hrdlička na krmítku

 Pořád marodím a nechce to být lepší. Z neděle na pondělí jsem opět měla vysoký - krizový tlak. V nemocnici mi vždycky tlak trochu srazí, přidají léky a odvezou mě domů. Bohužel ty léky, které užívám mi nezabírají a tak se to musí pravděpodobně řešit jinak, takže mě asi čeká řada vyšetření, včetně kardiologie. Bez auta je to děs, když jsme malé městečko, a já pěšky do polikliniky nedojdu, další problém. 

Na krmítko přilétla hrdlička, chudinka sotva se tam vešla.

 

Přidám ještě jeden krokus. 💗

No a jinak u nás stále neprší, mělo pršet v noci, i ráno a zatím spadlo jen pár kapek, které ani nebyly vidět na zámkové dlažbě. Když se podívám na weby, tak se ten déšť u nás hodinu po hodině odsouvá a kde nic, tu nic...

první jahody

 V obchodech ceny letí nahoru závratnou rychlostí.  Měla jsem chuť na puding, a tak jsem manželovi připomněla, aby nějaké sáčky koupil, vždycky jsme doma mívali zásobu. Včera stál ten obyčejný snad český puding, který kdysi stával 70 haléřů (později korunu, ještě později 2 koruny) už 5 korun a Oetker rovnou 10 korun.  

Zdražilo však úplně všechno, máslo u nás za 60 kaček, jen to fikne, Rama včera 69,90, což je taky síla. Okurka už 29,90, o ovoci snad ani radši psát nebudu, to už pro nás obyčejné důchodce holt není.

Tak mi manžel koupil jahody. Říkala jsem, že je neměl kupovat a on odvětil, že byly v akci a kdo ví, jestli nějaké jahody ještě budeme moct koupit, tím mě opravdu dostal. 

ze sněmovny

Před pár dny jsem se dívala na video, které ve sněmovně pořídila SPD. Pan Tomio Okamura se opakovaně ptal pana premiéra, jestli souhlasí s tím, co provádí pan Polčák. Pan premiér se tvářil, jako že snad neslyší, nebo že snad mluví Tomio na někoho jiného. Za chvíli zase koukal do mobilu, a tvářil se vytíženě. Na stále se opakující otázku nedokázal odpovědět a v jeho obličeji se zračil nesmírný vztek. 

Tomio Okamura říkal, že stačí, když pan premiér kývne hlavou jako že ano, souhlasí, a nebo ne, nesouhlasí. No a Fiala zase nic, nakonec vzteky vstal, ustoupil stranou, zřejmě si myslel, že už nebude na kameře vidět a nakonec udělal to, že se otočil a ukázal všem sledujícím svůj zadek. Dost výmluvné, protože tím dal občanům jasně najevo, jak o nich smýšlí. Ostatně mlčení je souhlas, aspoň se to říká. 👎

TMA

 Knížku s názvem  Tma od slovenského autora Jozefa Karika si půjčil z knihovny manžel, já jsem se do čtení dala jen z nouze, protože všechny donesené knihy z knihovny  jsem už přelouskala.  Některým lidem se děj líbil, jiným míň a některým vůbec.  Já patřím k té třetí skupině.. Kniha mě od samého začátku stresovala, deprimovala, připadalo mi, že je tam vše přitažené takříkajíc za vlasy, řekla bych za účelem lidi vyděsit. Mě nevyděsila, to zase ne, dočetla jsem jí druhý den vlastně jen proto, že nerada na svém kontě nechávám nedočtené knihy. Ono je v současnosti toho negativního kolem nás moc, a já jako blbka..., neměla jsem se do čtení vůbec pouštět. Osobně bych toto dílo ohodnotila max. jednou hvězdičkou.

Z přebalu -Televizní scenárista přijíždí na osamělou horskou chatu v pohoří Malá Fatra, kde si chce oddychnout od hektické práce a napětí v manželském vztahu, ale i vychutnat si poklidnou zimní atmosféru. Pak se však stane cosi nečekaného a jeho ozdravný pobyt se změní v děsivou noční můru. Přestože dveře nikdo nezamkl, chata se mu stane vězením a on v ní...

puškinie ladoňkovitá

Na skalce rozkvetly krásné puškinie, to je opravdu vděčná kytička. Docela se sama rozrůstá, něco vysadí asi ptáčci a tak mám různě na zahrádce už několik krásných trsů.

