rychlý hrníčkový jablečný koláč

 Dlouho jsem nic nepekla a protože jsem měla od podzimu ještě jablíčka ze sadu, hledala jsem na netu recept, kde bych je uplatnila. Recept jsem našla zde

Docela ujde, v původním receptu jsou 2 hrnky cukru na tři hrnky mouky, to se mi zdálo strašně moc. Použila jsem jen 3/4 hrnku a i tak se mi zdá ten koláč hodně sladký. Mléko jsem naopak musela přidat, 1 hrnek nestačil, těsto bylo stále husté, v žádném případě nešlo na pekáč nalít. Určitě koláč mnou upravený vyzkouším ještě jednou, ale bez kakaa a cukr uberu jen na 1/2 hrnku.

dva osobní poznatky z druhého kola voleb

 Ještě včera jsem byla plná nadějí. Volili jsme i v druhém kole, k volbám jsme pro jistotu šli až v sobotu. Mám k tomu druhému volebnímu kolu dva osobní poznatky. Ten první je, že jsme potkali v ulici známou. Pozdravila jsem, prohodila pár vět a ona se ptala, jestli jdeme taky k volbám. Přikývla jsem, známá se podivila a říkala, že by sama od sebe ani volit nešla, ale děti nedají pokoj, chtějí osobně dohlédnout, aby rodiče a prarodiče volili pana generála Pavla. 

Druhý poznatek přímo z volební síně, po uložení volebního lístku a vhození do urny jsem ten zbylý lístek u koše přetrhla a jakýsi uhrovitý mladíček se ozval, že není třeba zbylé lístky trhat. Nejprve jsem nechápala, proč si toho všímal a proč mi to říkal. Pochopila jsem až cestou domů...

Třetí poznatek není z mé hlavy, ale proslýchá se, že  sčítání hlasů prováděla nějaká americká firma, a to bez výběrového řízení? Zřejmě nemáme nějakou naši českou firmu na to sčítání? No hlavně že už novináři za čtvrt hodiny po začátku sčítání věděli, že vyhraje Pavel!  Pravdou je, že jsem se snažila ten výrok vyvrátit, protože mi přijde absurdní, že bychom neměli českou firmu na sčítání dat, ale i když hledám, jak hledám už druhý den, žádné informace, která firma výsledky prezidentských  voleb zpracovala na internetu najít nejdou, nebo to teda asi neumím. 

VRAŽDA NA BLATECH

 Nemám ráda německé a rakouské filmy, ani rakouské a německé krimi seriály, stejně na tom jsem i rakouskými a německými spisovateli. Tenhle, jak píšou BESTSELLER DENÍKU BILD od autorky Catherine Shepherd si donesl manžel z knihovny a protože doma nebylo nic jiného, tak jsem se pustila do čtení. První stránky mě docela zaujaly, dál už to pro mne bylo jen horší, a horší, ale dočetla jsem do konce. Catherine Shepherd jsem si ale přidala do neoblíbených autorů.

z obalu knížky - Julia Schwarzová o smrti něco ví. Pracuje totiž jako forenzní specialistka na pitevně. Spolupráce s kriminální policií a objasňování násilných úmrtí jsou u ní na denním pořádku. Ráda své případy zkoumá přímo na místě činu.

Když ji kriminální komisař Florian Kessler přizve k nálezu mrtvého těla mladé dívky na blatech, nezaváhá ani chvilku. Nakonec jsou poznatky z místa činu to jediné, z čeho můžou při vyšetřování vycházet. Během přepravy na pitevnu je totiž tělo dívky ukradeno.

Rozběhne se pátrání, které ale místo ztracené mrtvoly odhalí další oběť. Julii vrtá hlavou podezření, že by mohlo jít o sériového vraha, přestože provedení obou vražd je rozdílné. Jediným spojením mezi případy se zdají být podivné symboly, které mají obě mrtvé vytetované na břiše. Bohužel je nalezena další mrtvá dívka a pro vyšetřovatele začíná boj s časem.

Pokud nemá být obětí mnohem víc, musí pochopit, proč a jak si pachatel dívky vybírá a jaký význam pro něj mají vytetované symboly.

