DOKTOROVA ŽENA

 Dočtena knížka od Daniela Hursta - Doktorova žena. Mám po přečtení takové smíšené pocity. Očekávala bych nějaký spravedlivý konec, ale třeba je to na dobré cestě a pravda vyjde najevo. 

z přebalu - Nový thriller pro fanoušky Pomocnice Freidy McFadden! Můj manžel je lékař. Je chytrý a okouzlující a všichni mu věří. Kromě mě. Navenek to vypadá, že mám všechno – dokonalé manželství, dokonalého manžela, dokonalý život. Ale to zdaleka není pravda. Doktor Drew Devlin není tak úctyhodná postava, za jakou se vydává. Důvodem, proč jsme se přestěhovali na tuhle krásnou starou usedlost s nádherným výhledem na moře, bylo, že jsme potřebovali nechat minulost za sebou. Měl to být pro nás oba nový začátek. Až na to, že jsem zjistila, že mi manžel opět lže. Využívá moci, kterou má ve své práci, k tomu, aby si zahrával s lidskými životy a dosáhl přesně toho, co chce – bez ohledu na to, komu to ublíží. Jenže mě podcenil. V tomhle velkém, osamělém domě jsem měla spoustu času přemýšlet o všech jeho chybách. A můj manžel nemá ani tušení, co se stane příště...

Jiří Krampol

 V poslední době umírají všichni ti, které mám moc ráda. Smrt Jiřího Krampola se dala už čekat, byl opravdu hodně nemocný. Jak se dalo předpokládat, pražská kavárna a tzv. lepší lidé, či elita národa se do nebohého Jirky hned pustili. Není prý Jiřího Krampola žádná škoda, někdo se vyjádřil, že Krampol nebyl slušný člověk kvůli svým postojům vůči Ukrajině. Jak je tohle vůbec možné, ti lepšoidi se už neštítí vůbec ničeho. Snad zasáhnou Boží mlýny. 

Jiří odpočívej v pokoji. Je škoda, že nevidíš ty spousty komentářů od lidí, kteří tě milovali...

domácí hrníčkový chléb

 Používám na těsto polovinu žitné a polovinu pšeničné tmavé chlebové mouky. Objednali jsme předměřickou a jsem s ní spokojená. Přidávám semena slunečnice, dýně, lnu a sezamu. Koupila jsem si kvůli mletí semínek malý mlýnek. Vylepšuju těsto ještě velkou hrstí ovesných vloček a zadělávám místo vody čekankovou kávou, nebo meltou. 

Už jsme si zvyklí na tenhle domácí, když jsme nedávno koupili chleba v supermarketu, byl to docela nepříjemný šok. Chleba se drobil, a nešel ani namazat. O chuti radši ani nemluvím. 

podivný sen

 V posledních letech se mi moc snů nezdá, nebo nejspíš zdá, ale já je do rána zaspím a nic si z nich nepamatuju.

Na jeden zvláštní sen, který se mi zdál asi před deseti lety se ale úplně zapomenout nedá.

Vzpomínám si, že jsem někam cestovala autem - ( auto ve skutečnosti nevlastním) a musela jsem zastavit, snad byly závory dole a čekala jsem, až přejede vlak.

Vystoupila jsem z auta do absolutního ticha, nikde nikdo. Přešla jsem pár metrů na kraj silnice a najednou jsem viděla údolí a potok, nebo to spíš byla úzká říčka, po obou stranách říčky rostly obrovité stromy a ty se v korunách dotýkaly, takže vytvářely jakési podloubí.

Sluníčko akorát zapadalo, nad říčkou byl takový zvláštní zlatistý opar. V dálce se pak říčka stáčela do leva a na obzoru v tom podloubí byla vidět překrásná krajina.

Honem jsem běžela do auta pro foťák, abych tu nádheru mohla vyblejsknout. Nevím co to se mnou bylo, ale nemohla jsem prostě ten foťák vyndat z baťůžku, když se mi to podařilo, nešel otevřít a nastavit a než se to všechno povedlo, byl ten krásný výjev už pryč. Zůstala jen říčka, sluníčko mezitím zapadlo a bylo po focení.

