Od té doby, co vypukla na Ukrajině válka jsem se pořádně nevyspala. V noci se budím, díky vysokému tlaku se motám jako nudle v bandě.
Potraviny den ze dne zdražují, margarín Rama stojí v naší samoobsluze už 80 korun, jen to fikne. Nepamatuji si, že by okurka stála 30 korun, ale to je ještě to nejmenší, protože bez okurek se obejdeme. Pomaličku ale nakupujeme např. konzervy, dnes manžel koupil dvě, a přidal do košíku i zlevněný čaj a dvě pasty na zuby. I v akci byly drahé, pamatuji, že před revolucí stály obyčejné pasty na zuby max. 3 kačky a za Elmex jsem zaplatila 6 korun a to se mi tehdy zdálo moc. Holt nastoupila Fialova levnota, ale ono by to za Babiše myslím bylo stejné.
Dost dobrý bylo, když náš nový pan premiér prohlásil, že musíme každý něco obětovat, abychom mohli žít svobodně a hned snad ten samý den na popud vlády vymizely některé weby, takže svoboda jako řemen, když člověk nemůže už ani říct svůj názor. Mít plat jako pan premiér, taky bych něco obětovala, ale vůbec nechápu, jak takhle může mluvit, když se ani nepostarali o levnější elektřinu, plyn a potraviny. Pro obyčejné lidi to, co nás čeká bude naprosto zničující...
Další bezvadný román, nebo spíš thriller Martina Goffy, tentokrát úplně z jiného soudku. Tentokrát bez Mika Syrového, i bez novináře Terence.
z přebalu -
Možná měl trochu smůlu. Unaven věčnými partnerskými konflikty a zahnán do kouta šel a nechal se napálit od lichvářů a podvodníků jako tisíce jiných lidí. Peníze nikdy nedostal, a přesto musel splácet. Co by udělal každý z nás? Zavolal na policii anebo navštívil advokáta? On byl jiný, dovedli ho daleko za hranici zoufalství, klidně se mohl zhroutit. Zareagoval jako voják, který už nemá co ztratit. Chtěl získat zpět, o co přišel, a možná si tak trochu i napravit reputaci.
Nový román Martina Goffy Vánoční zpověď by nejspíš před deseti lety ještě nemohl být napsán – dnes, kdy se exekuce a drsné vymáhání mnohanásobně navýšených pohledávek stalo běžnou záležitostí, vysílá autor svého hrdinu s jasným úkolem: prozkoumat, kdo za takovým byznysem stojí, kdo vládne imaginárním penězům a kdo pro své štěstí neváhá zničit životy ostatních. A nejen to. Tváří tvář této pololegální mašinerii také obhájit sebe sama. Goffovsky, tedy všemi možnými prostředky.
Když jsem šla z lesa domů, vyfotila jsem ještě kočičky. Začaly kvést brzy, kolemjdoucí si lámali větve, asi do vázy, a mně bylo těch stromů líto. Kdyby to takhle udělal každý, tak si nechci ani představit, jak by to vypadalo.
Místo granátů bychom na Ukrajinu měli zaslat obvazový materiál.
Na dnešek jsem spala jako už dlouho ne. O to bylo horší ráno, když jsem si otevřela internetové zpravodajství. Je pravda, že jsem si pořád myslela, že válka nehrozí, že se to celé nějak uklidní a ono ne.
Útěchu jsem šla hledat do lesa, moc mi to pravda nepomohlo. Stromy suché, polámané, vypadalo to jako v nějakém katastrofickém filmu a cestou jsem si vzpomínala že -
24. března 1999 zahájilo NATO vzdušné útoky v Jugoslávii na civilní cíle, tehdy to bylo zřejmě v pořádku.
Co bude dál nejen s Ukrajinou, ale s celou Evropou...
A ještě taková malá poznámka, všimli jste si..., začala válka a skončil covid...
Konečně jsem se na dnešek dosytosti vyspala, vítr utichl, nárazy nebyly tak silné, kéž by to vydrželo.
Dopoledne jsem vyrazila s hráběmi na zahrádku, protože trávník potřebuje vyhrabat suchou trávu a mech. Dlouho jsem to ale nevydržela, ani ne po dvou hodinách jsem necítila ruce, zato jsem cítila, jaké mi vyskočily puchýře. Hrabání jsem pro dnešek nechala, zítra budu pokračovat.
