Včera jsme měli návštěvu, a když jsme vyrazili odpoledne na procházku, abysme spálili nějaké ty kalorie, zabloudili jsme až na náměstí. Byli jsme mile překvapeni, protože zrovna probíhal už šestý ročník festivalu Zázraky vína.
Snad nejvíc se mi líbila skupina Pokaždé jinak, 
Staré rčení nám říká: "Před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni" a já si dnes natrhala do čajové směsi pár květenství černého bezu. Byl po noční bouřce opláchnutý a pořád nádherně voněl.
Jinak první bouře u nás proběhla v noci na dnešek, dá se říct těsně po půlnoci, přesně v době, kdy pro náš kraj začala platit výstraha. Hned dopoledne jsem opět roznesla dešťovku po zahradě, pár konví jsem přidala i trávníku, protože ho máme dost spálený.
Nová nádrž je opět připravená na další srážky. Zpětně jsem se dívala na červnové srážky od 2018 - 2020 a letošní červen zatím vychází jako nejsušší.
Včera jsme měli k obědu kuřecí prsíčka s rýží na způsob à la Čína. Vkládám fotku jen pro zajímavost, protože na způsobu úpravy není nic zvláštního, ale dlouho jsem to této rubriky nic nepřidávala.
Měli jsme v chladničce zbytek ledového salátu, který nám zbyl ze zeleninových večeří, které jsme si dělali při těch vedrech a tak jsem ho mírně orestovala spolu s naloženými kuřecími prsíčky. 👍
Dnešní ráno bylo příjemné, trošku mžilo, a tak jsem se rozhodla jít aspoň na malou procházku. Cítila jsem se sice pod psa, ale trochu jsem tu bolest rozcvičila. Dokonce se mi podařilo přemluvit k procházce i manžela. Říkal sice, že ho všechno bolí, ale nakonec se mnou šel. Jako zázrakem mě po procházce přešly svalové bolesti - pohybem ku zdraví 👍
Ještě jeden snímek se stromy jsem udělala a pak už jsme se pomalu otáčeli k domovu.
Sotva pominuly výstrahy před bouřkami a lesními požáry, už jich máme zase pět, před bouřkami a silným větrem.
Citát který dnes vkládám jsem vyčetla z nějaké už loni přečtené knihy. Opsala jsem si ho bohužel bez názvu knihy a pak zapomněla do článku ke konkrétní knize vložit. Dnes jsem si dělala pořádek na ploše a ten citát mě úplně praštil do očí. K němu přikládám citát Karla Kryla, on věděl dřív, než my všichni kam to u nás povede.
Tento citát, který vkládám pod Krylovu podobenku sedí na mnoho dnešních politiků, dokonce i na jednoho z těch čelních, ale nechci jmenovat...
"Psychopat je zvláštní druh sociopata. Takový, z jakých bývají skvělí politici. Nechá vás věřit, že vás miluje, dokud se mu nepostavíte do cesty. A když udělá něco, co vás zničí, přesvědčí vás, že to byla vaše vina.
Poslední rok trávím hodně času snahou pochopit právě tenhle typ mysli. Existují dokonce geny, které mají korelaci s charismatem. Někteří z těch lidí tím přehnaně vynahrazují nedostatek vnitřní empatie. Dokážou ve vás vyvolat pocit, že jim na vás záleží víc, než komukoli jinému, ačkoli doopravdy pro ně nejste nic."
Psychothriller od Darcey Bell byl napínavý od začátku až do konce. Tři hlavní postavy, Emily, její manžel Sean a Emilyna kamarádka Stephanie by mi v reálném životě sice nesedly, nic neprozradím, když napíšu, že úplně nejvíc mi nesedla Emily.
Čekala jsem jiný konec, spravedlivější, i když si můžu domyslet, jak to nakonec mohlo skončit, chtěla bych to vidět napsané. Možná se ještě podíváme na film, i když radši mám knihu, tady mi to myslím vadit nebude a film uvítám.
upoutávka z přebalu
JE JEJÍ NEJLEPŠÍ KAMARÁDKA,
SVĚŘILY SI VŠECHNA SVOJE TAJEMSTVÍ.
JENOM JEDNO NE…
Emily je okouzlující žena s oslnivou kariérou v módním oboru a s pohledným manželem Seanem tvoří pár, kterému leckdo závidí. Zároveň je zodpovědná a milující matka. Její kamarádka Stephanie, jejíž manžel před několika lety tragicky zahynul při autonehodě, se stará o malého syna a úzkostné pocity ventiluje na svém blogu určeném komunitě matek s malými dětmi.
Všechno začalo drobnými laskavostmi. “Mohla bys vyzvednout Nickyho ze školy?” prosila Emily už několikrát svoji nejlepší kamarádku. A Stephanie je pokaždé ráda, že může být přítelkyni užitečná.
Jednoho dne si ale Emily pro syna nepřijde, nezvedá mobil, neodpovídá na textovky. Nejistota trvá několik měsíců, až se v jezeře najde tělo utonulé ženy, kterou policie identifikuje jako Emily. Případ je uzavřen jako sebevražda… jenomže Stephanie náhodou narazila na důvod k pochybnostem a nejistota ji svírá čím dál naléhavěji. Neví Sean o Emilyině zmizení víc, než přiznává? Jak dobře znala svoji nejlepší kamarádku? Co ví o jejím dřívějším životě? Neudělala chybu, když se jí svěřila s tím, na co by ze své minulosti nejraději zapomněla? Co když se za kamarádstvím skrývá záludný, detailně promyšlený ďábelský plán?
Noc byla u nás snad nejteplejší, z celé té řady tropických dnů. Okno jsem měla otevřené dokořán, a přesto se mi nedařilo do 3 hodin, do rána usnout. Když jsem konečně zabrala, probudil mě hrom, třísklo to někde hodně blízko a vzápětí se rozfoukal vítr a spadly první kapky.
Naštěstí to nebyla silná bouřka, za pár minut bylo po všem a mě napadlo, jestli je s deštěm konec, nebo jestli ještě aspoň trošku zaprší. A zapršelo, déšť nebyl nijak prudký, takový trochu silnější zahradnický a tak máme zalito. Smůla byla, že se na druhé straně, za domem ucpal filtr, kterým protéká dešťovka do nádrže, a když to manžel propláchl, ucpala se hned trubka, která přivádí dešťovku od filtru do nádrží.
Přesto se nachytalo do té nové nádrže docela dost, nádrž je plná, všechny konve, plastové kbelíky a vanička jsou taky plné a něco jsem i roznesla ke stromům, které nejvíc strádají.
Musela jsem si udělat aspoň pár fotek s kapkami deště.
