dnešní sněhová nadílka

 Od rána drobně sněžilo, tak, jak jsme u nás už po několik let zvyklí. Zhruba od 11hodin to ale přišlo, padaly tak velké vločky a sněžilo tak hustě, že jsme měli během půl hodiny sněhovou peřinu.

Sněžilo dál a stále ještě sněží, ale už jsou to opět jen droboučké vločky.

Došly nám nějaké potraviny, a tak jsme se po obědě vydali s manželem do supermarketu. Chtěla jsem hlavně ovoce,  máslo a sůl, na posyp chodníku.

Jenže naleštěný, na pohled by se skoro dalo říct výstavní jablka odněkud z Tramtárie páchly tak divně, po plísni a zároveň po nějaké chemikálii, a tak jsem je  zase vrátila do regálu. Vedle jablek ležící hrušky taky z dovozu vypadaly tuze nevábně. Nakonec jsem vzala  sáček mandarinek  a kilo banánů. Jenže po chvíli jsem zjistila, že v sáčku s mandarinkami jsou dvě už plesnivé a tak putovaly milé mandarinky taky znovu na regál. Zůstaly mi jen jedovatě zelené, nezralé banány, ale ty snad dojdou. 

Hlavně že někteří politici a přitakávači EU šílí, že u nás nebudou pomeranče, mandarinky a další tropické ovoce, když byl Okamurovi přijat Poslaneckou sněmovnou  návrh zákona o potravinách. 👍

nestálé počasí

 V pátek jsme měli téměř jaro, bylo to tak příjemné. V sobotu, tedy včera se nedalo pomalu ani jít ven, jak to bylo nepříjemné. Vláha ze sněhu se nestačila do promrzlé země vsáknout a do toho ještě pršelo, později přešel déšť do sněžení. Padaly takové velké, mokré a těžké vločky, které hned po dopadu začínaly tát. Na chůzi venku by to chtělo holinky, ale v těch by to zase moc klouzalo a zábly by nám nohy. Tak jsme zůstali už druhý den doma a já se pustila do těch dalamánků.

Koláž je složená ze starších snímků, některé jsou foceny v době, kdy zima byla ještě normální a nebyly tak prudké výkyvy.

včera

Včera bylo tak krásně, jako kdyby bylo za dveřmi už jaro. Já vím, je to blbost, chtít v lednu jaro, ale venku to tak vypadalo, dokonce i ptáci se na krmítku moc neukazovali a nějak víc prozpěvovali, než je v tyto dny obvyklé. 

V noci začalo slabě pršet a před hodinou z toho deštíku začalo sněžit, ale takové velké, těžké vločky, jaké jsme už dlouho neměli. No nic, aspoň můžu číst, ale nejdřív jdu najít nějaký recept na housky, nebo dalamánky.

palačinky

 Snažíme se i nadále vařit levná jídla, protože nacházíme ve schránce složenky, které je potřeba zaplatit. Včera jsme měli k obědu palačinky. Koupila jsem v malém obchůdku na náměstí německý tvaroh, půl kila za 12,90 a už cestou domů muž říkal,  že by měl chuť na palačinky. 😋 

Mně se to náramně hodilo, protože jsem začala číst od Anny Sedlmayerové Každé jaro pampelišky a tak mě to chytlo, že jsem na rychlovku v podobě palačinek kývla, i když jindy bych se ošívala, že po palačinkách zase přiberu.

No, ale chtělo by to po palačinkách pohyb a ne vysedávat u tak obsáhlého románu.

prokládané brambory

Koupili jsme v akci 10 kg a když jsem četla, že - po bramborech se nepřibírá, pokud se jimi zrovna nepřecpáváme, tak se snažím vařit bramborová jídla častěji. 

Brambory obsahují téměř všechny důležité minerály a stopové prvky. Kombinace vysoké hladiny draslíku a nízké hladiny sodíku má příznivý vliv na srdce a cévní soustavu. Vápník a fosfor jsou součásti kostní tkáně, zinek je důležitý pro tvorbu hormonů. Brambory obsahují i železo, měď, fluor, kobalt, a pyšní se i mimořádně vysokým obsahem vitamínu C. Obsahují též kyselinu listovou.

Hořejší obrázek s receptem jsem ofotila z hodně  staré přílohy Blesku pro ženy, no a dole je můj pokus. Místo špekáčků jsem použila párky, které bylo nutno spotřebovat a navíc jsem zapečené brambory z vlastní iniciativy před dopečením posypala kouskem rozstrouhaného čedaru a byla to docela mňamka.

BIZARNÍ POVÍDKY

 Bizarní povídky, autorka Olga Tokarczuková, mě zase tak moc nebraly. Kratší povídky ze začátku knihy mě dá se říct nadchly, jak jsem se však dalšími a delšími povídkami prokousávala, už mě tak moc nebavily. Tuším, že je to ve mně, asi to není zrovna můj šálek čaje. Manžel viděl podle Olgy Tokarczuk natočený film s názvem Přes kosti mrtvých  a byl jím přímo nadšený, já jsem se nedívala, na mne to bylo moc drsné.

z přebalu -
Svět je čím dál bizarnější. Překvapivé a nepředvídatelné povídky od držitelky Nobelovy ceny za literaturu, díky nimž se budeme na realitu kolem sebe dívat úplně jinýma očima.

Odkud se bere pocit podivnosti? Je podivnost vlastností světa, nebo se skrývá spíše v nás samých? Původně francouzské slovo bizzare znamená „(po)divný, nestálý“, ale také „směšný“ a „zvláštní“.

Právě taková — udivující a mimo všechny kategorie — je nejnovější kniha Olgy Tokarczukové. Deset povídek, každá v úplně jiném prostoru. Volyň během vpádu švédských vojsk, současné Švýcarsko, vzdálená Asie, imaginární místa.

Díky proměnlivému rytmu povídek si čtenář ani na chvíli nemůže být jistý, co se stane na další stránce. Autorka nás vyvádí z rovnováhy, vystrkuje z komfortní zóny a ukazuje, že svět je čím dál méně srozumitelný. Prvky grotesky, černého humoru, fantastiky a hororu odhalují, že nic v realitě není takové, jak to na první pohled vypadá.

sněženky a toulitka

 Venku to zase docela dost fouká, to je něco na moje už tak pošramocený nervy. Sníh začíná tát a já se už moc těším na jaro, až se bude příroda probouzet. A jak jsem byla natěšená, udělala jsem si nové záhlavíčko.

Chtěla bych si koupit na zahradu kaki churmu - tomel. Zjišťovala jsem, jaký druh by se k nám do menší zahrady hodil, a taky aby byl co nejodolnější vůči chorobám a snášel mráz.

Nedávno jsem si koupila narašené sněženky v supermarketu, abych se měla na co dívat. Po odkvětu, jestli to půjde sněženky vysadím do zahrádky a třeba pokvetou ještě jednou a když ne, tak vykvetou příští jaro.

Bílá toulitka je dárek, mám z ní velkou radost. 💝