No a jinak..., zatím žiju, i když nevím, jak dlouho, protože i když nesleduji noviny, ani ty internetové, nedívám se na televizi a neposlouchám rozhlas, tak se ke mně stejně něco dostane. Před chvilkou na mne zvonila sousedka, prý jestli ještě žiju. Pozdravily jsme se a hned na mne vypálila, co říkám situaci s Ukrajinou. Prý to je, co? A ten fiala, ani jeho vláda nic pro naše lidi nedělá. 

My jsme pořád doma, sousedka se pohybuje víc mezi lidmi, má i větší a rozvětvenou rodinu a tak jsem se dozvěděla, že lidé už prý začínají mít jiný názor, než když začala válka.

 Nevím co bych nového k naší vládě mohla říct, mně to připadá, že všechno jde od desíti k pěti. Každý si jistě dělá úsudek sám.

přijemné a pozitivní pondělí

 Včerejšek se celkem vydařil, bez negativních článků a sprostých komentářů je mi opravdu líp a to podstatné se ke mně vždycky nějak dostane.

Konečně jsme si koupili vejcovar, když se v Lidlu po dlouhé době objevil. Od našeho zetě vím, že funguje dobře, nemusím hlídat čas, když chci mít vejce vařené např. na hniličku a navíc jdou uvařená vejce dobře loupat. 

Další pro mne příjemným zjištěním bylo, že mi začala obrážet tlustice. Nedávno jsem zjistila, že mi u té mé vadnou listy a dělají se na listech a větvičkách černé skvrny. Známá z Jigidi napsala, že tlustice rozezná, když je člověk nemocný a chřadne. Chtěla jsem tlustici vyhodit, že si koupím jinou, ale ouha! Tlustice jsou na internetových prodejnách šíleně předražené, snad i proto, že mají údajně léčivé schopnosti, asi stejně jako byl jeden čas drahý rýmovník. Mou tlustici jsem proto ostříhala tak, že zůstal jen holý kmínek. Na kmínku se včera objevil náznak prvních lístečků. 

Taky semínka mandarinky včera konečně vystrčila první děložní lístečky.

Po obědě jsme vyrazili na kratší procházku. Nebe bylo zase bez jediného mráčku, (to díky nesmírnému suchu), ale kolem kočiček bylo živo. Zaznamenala jsem několik včeliček, bohužel mi vyšla jen fotka s mouchou, ale to nevadí, třeba se zadaří příště.

Na druhém snímku je štětka soukenická, také léčivka. Ze štětky soukenické se vyrábějí kromě jiného i kapky, které by měly pomáhat lidem při borelioze.

ANDĚLÉ SMRTI

 Tenhle kriminální thriller od autorky Patricie Gibneyové  se mi četl moc dobře. Líbil se mi i překlad, bez zbytečných nicméně a pod. nicneříkajících výrazů. I když je i tenhle thriller dost drsný, místy z něho běhá mráz po zádech.

Pomohl mi však odtrhnout se od válečného šílenství. Je to už čtyři dny, co se držím dál od Novinek, Blesků a jiných médií, která neustále produkují nové a nové štvavé články. Pochopila jsem konečně, že s tím, co naše pravdoláskařská média píší stejně nic nenadělám a že si tím čtením jen ubližuju. V nemocnici se mnou na přijmu bylo hned několik lidí s příšerně vysokým tlakem. Ne všechny pustili po několika hodinách domů, jako mne. 

z přebalu - V katedrále je nalezena zavražděná žena a o několik hodin později je objeven oběšený muž. Oba mrtví mají na vnitřní straně stehna stejné, amatérsky udělané tetování. Ti dva měli cosi společného, jenže co? Případu se ujímá inspektorka Lottie Parkerová a stopy ji zavedou do kláštera svaté Anděly, bývalého dětského domova, nešťastně propojeného s minulostí její vlastní rodiny. Zatímco si inspektorka začíná uvědomovat souvislost mezi současnými oběťmi a nevyřešenými dávnými vraždami, ztratí se dva dospívající chlapci. Lottie musí najít vraha dřív, než znovu zaútočí. Jenže nevystavuje kvůli pátrání smrtelnému nebezpečí i své vlastní děti? Napínavý, znepokojivě temný a do děsivých podrobností propracovaný thriller je skvělým debutem irské autorky Patricie Gibneyové a první knihou z nové detektivní série s inspektorkou Lottie Parkerovou. Za jediný rok se prodalo přes milion výtisků knih z této série!