DOBRÁ TAK AKORÁT

 Tahle kniha Barbory Šťastné mě dostala, uvědomila jsem si, že některé moje problémy mají i jiní lidé, a dokonce i Barbora Šťastná. 

z obálky - Ženy prý samy sebe kritizují v průměru osmkrát denně. Poprvé hned ráno v koupelně před zrcadlem. Ani mě to nepřekvapuje. Taky to dělám. Za to, že nejsem dost krásná. Za to, že nemám dost uklizeno. Za to, že nezvládám všechno v práci, že nejsem skvělá matka a že nežiju v harmonii s vesmírem. Dlouho jsem si myslela, že opravdový a báječný život začne, teprve až to všechno napravím a zlepším. Až zhubnu, až si udělám pořádek ve skříni i v účetnictví, až konečně změním účes, až se naučím meditovat. Jenže pak jsem si všimla, že život už dávno začal i bez toho. A že je chaotický a někdy i dost stresující, ale taky skvělý a zábavný, i když jsem se nezlepšila vůbec v ničem z výše uvedeného seznamu. Takže tahle kniha je plná historek o tom, co se mi nepovedlo. O tom, co všechno jsem nestihla, pokazila nebo to nedopadlo zrovna podle mých představ. Ale taky o tom, že právě takovýhle život je doopravdy můj a že přesně takhle mě to baví. Zkrátka že je dobrý tak akorát.

válkova moudra

 Kdyby to nebylo k pláči, tak je to jako vtip dobrý. Každý ví, proč ve zdravotnictví chybí peníze, tuším 14 miliard ze zdravotnictví odčerpalo, prostě nenávratně zmizelo. Zároveň tady máme statisíce ukrajinských  a afrických migrantů, které bezplatně léčíme.

 A pan ministr říká: Za posledních deset let se úhrady zdvojnásobily, zatímco kumulovaná inflace činila jen 50 procent. Je tak nepochybné, že úhrady nejen rostou, ale také rostou více než inflace. Zdravotní péči se nám daří zefektivňovat mj. redukcí hospitalizací či rozvojem jednodenní medicíny. Ušetřené prostředky šly z velké části na platy a mzdy zdravotníků. 🤣🤣🤣

hrnkové růže

 Před pěti lety jsem koupila našemu pejskovi na hrobeček hrnkové růže. 

Tehdy stály jen 49 korun, a opravdu se ta koupě vyplatila. Každý rok krásně, bohatě kvetou. Letos mají teda smůlu, jen rozkvetly, tak je včera spálilo sluníčko, a náhlá tropická teplota vadila i nám. Kéž by místo těch tropických veder zapršelo...

jihlavanka 👎

 Dlouhá léta jsme u nás doma pili jedině Jihlavanku, byla dobrá, a byla taky levná. Kupovala jsem rovnou kilové balení a v našem starém překapávači jsme si každý den někdy i dvakrát vařili dobré kafíčko. Najednou se něco stalo, káva nám přestala chutnat, řekla bych, že začala i divně páchnout a lepit.  Leckdy, když jsem si kafe nalévala do hrnečku, tak bylo plastové víčko u konvice doslova přilepené. 

Mysleli jsme, že máme něco s chutí, to až nedávno jsme přišli na to, že Jihlavanka se už nevyrábí u nás, ale v Polsku. Napadá mě, co tam asi ti Poláci přidávají, že káva změnila chuť a vůni, a že se dokonce sypká káva lepí na odměrku, napadlo mě, že do kávy Poláci snad něco přidávají, např. do kávy melou pražené cvrčky, samozřejmě je to jen moje spekulace, ale od té doby jsem začala cítit k Jihlavance silný odpor. Koupili jsme kávu zrnkovou a doma si jí melu na ručním mlýnku, vůbec mi to nevadí, dokonce jsem zjistila, že se u mletí dá výborně meditovat. 

Proč všechno české a dobré končí? Začalo to se sirkami, Solo Sušice u nás zaniklo, výroba se někdy v roce 2008  přesunula do Indie. Od té doby jsem nucená kupovat jen zapalovače, protože mi jednou od indické zápalky málem shořela záclona. Znojemské okurky také už nejsou to, co bývaly, a důvod? Jejich výroba se přesunula do Turecka. Píše se, že receptura je stále stejná, ale není to pravda, a cena okurek závratně stoupá. Tak by se dalo pokračovat ještě dlouho, měla jsem ráda Sedlčanský Hermelín, jenže i on už změnil chuť a nedá se ani dobře uležet. V chladničce je pořád jako čerstvý - nevyzrálý, a když sýr z chladničky vyndám, druhý den teče.

růže šípková

 Loni bylo květů málo a díky suchu byly šípky divné, jen semínka a obal. Nechutnaly ani ptáčkům.

Letos to vypadá zatím podobně. Květů je poskrovnu, a aby toho nebylo málo, zatím jsem neviděla kromě pár bělásků jediného motýla. 

kuře pečené v remosce

 U nás máme rádi pečené kuře, k němu třeba vařené brambory, nebo klidně kynuté knedlíky se zelím, nebo bramborové knedlíky se špenátem. Pekla jsem kuře v troubě, protože muž stále prohlašoval, že má rád na pečeném kuřeti hlavně tu propečenou, zlatavou kůrčičku. 

Dneska jsem poprvé pekla kuře v remosce, tedy jen prsa a stehna. Z kostřičky, která zbyla po odřezání stehen a prsíček jsem udělala dobrou polévku se spoustou masa a s krupicovými noky. Pečená prsa s bramborem a okurkovým salátem jsme měli dneska k obědu. Stehna jsou obraná, zítra z masa udělám nějaké jídlo, takže z jednoho kuřete budu mít jídlo na dva dny a ještě mě hřeje pocit, že jsem ušetřila na elektřině a ve finále manžel nereptal, že nemá křupavou kůžičku, ale pomlaskával, jak je to maso z remosky šťavnaté a dobroučké.

V listopadu měl manžel mozkovou příhodu, zasáhlo to mozeček, takže měl problémy s řečí a s polykáním. Po dnešním obědě prohlásil, že už maso v troubě péct nemám, že z té remosky mu chutná víc, a není tak suché. 

V PASTI

Devět povídek Kláry Janečkové jsem sice dočetla, ale dá se říct, že s vypětím sil. Zdá se mi, že autorka leckdy píše o něčem, čemu až tak nerozumí, místy mi přišlo vyprávění až komické. No, nechci autorku pomlouvat, jen si myslím, že pokud chce o něčem psát, tak by si měla něco o tom problému zjistit. Pokud bych měla označit dílo hvězdičkami, dala bych asi trochu lepší **

z přebalu - Sbírka povídek od Kláry Janečkové nabízí příběhy rozličných hrdinů s různorodým zázemím i životními osudy, a zároveň zobrazuje jedinečný přístup každého z nich, s jakým se svým trablům snaží čelit.