Vítr pokračuje, meteorologové sami nevědí, jak to bude dál. Včera večer už to vypadalo, že u nás vichr konečně dnes, tedy v neděli skončí. Během dopoledne však vyskočila na webu o počasí zase další tři varování.
Abych se nezbláznila, začala jsem kromě čtení i háčkovat. Na všech parapetech mám nějakou kytičku, a když jsem zalévala, tak jsem si všimla, jak je dole kolem parapetu chladno, možná bych spíš měla napsat, že kolem oken trochu fouká.
Na vycpání žížaly jsem použila starou výplň z ložní přikrývky. Za to jsem taky ráda, už jednou jsem tu starou přikrývku chtěla vyhodit, teď jako kdybych jí našla. 😏
Chělo by to vyčistit si hlavu, oprostit se od všech těch negativních myšlenek, a vnímat jen to pozitivní, jenomže toho pozitivního je v současné době zoufale málo.
Vyrazila jsem proto na zahradu, a vzala si na pomoc hrábě. Ve středu nám vyvezli po dlouhé době bioodpad, takže místa je dost a dost. Shrabala jsem popadané šišky, a malé větvičky ze smrku. Pohnojila jsem slepičím granulovaným hnojem borůvky a jabloně. Speciální hnojivo jsem přisypala ke zbývající jedné straně plotu z tújí. Chtělo by to už asi zapracovat i na trávníku, vyhrabat mech a suchou trávu, aby se mohl na jaře zazelenat. Nachytanou dešťovkou jsem zalila i jablůňky.
Oběd dneska vařil muž, tedy ono to moc velké vaření nebylo. Na másle podusil mražené fazolky a k nim jsme měli volské oko. 👍
Když jsem se včera dozvěděla, že se panu prezidentovi daří čím dál lépe, že už mu zase chutná, měla jsem a pořád mám radost. U nás doma jsme všichni pana prezidenta Miloše Zemana volili.
Po dnešním vystoupení pana prezidenta v poslanecké sněmovně jsem teda hodně zklamaná. Tak nějak jsem čekala, že se ozve nejen k rozpočtu, ale když už je zase jednou ve sněmovně, tak řekne něco k zdražování elektřiny, nebo že vláda nedělá naprosto nic pro obyčejné lidi, když mnohé rodiny jsou už teď na hranici chudoby. Čekala jsem, že zmíní co dělají pro své občany okolní státy, zatím co se naši vládní politici hádají, ale on neřekl nic, naprosto nic..., žádné světýlko na konci tunelu.
Už to není ten Miloš Zeman, kterému jsme dali hlas. Já prostě nechápu, jak se mohl během posledních pár měsíců tak změnit, jak se může člověk ani ne za rok ve svých názorech otočit o 180 stupňů. Nějak mi to s jeho dlouholetým působením v ČSSD nejde dohromady.
Hnusné bylo, jak Fiala prohlásil, že jeho vláda od samého počátku jejich vládnutí šetří.👎
Dnešní tiskovka po jednání vlády byla fakt výživná! Prakticky neřekli nic nového, jen jsme se dověděli, že chtějí občanům pomáhat. DPH, tak jako v jiných okolních státech zmrazit nemůžou, protože státu by chybělo těch cca 30 miliard, na druhou stranu má stát zřejmě dost prostředků na zbytečná ministerstva a všechny ty nové zaměstnance. To, že chtějí pomáhat těm nejchudším, když si o pomoc požádají už vlastně říkal několikrát i věčně zpocený pan Fiala. Jenže mnozí lidé asi nebudou umět vypisovat zdlouhavé formuláře, psychicky náročné i pro mladšího člověka se základním vzděláním. Jsem si jistá, že mnozí z nich nezvládnou. Je proto dovoleno požádat o pomoc děti, nebo vnuky. Co dělat, když starý člověk zůstane úplně sám, to už jsme se nedozvěděli.
Už když jsem tyhle zvláštní mraky předevčírem dopoledne viděla, tušila jsem, že to, co se na nás žene asi nebude tak úplně normální.
Dnes ráno u nás bylo naměřeno v nárazech 112 km/hod. a to bydlíme ve středočeském kraji. Jde to přesně hodinu po hodině tak, jak ukazuje už od včerejška ventusky.com.
