Dlouhá léta jsme u nás doma pili jedině Jihlavanku, byla dobrá, a byla taky levná. Kupovala jsem rovnou kilové balení a v našem starém překapávači jsme si každý den někdy i dvakrát vařili dobré kafíčko. Najednou se něco stalo, káva nám přestala chutnat, řekla bych, že začala i divně páchnout a lepit. Leckdy, když jsem si kafe nalévala do hrnečku, tak bylo plastové víčko u konvice doslova přilepené.
Mysleli jsme, že máme něco s chutí, to až nedávno jsme přišli na to, že Jihlavanka se už nevyrábí u nás, ale v Polsku. Napadá mě, co tam asi ti Poláci přidávají, že káva změnila chuť a vůni, a že se dokonce sypká káva lepí na odměrku, napadlo mě, že do kávy Poláci snad něco přidávají, např. do kávy melou pražené cvrčky, samozřejmě je to jen moje spekulace, ale od té doby jsem začala cítit k Jihlavance silný odpor. Koupili jsme kávu zrnkovou a doma si jí melu na ručním mlýnku, vůbec mi to nevadí, dokonce jsem zjistila, že se u mletí dá výborně meditovat.
Proč všechno české a dobré končí? Začalo to se sirkami, Solo Sušice u nás zaniklo, výroba se někdy v roce 2008 přesunula do Indie. Od té doby jsem nucená kupovat jen zapalovače, protože mi jednou od indické zápalky málem shořela záclona. Znojemské okurky také už nejsou to, co bývaly, a důvod? Jejich výroba se přesunula do Turecka. Píše se, že receptura je stále stejná, ale není to pravda, a cena okurek závratně stoupá. Tak by se dalo pokračovat ještě dlouho, měla jsem ráda Sedlčanský Hermelín, jenže i on už změnil chuť a nedá se ani dobře uležet. V chladničce je pořád jako čerstvý - nevyzrálý, a když sýr z chladničky vyndám, druhý den teče.
Žádné komentáře:
Okomentovat