Tak už máme neděli a slibovaný déšť se opět nedostavil. Včerejší zprávy o počasí nás informovaly, že déšť bude, ale ne u nás, nýbrž zase na Moravě.
Rozkvetla velkokvětá azalka, ale z nedostatku vláhy, který trvá už několik let má jen pár květů, to, co je na fotce jsou květy z celého velkého keře.
Sice neprší, ale silnější vítr je u nás každý den. Na snímku je vidět, jak to mává se statnou břízou a nebe opět bez jediného mráčku signalizuje, že nás čeká další suchý den...
Dočetla jsem knížku s názvem Kdo věří na zázraky, autorkou je Mirka Skočílková. Co o tomto románu napsat. Mnohým čtenářkám se psaní paní Skočílkové líbí, uvidím, jak na mne budou působit jiné knížky. Na mne to bylo až moc překombinované, ale číst se to dalo. Přiznám se, že odložit nedočtenou knížku se mi nechtělo, byla to zkrátka z mého pohledu taková lepší červená knihovna.
z přebalu -
Gábina je docela obyčejná holka z malého města, která studuje vysokou školu, má skvělého kluka a velké plány do budoucna. Co víc si přát? Jenomže život není vždycky růžový. Jednoho dne zjistí, že láska jejího života není vlastně tak dokonalá, jak si původně myslela. Lépe řečeno, ona pro něj není ta jediná na světě… Naštěstí je tu Jakub, který má oči jen pro ni, a jak to tak vypadá, snesl by jí modré z nebe. Po počátečním odmítání se pomalu sbližují a Gábina postupně zjišťuje, že Jakub je ten pravý. Svatba a dvě děti na sebe nenechají dlouho čekat a Gábina i Jakub se ocitají ve víru rodičovských povinností a partnerského života. Najednou řeší spoustu patálií, které běžně vztahy doprovázejí, ať už jsou to starosti o děti, nebo o prarodiče, rodiče a sourozence. Do vztahu proniká všednost. Některé problémy jsou však horší než jiné, jako například mimomanželský vztah, nemanželské dítě a nakonec i hrozící rozvod, smrt nejlepší kamarádky či nemoc syna. Naivní mladá žena se tak postupem času stává dospělou ženou, která je vystavena těžkým životním zkouškám, její náhled na život a na jeho smysl se mění.
Sucho pokračuje a s ním i každodenní větrné počasí. Není to sice žádný uragan, ale rychlost v nárazech kolem 40 km se bezpečně postará o to, aby mnou dodanou zálivku brzy a dokonale vysušila.
5. května - 2 mm
15. května - 3,5 mm (srážky za dva dny)
Celkem spadlo za květen pouze 5,5 mm srážek
květen 2018 - celkem 70,5 mm
květen 2019 - celkem 62 mm
květen 2020 celkem 59 mm
květen 2021 - celkem 102 mm
květen 2022 - celkem 25,5 mm
2 hrnky polohrubé mouky
1 sáček prášku do pečiva
1 vanilkový cukr
špetka soli
1/2 lžičky mleté skořice
1 hrnek mléka
1 a 1/2 hrnku mletého máku
1 hrnek krupicového cukru
1/2 hrnku oleje
2 vejce
moučkový cukr na posypání
kousek másla a hrubá mouka na vymazání formy
Mouku prosejeme do mísy, smícháme s práškem do pečiva, špetkou soli a skořicí.
Vše zalijeme mlékem, vmícháme mák, oba druhy cukru a olej, přidáme žloutky a smícháme na hladké těsto. Nakonec zlehka vmícháme sníh z bílků.
poznámka - Mák jsem měla z Lidlu, už mletý a pro jistotu jsem ho chvíli povařila v oslazeném mléce a s kouskem skořice, aby byl vláčný. Do těsta jsem mák použila až poté, co vychladl
Tak už se nám zase otepluje, všechny tulipány vzaly za své, rozkvétají rododendrony, ale slunce má v těchto dnech takovou sílu, že květy po dvou, třech hodinách vadnou. Mám pocit, že je to i nedostatkem vláhy, momentálně jsme na tom tak, jak jsme ještě nikdy nebyli. Nepamatuji, že by za celý květen spadlo jen 5 mm. Píšu za celý květen, protože jak jsem teď viděla jak ve zprávách o počasí, tak na obou webech, které sleduji nejsou na 10 příštích dnů pro náš kraj vůbec žádné srážky.
Tyto povídky jsem četla dost dlouho. Některé se mi líbily víc, jiné míň a jedna povídka byla z mého pohledu fakt hrozná. Nechápu, proč pořád někteří autoři musí do svých knih, nebo povídek montovat komunisty, navíc když jsou mladí a o socialismu vědí naprostý kulový s přehazovačkou. Tuto povídku, o které píšu napsal Petr Bobek, a její název je Vzpomínka. Jediné, co mě na tom nesmyslu zaujalo, že jsem zhruba tak stará, jako hlavní postava - babička Eliška - knihovnice, která vyprávěla své vnučce, jak se vlastně díky knihovně seznámila se svým hochem, za kterého se provdala. Eliška nastoupila do knihovny ve svých 23 letech, a mluví o tom, že cituji: regály byly zarovnaný knížkama, každá obalená v zažloutlém obalu. Knihy byly napsané Gottwaldem, Leninem a dalšíma zrůdama.
