covid dělá krásná těla

 Ráno sice trošku sněžilo, za chvíli se však vyjasnilo a tak jsme se vydali na procházku do městečka. Odpoledne bývá náměstí vylidněné, ale dneska dopoledne jsem potkala pár známých. No a vzájemně jsme se nemohli skoro poznat. Já si před třemi týdny ošmikala zastřihávačem vlasy skoro dohola. Dnes už mám takového krátkého ježka. Když je ještě nasazená rouška, tak to člověka fakt dost změní. 

Co mě ale dostalo bylo, že hodně lidí, které znám má od podzimu  covidovou nadváhu. Úplně mě šokovaly u žen ty narostlé zadky a stehna,  u mužů zase břicha a laloky pod bradou. Nejspíš to bude tím, že lidé mají omezený pohyb, znají jen cestu do obchodu pro jídlo a pak to takhle dopadá...

Stavěli jsme se ještě v supermarketu, muž si zapomněl koupit za body a doplatek vocílku na broušení nožů a pak už honem do teplíčka.

Před dveřmi na nás čekali Sára a Kuba, Oskárek, ten nejstarší zůstal v teple.  Na snímku je Sára, bydlí u nás snad natrvalo teprve dva dny, chodila k nám každý den na návštěvu, a s příchodem mrazů zůstává i přes noc.

mrazivý den

 Ráno bylo hodně mrazivé, a snad proto u nás poprvé přespala sousedovic kočička, kterou už majitelé nepouštějí několik let domů. Zvykla si, že tady dostane vždycky něco na zub, má ráda i mlíčko, má ráda i teplíčko, ale doposud se večer vždycky rozhodla jít ven. Včera to bylo poprvé a tak uvažuju, že bych koupila nějaký levnější pelíšek.

 Dnes jsme spojili procházku s cestou do Penny. Chtěla jsem hlavně vejce, ale to bysme museli vstát zřejmě dřív, jak je něco v akci, hned je to vykoupené. I tak jsme  udělali větší nákup. Potřebovala jsem čerstvé mléko na tibetskou houbu, koupili jsme i pomeranče a mandarinky v akci. Muž měl chuť na slaninu, ale je tak drahá, mnohem dražší, než vepřová kýta. Koupil takový malý kousek a zaplatil 30 kaček, jen to fiklo. Hlavně že pan premiér Babiš myslí na seniory, neustále to při každé příležitosti omílá. Nejvíc zase dostali přidáno ti s nejvyšším důchodem.  To, co přidali mně nepokryje ani inflaci, protože ceny potravin  stoupají neustále. 😕

Zpátky jsme šli lipovou alejí a já si vyfotila tenhle krásný dům.

kocour a brambořík

 Docela divný název článku, ale nic jiného mě nenapadlo. Nového nemám nic, psát, že u nás sněží je asi nesmysl, protože podle meteorologů sněží na celém území ČR.

Vyfotila jsem brambořík a našeho nového kocoura. Dali jsme mu jméno Jakub a začali jsme mu říkat Kubo, nebo Kubí, či Kubíčku, ale nejlíp slyší jen na čičí.

No a snažíme se chodit na procházky, včera jsme potřebovali zajít do železářství, ale neměla jsem foťák, zapomněla jsem ho doma.

kamínky

 Už nějakou dobu vídám na různých, viditelných místech položené  malované kamínky. Některé jsou jako malá, umělecká díla.

Až předevčírem jsem se dozvěděla, jak to s těmi kamínky vlastně je. Nemám facebook, a ani se k založení těchto stránek nechystám. Vnučka s dcerou mi napsaly, abych měla oči otevřené a tak jsem nalezené kamínky aspoň vyfotila. Vnučka některé nalezené kamínky sbírá a na oplátku maluje obrázky na jiné kamínky a rozmisťuje je všude možně. Je krásné, že lidé v této nelehké době dokážou myslet na druhé a dělat jim radost.

konečně se sluníčkem

 Dnešní den se opravdu vydařil. Už od dopoledne děti sáňkovaly u nás za plotem, bylo krásné je poslouchat. Někteří dospělí vyjížděli na běžkách a my jsme se hned po obědě vypravili na procházku. Dopoledne to nešlo, protože manžel jel na kole do supemarketu a pak si potřeboval odpočinout.

Z fotek je vidět, jak bylo krásně, a já si vyrazila dneska bez trekingových holí. Před časem jsem berle vyměnila za hole a dnes, protože dost mrzne jsem je nechala doma. Zebou mě ruce i v rukavicích, asi by to chtělo nové, teplejší.Hlavní je, že jsem to zvládla, i když cestou zpátky už jsem cítila bolest.

No a když jsem se před chvílí  podívala na stránky s počasím, hned na mě vyskočily rovnou dvě varování. První před sněhem a náledím, a to druhé bohužel před silným větrem a já mám ze silného větru až panický strach. 👎

Kde v zimě hledat jitrocel

Kde v zimě hledat jitrocel
na všecko
všechno
ve světě co bolí

Tvou dlaň jsem ve své podržel
tu zkřehlou, křehkou tvoji dlaň
a v ní - dlaň kohokoli

A tolik
tolik jsem si přál
v té drsné
mrazuplné psotě zešeřelé
abych se v jarní světlo proměnil
a v široký
palouk jitrocele

MARIE EVA PAVLÍKOVÁ

vánoční kila

 Za letošní vánoce jsem přibrala zrovna tolik, co za vánoce předešlé a před-předešlé, to znamená cca 4 kg. Nechápu to, vždyť jsem se zase tak moc nepřejídala, ani vánočku jsem nakonec nepekla. 

Možná se tak stalo i díky stresu, protože já jak mám nervy, tak pořád něco strkám do pusy. Navíc při té mojí viróze mi chutnalo a neztratil se ani čich. Teď se cítím mnohem líp, bohužel  přetrvává šílená únava a tak abych se vůbec dokopala k procházce, musím vyrazit už dopoledne, protože po obědě jsem totálně vyřízená.

Při cestě do města jsem si vyfotila pejska, kamarádil s naší Fany, a možná mě poznal. Při zpáteční cestě jsem si vyfotila slepičky. Daly by si něco do zobáčku, ale já nic neměla, tak se ke mně otočily zády.. 

Ráno mi váha ukázala šílených 73kg, jen to fiklo. Snad už to byla kulminace a od teď zase váha začne klesat. Kéž by se hublo tak snadno, jako když se nabírá. 😘