Najednou se vedle mne objevil nějaký stařeček, a ten mi řekl, že se to tak mělo stát. Tuhle krajinu nikdo fotit nesmí. Má zůstat tajemstvím, do té doby, než se tam jednou všichni dostaneme.

Probudila jsem se tehdy celá zpocená a první, co mě v té chvíli napadlo bylo, že můj mozek asi vykonstruoval " onen svět ".

"Erotikon pro toho, kdo přijde po mně"

 Bohdan Urbanowski 

 "Erotikon pro toho, kdo přijde po mně"

 

Ta co tančí s bouří

I. 

Převeď ji přes pokoj, 

jakoby stezkou uprostřed lesa 

a na stůl dej růži, 

která bude hořet 

jako dobrá noční lampa. 

Potom ji něžně svlékej 

z obranných gest, 

ze sevřených dlaní, 

z jemného chvění v ramenou 

a přikryj ji šepotem svých slov. 

A jestli vyběhne náhle do předsíně, 

běž za ní a nedovol jí to. 

Ukryj její tvář 

ve svých velkých rukách 

a říkej slova, 

říkej hodně slov, 

na která jsem já zapomněl, 

za která jsem se styděl. 

Prosím tě, 

tebe, kterého nenávidím, 

který přijdeš po mně, 

abys z jejích nahých prsů 

zdrápal stopy po mých rukách, 

abys rozevřel její klín, 

prosím tě, 

buď na ni hodný. 

II. 

Nevíš, že budeš milovat mne, 

že ti bude říkat slova, 

která poznala se mnou, 

že v jejích vlasech 

pocítíš můj dech, 

na jejím bříšku 

za nocí potkáš moje ruce. 

A jestli si občas 

- vtahujíc tě do sebe 

až k zalknutí - 

splete naše jména, 

nemysli na mne v nenávisti: 

to jsem byl já, kdo ji naučil, 

že jméno může být pohlazením 

a pohlazení něčím jménem. 

To jsem já, kdo ještě občas mluví na tebe. 

A tehdy jsem si myslel 

že mluvím jenom k ní.

III. 

Ten stín v jejích očích 

je můj stín, 

její hlas plný neklidu 

je můj hlas 

a když ustupuje s leknutím, 

to já se vracím. 

Pamatuj si to. 

Na každé tvoje příliš ostré slovo 

na každé neupřímné gesto 

se vrátím, 

pamatuj si to. 

A když někdy sama bude plakat, 

nevcházej do jejího pokoje, 

protože dříve než ty budu u ní já.

SMRT NA VSI

 Ve Výslužbě - Smrt na vsi

Dočetla jsem další knížku Martina Goffy a musím říct, že tentokrát mě ten zbytečný balast štval ještě víc. Přitom sám autor na padesáté první stránce zmiňuje:  "Říkal že ve svých letech už dokáže odlišit věci skutečně důležité od balastu, a že ho ten balast jen čím dál vís sere."

z přebalu - Vražda na vesnici. Druhý případ v sérii s detektivem že staré školy. Smrt jednoho z místních vypadá jako vystřižená z divokých 90. let. Arno pomáhá svým bývalým kolegům při vyšetřování, brzy se ale sám octne ve smrtelném nebezpečí.

VE VÝSLUŽBĚ

 Ve výslužbě - "Zmizelá, aneb první poslední případ" Dočetla jsem první díl této úzké knížečky od spisovatele Martina Gofy. Nebylo to špatné, ale docela mě štvalo, jak si hlavní hrdina na každé stránce aspoň desetkrát podrbá pleš, promne tvář, nebo prohrábne vousy. Nebýt toho, tak je ta knížka ještě o padesát stránek kratší. 

z přebalu - Detektiv ze staré školy zasahuje. První případ ze série s Arnoštem Milotou. Arnošt Milota alias Arno je detektiv na odpočinku. Vypadá to ale, že vyšetřování zločinů je jeho osudem. Potom, co odešel z aktivní služby, vrací se do rodné vsi a řeší případy s přístupem typickým pro vyšetřovatele ze staré školy. Žádné drony, forenzní analýzy, počítačové modely nebo přestřelky... jen selský rozum, zkušenost a dokonalá znalost lidských povah. Když se v zapadlé Lhotě ztratí dívka, pouští se Arno do pátrání. Zjistí, co se za jejím zmizením skrývá?