TVÝMA OČIMA

 První přečtená kniha od autora Petera Høega a já jsem tak trochu na rozpacích. Vyprávění z mého úhlu pohledu tak trochu vázlo, možná i tím, že nějak nejsem ve své kůži. Nemůžu říct, že by mě vyprávění Petera nezaujalo, to spíš naopa Nejvíc mě bavilo vyprávění z doby, kdy byly postavy ještě sedmiletými dětmi. Rozhodně se k tomuto autorovi ještě vrátím, pokud budou jeho knihy v naší knihovně k mání.

z přebalu -
Poté, co se jeho přítel Simon pokusí o sebevraždu, navštíví Petr kliniku, která by snad mohla Simonovi pomoci. Na klinice zkoumají hlubinné kontakty mezi lidmi a vyvinuli epochální metodu skenování mozku. Petr zjistí, že ředitelkou kliniky je Lisa, jeho kamarádka z dětství. Ta však po dopravní nehodě ztratila paměť. Začnou se spolu scházet a díky tomu se jí paměť pomalu vrací. Společně se vracejí k dávným zážitkům, kdy už jako malé děti uměli nacházet cesty do lidského vědomí. V této práci nyní Lisa, společně s Petrem, ve větším a mnohem riskantnějším měřítku pokračuje.

zahradní dekorace

 Přežili jsme ve zdraví Vánoce, já teda ještě trochu pajdám, jak jsem si nedávno na procházce natloukla. Přibrala jsem skoro 2 kg,  asi i díky tomu, že jsem neměla kvůli oteklému koleni tolik pohybu, jako běžně mám. Snad to zase brzy shodím, hned po Novém roce na tom začnu pracovat. V neděli by konečně měli přijet naši mladí a tak počítám i s tím, že ještě něco přiberu a pak se na to hubnutí vrhnu. 

Včera, ani dnes jsme na procházce nebyli. Včera to klouzalo a dnes byly cesty zase rozbahněné, protože nejen, že roztál sníh, ale v noci i trošku pršelo. Snímky mám z minulého týdne. 

Mně se líbí tihle ptáčci, trošku už reziví, ale já se pokaždé u nich zastavím, když kráčím naší ulicí. Jsou vedle domu, kde bydlela moje kamarádka, která bohužel nedávno zemřela.

Jo a v čase lenošení jsem se učila háčkovat hvězdičky na stromek, ne pro nás, ale pro vnučku, která prohlásila, že se jí už skleněné ozdoby moc nelíbí. Takže pár hvězdiček jsem na ukázku uháčkovala a pokud se budou líbit, tak v tom budu pokračovat. Zatím jsem je ani nevyfotila, ale určitě je cvaknu, aby tady bylo také něco jiného...

mrazivá procházka

 Nechtěla jsem tomu uvěřít, že se tak razantně a rychle ochladí.  Ráno bylo na našem teploměru -12°C, a to máme přidělaný teploměr u okenního parapetu, takže je částečně chráněný. V reálu byla teplota ještě minimálně o 1, nebo 2 stupně nižší. Nechtělo se mi ani ven, bála jsem se, že sebou zase někde fláknu, ale nakonec jsme s manželem vyrazili.

Bylo docela dobré světlo, řekla bych pro focení ideální, ale jakmile jsem si sundala rukavice, už jsem ztrácela v prstech cit.

Tak honem ještě jeden výcvak a šup zpátky do rukavic. Dál už jsme se jen kochali, prošli jsme celou lipovou alejí  a bylo to opravdu moc hezký, jen škoda, že nemám víc fotek. Tyhle dvě vznikly v naší ulici.

sněží

 Tak jsme se přece jen dočkali u nás bílých Vánoc, i když podle meteorologů nevydrží dlouho. Počasí se začalo měnit včera kolem 21 hodiny. Jemné poprchávání  pak vystřídaly asi po hodině  první drobné vločky a sněží ještě i v tuhle chvíli. Odhadem tvoří bílá pokrývka cca 2 cm souvislou vrstvu.

Slunečnice jde na dračku, někdy se stojí na pergole i fronta, než se uvolní v krmítku místo.

Tenhle snímek je ze včerejší větrné procházky, dnes jsem ani foťák kvůli počasí nebrala.

klidné vánoční svátky

Cestou za nějakou pěknou zimní fotkou jsem byla trochu neopatrná a vymstilo se mi to. Stačila namrzlá tráva na cestě, staré sešlapané prestiže  a můj nerozvážný krok.  V rukou jsem držela trekingové hůlky, a najednou jsem nevěděla co s nimi. Dopadlo to dobře k naraženému koleni a nataženému svalu jsem mohla mít i zlomenou ruku. 

Odpoledne už jsem byla totálně vyřízená, tak jsem jen zvládla udělat bramborový salát. 

Manžel donesl umělý stromek a trochu ho nastrojil. Víc netřeba...

Květina

 

Přišel domu jako obvykle: "Ahoj, co je nového, co bude k večeři?" Zvykla si už na jeho příchody, na stejný úsměv, na stejná gesta. A vzpomínala -

Dřív jí držel v náručí, líbal a hladil. Každý den jí přinesl drobnou pozornost nebo květiny. Jak se na ty příchody těšila! Vlastně to není tak dávno, co se vzali. Rok, nebo teprve půl?

Měla svátek. Přišel domů jako obvykle: "Ahoj,  co je nového, co bude k večeři? Mlčela a slzy lítosti jí vlétly do očí. Vstoupil do pokoje. Na stole voněla červená růže. "Kdes vzala tu kytku?"

"V práci, dal mně jí Honza, mám dneska svátek," řekla vyčítavě. "Tak promiň, já na to úplně zapomněl. Cos to říkala, že bude k večeři?"

Stála u okna a byla smutná. Plakala. Mazal si chleba máslem a plnou pusou mumlal: Pro tohle jsem se ženit nemusel.

napsal MILAN LAJDAR

orchidej a vánočka

 Koukám, že ty moje názvy článků jsou pěkně uhozený, ale co taky pořád vymýšlet?  Začnu tou orchidejí, včera večer při sledování seriálu Polda se najednou rozdrnčel zvonek, až jsem na rotopedu nadskočila. Říkám si koho to takhle večer čerti nesou. Poslala jsem k brance muže, ten má lepší vyřídilku než já.

Před vrátky postávala starší paní, v ruce držela zabalenou květinu. Omlouvala se, že zapomněla na moje kulaté narozeniny a předala manželovi obálku s přáním a zabalenou rostlinu.

Byla, tedy je to krásná, růžová orchidej, jen je trochu dost povadlá. Nedivím se, pokud někde v teple kanceláře přebývala víc jak tři týdny. Hned jsem rostlinu zalila, ještě se však úplně nezmátořila. Na listech jsou malé skvrnky, jako od nějakého savého hmyzu, možná svilušek. 

No nic, radost mi udělala, i se zpožděním. A vánočka? Včera mi psala dcera, že Lucina peče vánočky. Poprvé s tím začala loni a letos se pustila do vánoček pletených ze šesti pramenů.

Tak mám šikovnou vnučku, dcera psala, jestli nevím po kom asi Lucka je, po ní prý rozhodně není. No a není ani po mně, já bych se do vánočky v deseti letech rozhodně nepustila.  Obě Lucčiny prababičky výborně vařily a pekly. 

Před chvílí jsem zadělala těsto na vánočku já, ale pochybuju, že by se mi povedly tak pěkné, jako mojí vnučce. 💗