Vedro už od rána přímo k zbláznění, i noc na dnešek byla u nás tropická. Špatně to snáším, asi jako každý starší člověk, a když se ještě k tomu vedru musí někam jít, tak je to pro mne skoro tragédie. Čekala nás oba plánovaná kontrola na zubním, což je tam a zpátky 3 km.
Čekárna byla prázdná, až na jednoho šíleně hubeného Ukrajince. Celou dobru si chudák držel hlavu, později si zacpával dlaněmi uši, i když v čekárně bylo absolutní ticho a pak to přišlo. Ukrajinec začal najednou kašlat tak šíleně, takový úporný kašel jsem ještě nikdy nezažila, zněl hrozivě, šel z hloubky, měla jsem v jednu chvíli pocit, že si vykašle snad plíce. Samozřejmě neměl ani kapesník, vyndal nějaký zašpiněný jednovrstvý kapesník, jestli se tomu dá tak říkat a když se na něj podíval, a zjistil, že je celý děravý a nejde použít, zase ty papírové cáry strčil do kapsy u kalhot. Bacily, nebo snad v tomhle případě viry vesele posílal do éteru.
Hned po tom šíleném kašli se čekárna zaplnila do posledního místa, židle nestačily, pacienti postávali a nikdo z nich neměl roušku, natož respirátor. Ještě teď mi zní ten hrozivý kašel v uších. My jsme si tedy roušky vzali, ale jestli jsou něco platné v tomto konkrétním případě, to nevím.
Cestou zpátky jsem se zastavila v obchodě s prádlem, potřebuji si koupit nějakou slušnější podprsenku, ale ta cena, za takový jeden kousek dámského prádla hnedle 2000 Kč! Tak jsem poděkovala a odešla s prázdnou.