Je zvláštní, že když se jedná o vítr v Německu, hned tamní meteorologové píší, že se očekává vítr v nárazech až 80 km. Když nedávno Zárybnická říkala, že při minulé vichřici bylo u nás na horách pravděpodobně víc, než 200 km/hod. protože se při silných nárazech zasekl přístroj na měření větru na 198km/hod. ani se o tom moc nemluvilo.
Dvoudílný detektivní romám Martina Guffy Primární důvěra jsem přelouskala jedním dechem, zjišťuji, že se mi líbí styl vyprávění tohoto autora, na českou detektivku až nezvykle překvapivý.
Primární důvěra - prst na spoušti
Jak dobře znáte lidi ve svém bezprostředním okolí? Své sousedy, přátele, spolupracovníky? Tušíte vůbec, kolik má jejich viditelná slupka vrstev a že dohlédnete jen do míst, kam vás oni sami pustí? Budete věřit jejich slovům, i když se ukážou v rozporu s objektivní skutečností? A jak se zachováte, pokud se i přesto budou dál dožadovat vaší primární důvěry? Detektiv Miko Syrový jen bezmocně přihlíží zatčení jednoho ze svých nejbližších přátel. Každým krokem, kterým se pokouší na první pohled absurdní obvinění zvrátit, se dostává stále hlouběji do labyrintu nejistoty, pochyb a výhonků minulosti. A nejen to. Celou tu dobu má pocit, jako by na něj mířil někdo s prstem na spoušti.
Primární důvěra - Úhel pohledu
Detektiv Miko Syrový se po zatčení svého nejbližšího kolegy a přítele ocitá sám uprostřed bouře. Ještě těžší, než najít skulinu v neprůstřelných důkazech, je připustit si, že by se mohly zakládat na pravdě. Každým svým krokem totiž jen odkrývá další nepříjemná tajemství a pozůstatky minulosti. Když už se však Miko pomalu začíná smiřovat s neodvratným, díky podivnému telefonátu od neznámého muže pochopí, že k poznání skutečnosti někdy stačí jen změnit úhel pohledu.
Už je ve mně zase malá dušička, a jako by toho všeho, co se děje bylo málo, začíná se zvedat vítr. V korunách stromů to hučí, a to podle meteorologů ještě není ani začátek.
Snažíme se do zásoby kupovat nějaké trvanlivé potraviny, zatím máme pár instantních polévek, špagety, cukr, od každé mouky tři kila a dál musíme počkat, až dostaneme důchod, po zaplacení složenek jsme momentálně švorc.
Tak už nám na zahrádce něco kvete. Teploty lítají nahoru a dolu, některým kytičkám to asi nevadí. Dnes jsem si všimla, jak napučené jsou dřevnaté pivoňky, začíná rašit i zimolez a kvést začínají sněženky a krásně žluté talovíny zimní, jen jsem je ještě nefotila, čekám, až se kvítky rozvinou do krásy.
I dneska to u nás foukalo, sice trochu míň, než v předešlých dnech, ale na můj vkus byly nárazy nepříjemné. Možná i kvůli tomu vichru mám zdá se slabší zánět dutin, čili ucpaný nos.což mi vadí hlavně v noci a taky trochu pokašlávám.
Dočetla jsem před chvílí a jsem docela ráda, že už je to za mnou. Pořád mě to popohánělo, chvílemi jsem naopak chtěla nechat knížku nedočtenou. Zvědavost byla ale silnější, než já.
z přebalu - Mrtvola s falešnou identitou. Stopy vedoucí k největšímu a nejkrvavějšímu podvodu porevoluční historie. Kdo stojí za smrtí muže, před kterým se kdysi třásl strachy celý kraj?
Ve staré chatrči na okraji města Ústí, je nalezeno mrtvé tělo zanedbaného muže. Na první pohled to vypadá, že se jen další bezdomovec upil k smrti, ovšem situace se brzy začne komplikovat. Novinář Marek Vráz, řečený Terence, je vtažen do pátrání po člověku, jehož skon je záhadný skoro tak, jako byl záhadný celý jeho život. Proč přijel do města A.? Kvůli komu se skrýval pod cizí identitou? Co vedlo patologa k tomu, aby při pitvě jeho těla udělal u jedné z položek výrazný otazník? Na to všechno se Terence snaží najít odpověď, i když tuší, že odkrýt pravdu někdy znamená zaplatit až příliš vysokou cenu.
Už několikátý den nás sužuje silný vítr, teda nejen nás, ale prostě každý den hodně fouká a já jsem z toho už totálně vyklepaná.
