Na parapetu mi odkvétá bílý hyacint, odkvetl mi fialový, který měl dva výhony a já zjistila, že dva výhony má i ten bílý. Nejprve vykvetl hlavní, větší výhon a když se objevily první známky uvadání, dal se do kvetení ještě jeden, menší výhon.
Dělaly mi radost opravdu hodně dlouho.
Včera jsem si zase po dlouhé době klikla na Blesk a nestačila jsem se divit umělcům, sportovcům, vědcům, zkrátka tzv. elitám národa, jak se hrdě hlásí k tomu, že budou volit pana generála Pavla. Byl mezi nimi můj oblíbenec herec Petr Štěpánek s manželkou Zlatou Adamovskou, Terka Brodská, Martin Dejdar, u kterého mě to fakt hodně překvapilo, protože většinou žije mimo ČR, naopak u Evy Holubové mě to nikterak nepřekvapilo, ta se tím, koho podporuje už několik let netají, stejně tak u Pana Mádla, nebo či Jitky Čvančarové a tak bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho. Překvapil mě Plekanec s manželkou, nebo dřív na jedné provládní demonstraci pan Jiří Suchý, který chválí pětikoalici, toho jsem vždycky brala za rozumného.
Je třeba si uvědomit, že všichni tito lidé se mají víc, než jen dobře, nemusí počítat s každou korunou, jako pracující většina, invalidé, důchodci, či matky samoživitelky, které často nemají ani na to, aby zaplatily dětem školní obědy, nebo nějaké zájmové kroužky. O obyčejné lidi ztratila elita národa zájem, a to není dobré, jednají jen ve svém vlastním zájmu.
Dneska máme od samého rána mrznoucí mlhu, pěkně to venku klouže. Když jsem nesla mrkvičku oslíkovi, málem jsem sebou švihla.
Moc se těším, až ta blbá nálada skončí, teda jestli vůbec skončí. Ještě snad nikdy nebyli na sebe lidi tak strašně zlí, jako teď. 😧
Stěžovala si mi včera cestou z města sousedka. Neví co má dělat, chce volit Babiše, ale vnuk jí psychicky vydírá a vyhrožuje, že jestli nezvolí generála Pavla, tak k jí přestane mít rád a nikdy k ní s rodiči už nepřijedou. V slzách říkala, že si kvůli vnukovi utrhuje tak zvaně od huby, jen aby mu mohla podstrčit občas nějakou tu korunu a on na ní sprostě křičí a uráží jí.
To je těžká rada, u nás naštěstí tenhle problém nemáme a kdyby přece jen vnuk přišel s tím, že k nám nepojede, pokud bych dala hlas Babišovi, tak mám zrovna v tomhle jasno. S klidem bych odvětila, když k nám už nikdy nepřijdeš, tak holt od nás už nikdy neodjedeš, já si kvůli tobě nohu za krk nedám, nenechám si od tebe radit, koho máme s dědou volit. Beztak u nás celou dobu vždycky jen čumíš do mobilu, tak o nic nepřijdeme.
Zklamal mě včera Tomio Okamura, když na otázku koho volit odpověděl, že jedna možnost je vhodit do volební schránky prázdnou obálku, další možností je, nejít k volbám. V obou případech to znamená, že posílíme vládního kandidáta Pavla. Takovou hloupost říkal i pan Rajch, nemáme chodit k volbám, máme si užít vánoční svátky a pod...
Tento "poutavý román", který si prý užijí nejenom čtenáři autorky Darcy Coates mě absolutně ničím neoslovil, spíše naopak, je to totální děs, a brak! Čtyřdílnou sérii s názvem Černá zima si celou rozhodně nechci přečíst, ba co víc, nechci už jí ani vidět, něco tak hloupého jsem už dlouho nečetla. Jediné plus autorky z mého pohledu je, že miluje zahradu, bylinky, lesy a zvlášť ty staré.
z přebalu -
Clare si vybavila zimu. A opuštěná auta u krajnice, hračky poházené na silnici. Vybavila si nekonečnou vánici a hrůzu, kterou nedokázala vysvětlit. A pak už nic…
Když se probudila, ležela celá rozbolavělá a vyděšená v prastarém, ponurém domě, připomínajícím spíše starodávné šlechtické sídlo. U postele seděl neznámý mladý muž a tvrdil, že měla ve vánici autonehodu. Našel ji a přinesl do svého domu. Clare by ze všeho nejraději utekla, ale je až příliš slabá a vánice za okny stále nepolevuje. Uvěznila je v domě a Clare nezbývá než čekat.
Mladík se k ní chová mile, ale Clare si není jistá, nakolik mu může důvěřovat? On tvrdí, že jsou v domě sami, ale ona má pocit, že vidí a slyší věci, které naznačují, že kolem někdo slídí a čeká na příležitost. Napětí stále stoupá a s ním i pocit, že se z nich stala lovná zvěř.
Clare dochází k závěru, že její nehoda nebyla náhodná. Venku za dveřmi na ni něco číhá, něco čeká, až opustí bezpečí kamenných zdí… něco strašného, nelidského a krutého.
Tak už nebuď smutná, stejně s tím nic neuděláš, akorát si tím škodíš a ničíš si už tak chatrné zdraví...
To bylo siláckých řečí od členů z ODS, kteří nebyli spokojeni s vládou, ale své jméno raději neuvedli.
