Nevím jestli jsou to lesní, nebo luční. rostou nám za kompostem a některé už mají zralé plody..
Jsou tak dobré, voňavé...
Nevím jestli jsou to lesní, nebo luční. rostou nám za kompostem a některé už mají zralé plody..
Konečně snad skončilo období častých výstrah, k nás sice bouřka zasáhla až v noci na pátek, ale nepřinesla kroupy, ani přívalový déšť. Spadlo 8 mm, byl to takový bleskový déšť, ale dopadlo to dobře. Sklep vytopený nemáme.Doufám, že skončí taky větrné období, od nástupu vyšších teplot jsme si donesli na terásku slunečník a ještě jsme ho kvůli neustálému větru ani nerozložili. Zkoušela jsem to párkrát a po pár minutách jsem slunečník zase stáhla, neboť se v minulosti několikrát stalo, že se slunečník vznesl, naštěstí skončil jen na skalce.
Tak jsme si zase vyjeli na kolech, abych nevyšla ze cviku. Přivstali jsme si, to kvůli vedru, ale stejně to na dlouhý výlet nebylo.
Na rybník Konopas mám krásné vzpomínky, chodívala jsem tam často s naší fenečkou Fanynkou. Zažila jsem ještě krásné koupání, hnízdily zde kachny, občas jsem zahlédla i párek labutí. Dnes je možné zahlédnout jen žabinec, a nebýt toho žabince, a šípkového keříku, tak by rybník vypadal mrtvý.
Včera odpoledne jsme si udělali cyklovýlet na Stochov, počasí bylo příznivé, ani vedro, ani vítr a tak to šlo.
Docela mě udivilo, že pár kilometrů od nás je ta příroda na tom přece jen líp, než u nás. Viděla jsem pole, na kterém zdárně rostlo obilí - pšenice i ječmen, tady konkrétně po levé straně bylo zelené hnojení - svazenka a to žluté je hořčice. Viděli jsme i dávno odkvetlou řepku. Jen u nás ta pole vypadají strašně smutně. Zelené hnojení zblízka, svazenka krásně voněla a na poli to jen hučelo, jak se včely činily.Po krajích kvetl rmen..Zimolezy mám tři, když nepočítám ten kamčatský, jehož plody jsou podlouhlé borůvky. Všechny tři začaly kvést.
Pro dnešek jsem vybrala zimolez neopadavý - Lonicera HenryiTady se mi podařilo zachytit čmeláčka - samičku
Od pradávna se říká a stále platí lidové rčení „před heřmánkem smekni, před bezem klekni“ z toho je vidět, jakou moc a sílu připisovali naši předkové květům či plodům. V našem okolí černý bez mizí, není divu, je to vlhkomilná rostlina. Letos si květy nebudu sušit, chtěla bych, aby měli ptáčci v létě a na podzim co zobat.
Květy černého bezu jsem si jen vyfotila.
Na zahradě se mi o mladé rostlinkybezinek i šípků postarali ptáčci, a já tyto rostliny vyrýpla, a zasadila do květináče. Snad jednou budu mít možnost vrátit bez černý i šípkové keře do přírody, v současné době to nejde, v půdě není absolutně žádná vláha. V květináči jim tu potřebnou vláhu k přežití můžu dodat. Určitě si ale jednu rostlinu zasadím do velkého květináče a budu jí mít na terase.
Na posledním snímku mám bezinku, která u nás poprvé kvete, má malé květenství, cca 3,5 cm. Učím se mít radost z maličkostí, které nacházím v přírodě, či na zahradě a docela se mi to daříTato kniha, spíš román od autorky Kate Mortonové mi dala zabrat, 500 stránek, vrácení se do minulosti, spousty osob, není divu, že jsem jí četla dost dlouho. Nelituji ale, čtení jsem si doslova užívala.
z přebalu - Nell O´Connorová se večer v den svých jedenadvacátých narozenin od otce dozví, že není jeho pravá dcera. Avšak až po desetiletích se rozhodne vypátrat pravdu. A ta ji dovede do Cornwallu, do opuštěného domku vedle sídla Blackhurst, kde kdysi žila šlechtická rodina Mountrachetů. Poutavý román do sebe vplete i příběh Nelliny vnučky Cassandry a osud záhadného děvčátka, zanechaného na březích Austrálie v předvečer světové války.