Útlá knížečka - detektivka od autorky Terezy Bartošové se mi líbila. Nechápu, že někdo může dát autorce jen jednu hvězdičku. Já bych dala rozhodně hvězdičky čtyři. Těším se, až si půjčím i druhou knihu s názvem Vodník.
z přebalu - V malé středočeské vesnici se ztratilo děvčátko. Rozbíhá se zběsilé pátrání a boj s časem. Utekla? Stala se obětí krutého zločinu? Nebo si pro ni sáhla kostnatá ruka Klekánice z minulosti?
Docela zajímavá detektivka od autorky Tammy Cohen, nebo spíš thriller jsem dočetla včera večer. Konec byl trochu spletitý, ale asi záměrně, aby si každý vybral.
Je mi 29, mám fobii z knoflíků a umírám. Tím nemyslím, že mi zbývají dva roky života a před sebou mám seznam přání, která bych si ještě v té krátké době chtěla splnit. Ne, umírám právě teď. V zajetí mě drží modrooký cizinec. Do Vánoc zbývá dvanáct dní. Dvanáct zlověstných dárků. Pak bude po všem. Než dočtete, je velmi pravděpodobné, že už budu mrtvá. Ale i já mám tajemství, které by nikdo nečekal. Psychothriller s nečekaným zvratem, který vás přesvědčí o tom, že nic nemusí být takové, jak se na první pohled může zdát.
Už dvakrát jsme měli mrazíky, nevím přesně kolik stupňů, protože jsem při mytí oken rozbila starý plastový teploměr, ale voda v ptačím pítku byla zamrzlá.
To bylo řečí, že proti panu premiérovi jsou už i vlastní poslanci. Kdepak, přetékající koryta jsou až na prvním místě. Když měli šanci to změnit, tak zase zařadili zpátečku...
Snažíme se jíst zdravěji, zvlášť po tom, co jsme se dozvěděli že očkovací vakcíny se teď píchají kam to jen jde. Nevím co je na tom pravdy, nemám to ověřené, ale pan profesor Peter Staněk o tom mluvil u Josefa Skály.
První sníh, tedy jen takový lehoučký sněhový poprašek byl vidět na střešním okýnku. Na zemi nebylo vidět nic, ale když jsem doplňovala ptákům studenou vodu do pítka, tak se z ní kouřilo. Teploměr ukazoval 1°C.
Nikdy dřív bych nevěřila, co všechno se bude považovat za tzv. normální. Nemohla jsem tomu uvěřit a proto jsem hledala na toto téma články ze světa. U nás se bohužel o takových věcech nepíše. V Berlíně se sešlo podle článků i fotografií z internetu na 1000 psích lidí, já nevím, jestli ale takové bytosti mohu ještě nazývat lidmi, protože oni se údajně cítí být psy. Tak mám problém, abych je neurazila.
Seděli tam tito psí lidé na zemi, na hlavách masky pejsků a demonstrovali za "svá práva". Tak mě napadá, jaká práva mají na mysli. Někdo napsal do komentářů, že chtějí vykonávat své ehm psí potřeby na ulici. Kdo je bude živit, kdo bude uklízet exkrementy, o to se asi má postarat stát, protože psi do práce nechodí.
Proč mají potřebu sdělovat celému světu svou odlišnost a chtít po nás, abychom i my říkali, že je to normální.
