Za koho se drží
tolik minut ticha?
Pochovali bíle
všechny pěšiny.
Pohřbili i vůni -
ještě tence dýchá
tam, kde ještě ráno
vyly květiny.
Zhasili i pláty
rozžhavených pasek,
utopili rybník
v hloubce do ledu.
Zůstala nám hrstka
pravověrných lásek,
ale i těm zima
fičí z pohledu.
Napsala Blanka Švábová
Ta trocha sněhu, která u nás spadla, za poslední dva dny zase roztála, ani jsem nefotila, čekala jsem až bude sněhu víc, než jen poprašek, a pak pomaloučku snížek začínal tát.
Nejak ani nemám o čem psát. Ve čtvrtek jsem ulovila dvě fotky sněhuláků. Jeden je dřevěný, nejspíš domácí výroba a na druhém snímku jsou dva velcí nafukovací sněhuláčci. U těch nafukovacích bylo špatné světlo a tak jsem zkoušela, jak by jim slušela černobílá. Dřevěný sněhulák se mi víc líbí barevný, protože má krásnou červenou šálu.
Můj muž docela rád vaří, a rád se nechá inspirovat. K tomu prý ale nutně potřebuje wok pánev, bez ní to není ono. To má z toho, jak věčně sleduje na You Tube různá videa s kuchařskými návody. Za tím účelem sbíral v Penny body a když měl konečně nasbíráno na pánev, tak vyšlo oznámení, že pro velký zájem další body u pokladen nebudou. No a neměli ani ty wok pánve, jen maličké rendlíčky.
Včera jsem muže poprosila, aby se mnou do města šel, že strašně nutně potřebuju brambořík který bude mít cyklamenovou barvu a protože se pořád ošíval, a říkal, že takový brambořík stejně mít nebudou, řekla jsem mu, že třeba nebude brambořík, ale mohli by dostat ty wok pánve. To už protáčel oči, jako že melu úplné blbosti, když končí akce, ale co by neudělal, aby měl ode mne na chvíli pokoj. 😀
Když jsme do obchodu dorazili, já se hned vrhla na bramboříky, měli jich už jen pár a mezi nimi byl jeden jediný v té barvě, kterou jsem nikdy neměla a o které jsem vždycky jen snila. Jen jsem chvilku před regálem stála jako tydýt, protože se mi líbil ještě jeden brambořík, který na mě působil tak působil tak vesele. V tom se přiřítil muž a měl v nákupním vozíku hádejte co? Byl nadmíru spokojený a když viděl, že mám jeden brambořík v ruce a na další ještě koukám, řekl mi, že si mám vzít oba. Tak mají naše dušičky pokoj a zároveň jsme si přinesli domů vánoční dárky. 👍
Bramboříky jsem ještě nestihla vyfotit, protože je zatím šero, ale obal od pánve jsem před chvilkou cvakla.
Prý poutavý a zajímavě napsaný thriller z lékařského prostředí jsem dočetla včera večer. Na mě to bylo moc dlouhé, konec zase překotný a překombinovaný. Já nevím, jak je možné, že si tolik lidí tuhle knihu chválí, mně zas až tak dobrá nepřišla. Jako by tenhle příběh psal někdo jiný, autor si pletl virus HIV a onemocnění AIDS, překlad taky za moc nestál, těžko poznat, jak vypadá originál, přiznám se, že anglicky neumím, tak nemůžu soudit. Pro tuhle chvíli jsem ráda, že ve čtečce další cobenovky nemám. Je čas zase na jiné autory...
Z přebalu knížky se dozvíme, že se jedná o napínavý nonstop thriller odehrávající se v lékařském prostředí kliniky, kde několik lékařů hledá lék na smrtelnou nemoc AIDS. Jejich snažení však ohrožuje smrt. Jeden z tvůrců projektu, dr. Grey, zahyne a neznámý psychopatický zabiják vraždí vyléčené pacienty, homosexuály. Překážky výzkumu však klade i skupina, jejímiž vůdčími osobnostmi jsou doktor Lowell, specialista na rakovinu, řídící středisko zaměřené na tuto chorobu, a bigotní reverend Sanders. Využívají svého spojení s tajemníkem Národního institutu zdraví a snaží se kliniku zkrátit o přidělené granty. Sára Lowellová, dcera dr. Lowella a známá televizní moderátorka, a její manžel, basketbalová hvězda Michael Silverman, přicházejí na kliniku, neboť Michael záhadně onemocněl. Diagnóza je jednoznačná - AIDS. Michael je však vzápětí po přijetí na kliniku unesen. Je objeven i s únoscem až v dalekém Bangkoku. Zatčení únosce vnáší do záhady, kdo stojí za vraždami a co je jejich motivem, nečekané světlo.
Dneska jsem se probudila do bílého rána, k zemi se snášely a stále snášejí drobné sněhové vločky. To v pondělí ještě kvetl rmen, přinesla jsem si jeden snímek z procházky.Už je vidět, že květy rmenu poznamenal mráz, na zahrádce mi kvetla ještě včera sedmikráska, ale zapomněla jsem si jí taky vyfotit a přidat ke statečnému rmenu.
Listopad byl na srážky opravdu moc chudý. Listopad roku 2018, byl ještě horší, než ten letošní.
Celkem spadlo 14 mm, zase byly poměrně často mlhy a nefoukal silný vítr.
listopad 2018- celkem 10 mm
listopad 2019 - celkem 32 mm
Každý rok zkouším linecké, ale takové, jaké si pamatuju z dětství, když jsem byla na návštěvě u jedné spolužačky a její maminka nám na malém talířku přinesla linecké, které se v puse jen rozplývalo, takové se mi zatím nikdy nepovedlo. Moje maminka se vždycky zlobila, když jsem jako dítě to linecké od kamarádky zmínila, a nikdy nepochopila, že jsem to nemyslela zle. Maminka pekla stále podle jednoho zaběhnutého receptu.