Třetí snímek je z dnešní procházky a je škoda, že nejde přidat doprovodný zvuk, to příšerné hučení v korunách stromů, znělo to příšerně, mně se vybavilo bombardování, které jsem slýchala při sledování válečných filmů...
Sedm zákonů Jak se civilizace rodí, rostou a upadají od autora Miroslava Bárty mi doslova vzala dech. Asi nejvíc mě však upoutala kapitola Jsme první, co to nedokáží. Píše se v ní o recyklaci nejen plastů. Vybrala jsem jen krátké úryvky...
V recyklaci, ať chceme nebo ne, jsme první civilizací, která nedokáže navrátit do přírody a nebo zrecyklovat většinu toho, co vyrobí. Hodně z těch předmětů nebo staveb, které každý den používáme a které nás obklopují mají také tak velký poločas rozpadu v přírodě, že se nám mohou zdát věčné. Ať již jde o sklo, plasty, betonové, či cihlové stavby, kovové konstrukce a výrobky nebo v neposlední řadě hliníkové obaly, či v detailu kapsle na kávu z téhož materiálu. Nemluvě o textilu, papíru, či gumových výrobcích. Jeden ze zákonů současného iracionálního trhu velí vyrábět a prodávat vesměs pouze stěží opravitelné výrobky, kdy je mnohem jednodušší kupovat stále nové a nové. Mí rodiče (píše autor) používali donedávna mixér značky ETA z osmdesátých let minulého století.
A z čeho mě samotnou jímá naprostá hrůza je třeba toto o plastech -
Hrubé odhady hovoří o tom, že každoročně skončí v mořích a oceánech 8 milionů tun plastů, přičemž nadpoloviční většina z nich má hustotu menší, než voda, tedy se drží na hladině a neusazuje na dně. Na povrchu oceánů se tak vytvářejí obrovské plochy nakumulovaných plastů. Západně od Kalifornie, v Pacifickém oceánu existuje plocha pokrývající území o velikosti tří Francií (1,6 milionů km čtverečních)- jde o takzvaný Great Pacific Garbage Path (velkou plastovou skvrnu).
Tak bych mohla pokračovat, ale píšu pomalu a času není nazbyt, jen nechápu, proč se mluví třeba o tom, že skončí vyrábění vatových jak my říkáme uchošťourů na plastových tyčkách a proč se například prodávají léky a potravinové doplňky úplně zbytečně v několikanásobně větších plastových obalech. Koupila jsem si Biotin v plastové lahvičce, která by klidně pojala 200 i více tabletek a je jich po dně pouze 30!! Stejné je to např. u tělového mléka, kde po otevření zjistím, že je těžký, hutný plastový obal naplněný jen z poloviny. Když si představím, jaké množství plastů se vyrobilo jen kvůli kovidu! Miliardy roušek, respirátorů, plastových oděvů a rukavic, běhá mi z toho mráz po zádech!
Říká se na Hromnice o hodinu více. U nás se ta hodina navíc zatím ani neprojevuje, protože mámě většinou zataženo. Sluníčko se ukáže jen chvílemi a pak se rychle schová za mraky.
Včera jsme byli vracet do Lidlu tepláky a noční košili, protože zboží bylo vysloveně partiové, kdežto cena odpovídala spíš zboží luxusnímu. Úsměvné bylo, když paní pokladní ohrnula nos s tím, že tepláky jsou přece na doma a noční košile do postele. Co na tom, že jedna nohavice u tepláků byla téměř o 10 cm kratší a šev košile se podivně kroutil, podle pokladní jsou to jen prkotiny.
Když už jsme v obchodě byli, koupili jsme nějaké ovoce a mě zaujala maličká toulitka, protože byla na slevě. Přišlo mi jí líto, jak tam tak sama čekala, jestli si jí někdo odnese domů.
4. ledna - 5 mm
5. ledna - 2 mm
6. ledna - 2 mm sníh
9. ledna - 2 mm sníh
10. ledna - 2 mm déšť se sněhem
18. ledna - 4 mm déšť
20. ledna - 2 mm sníh
22. ledna - 2 mm
29. ledna - 2 mm /srážky za dva dny/
31. ledna - 4 mm /srážky za dva dny/
Celkem za leden 2022 spadlo 27 mm
pro zajímavost
leden 2019 - celkem 44,5 mm
leden 2020 - celkem 13 mm
leden 2021 - celkem 73 mm