Na parapetu mi odkvétá bílý hyacint, odkvetl mi fialový, který měl dva výhony a já zjistila, že dva výhony má i ten bílý. Nejprve vykvetl hlavní, větší výhon a když se objevily první známky uvadání, dal se do kvetení ještě jeden, menší výhon.

Dělaly mi radost opravdu hodně dlouho.

Přidám ještě další fotku krmítka, ptačí návštěvnost máme vysokou.

elita radí, koho volit

 Včera jsem si zase po dlouhé době klikla na Blesk a nestačila jsem se divit umělcům, sportovcům, vědcům, zkrátka tzv. elitám národa, jak se hrdě hlásí k tomu, že budou volit pana generála Pavla. Byl mezi nimi můj oblíbenec herec Petr Štěpánek s manželkou Zlatou Adamovskou, Terka Brodská, Martin Dejdar, u kterého mě to fakt hodně překvapilo, protože většinou žije mimo ČR, naopak u Evy Holubové mě to nikterak nepřekvapilo, ta se tím, koho podporuje už několik let netají, stejně tak u Pana Mádla, nebo či Jitky Čvančarové a tak bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho. Překvapil mě Plekanec s manželkou, nebo dřív na jedné provládní demonstraci pan Jiří Suchý, který chválí pětikoalici, toho jsem vždycky brala za rozumného.

Je třeba si uvědomit, že všichni tito lidé se mají víc, než jen dobře, nemusí počítat s každou korunou, jako pracující většina, invalidé, důchodci, či matky samoživitelky, které často nemají ani   na to, aby zaplatily dětem školní obědy, nebo nějaké zájmové kroužky. O obyčejné lidi ztratila elita národa zájem, a to není dobré, jednají jen ve svém vlastním zájmu.

blbá nálada

 Dneska máme od samého rána mrznoucí mlhu, pěkně to venku klouže. Když jsem nesla mrkvičku oslíkovi, málem jsem sebou švihla.

Snažím se myslet pozitivně, k tomu mi pomáhá čtení, starání se o to, abychom neměli prázdná krmítka. Dělá mi radost, když vidím, jak mě zdálky oslík vítá svým hýkáním, a tak se snažím, abych k němu nikdy nešla s prázdnou. Snímek který vkládám je ze 20. ledna, nedaří se mi fotit, když je skoro pořád zataženo.

Moc se těším, až ta blbá nálada skončí, teda jestli vůbec skončí. Ještě snad nikdy nebyli na sebe lidi tak strašně zlí, jako teď. 😧

nikdy neříkej nikdy

 Stěžovala si mi včera cestou z města sousedka. Neví co má dělat, chce volit Babiše, ale vnuk jí psychicky vydírá a vyhrožuje, že jestli nezvolí generála Pavla, tak k jí přestane mít rád a nikdy k ní s rodiči už nepřijedou. V slzách říkala, že si kvůli vnukovi utrhuje tak zvaně od huby, jen aby mu mohla podstrčit občas nějakou tu korunu a on na ní sprostě křičí a uráží jí. 

To je těžká rada, u nás naštěstí tenhle problém nemáme a kdyby přece jen vnuk přišel s tím, že k nám nepojede, pokud bych dala hlas Babišovi, tak mám zrovna v tomhle jasno. S klidem bych odvětila, když k nám už nikdy nepřijdeš, tak  holt od nás už nikdy neodjedeš, já si kvůli tobě nohu za krk nedám,  nenechám si od tebe radit, koho máme s dědou volit. Beztak u nás celou dobu vždycky jen čumíš do mobilu, tak o nic nepřijdeme.

Zklamal mě včera Tomio Okamura, když na otázku koho volit odpověděl, že jedna možnost je vhodit do volební schránky prázdnou obálku, další možností je, nejít k volbám. V obou případech to znamená, že posílíme vládního kandidáta Pavla. Takovou hloupost říkal i pan Rajch, nemáme chodit k volbám, máme si užít vánoční svátky a pod...

Nikdy bych nevěřila, že budu někdy volit Andreje Babiše a neuvěřitelné se stane. My s manželem, po zralé úvaze to Babišovi zkrátka hodíme. I kdyby nevyhrál prezidentské volby, tak my budeme mít čisté svědomí, že jsme udělali, co jsme mohli....