nikde nebyli a já si to pak vyčítala, neubylo mě, byla to ode mne jen hloupá výmluva dneska už jsem sotva dopnula džíny. 😟
Takže jsme koupili sádla, rovnou dva kelímky, ale ještě před tím sádlem, hned za vstupem do obchodu jsem si na regálku se skomírajícími rostlinami všimla dvou květináčků s africkými fialkami. Chuděry byly pěkně zrasované, zvlášť ty s drobnými růžovými kvítky. Ve mně se hned ozval záchranářský pud, ale muž mě brzdil, říkal, že se ty fialky už nevzpamatují a zároveň se mě ptal, kolikrát už jsem se zapřísahala, že nebudu nakupovat polouvadlé pokojovky. Pak ale nade mnou mávl rukou, popadl ty lepší a šel se sám od sebe na pokladnu zeptat, kolik stojí, protože cena u nich nebyla, ba ani cedulka, že jsou na slevě. Pokladní nám sdělila, že jsou za 39,90 a tak mi řekl, ať si je tedy vezmu, když mi to drásá srdce. Měla jsem chuť přihodit i ty růžové, ale nechtěla jsem muže dráždit, navíc už nějaké růžové mám.
Doma jsem zjistila, že je fialka doslova přelitá, což jí vůbec nesvědčí. Teď už odpočívá na okenním parapetu a já musím doufat, že se vzpamatuje, jinak bych to měla u manžela příště fakt nahnutý a žádná kytička by nebyla.
Málem bych promeškala krásné bílé květy hvězdníku. Do místnosti, kde mám většinu pokojovek chodím jen zalévat a protože v zimě rostliny moc vláhy nepotřebují, chodím tam tak jednou za týden.
