konečně máme co jsme chtěli

 Často teď narážím na komentáře, že nyní máme co jsme chtěli, nebo co jsme si zvolili, to máme a nic jiného si nezasloužíme. Já pro tuhle vládu nehlasovala.

Často se setkávám i s komentáři v tom smyslu, že nynější vláda je bolševická, komunistická, že tady konečně zase máme socialismus. To může napsat někdo, kdo tehdejší dobu nezažil a nebo člověk, který za takové komentáře dostává zaplaceno. 

Já tu předrevoluční dobu zažila, vyrůstala jsem v ní, jsem ročník 1951, a nevím co bych za to dala, kdyby se ty časy vrátily...

Žasnu nad tím, kolik peněz dnes stojí školní pomůcky, např. obyčejné sešity. My jsme měli na prvním stupni nejen sešity, ale úplně všechno zadarmo, - učebnice, atlas, pero, tužky, gumu, kružítko, pravítko, zkrátka všechno, co školák potřeboval. Maminka mi koupila akorát penál, bačkory, sáček na bačkory,  a samozřejmě aktovku. Když jsem popsala sešit,  dostala jsem nový. Na druhém stupni jsme taky měli zdarma pomůcky i sešity, akorát s tím rozdílem, že když se sešit popsal, tak ten další už jsme si museli kupovat, ale tenký sešit stál tehdy 0,20 hal, silný sešit stál 1 Kčs.

nejvoňavější růže

 V pátek, ještě před tím deštěm jsem si přinesla pár fotek z procházky. I dnes jsme byli, ale nebrala jsem si ani fo´ták, je chladno, větrno a pod mrakem, navíc mám z těch prudkých změn bolesti snad všech kloubů a z toho jsem pěkně otrávená.

Tyhle růže už tady mám, ale mně se tak líbí a jejich vůni přímo miluju, že jsem neodolala a zase si je vyfotila.

Mám v plánu si o jednu růži říct, až na zahradě někoho uvidím, chtěla bych si jí zkusit namnožit.

A ještě jsem cvakla lipovou alej, už to skoro vypadá, jako na podzim. Listí začíná žloutnout, některé už padá a trávník suchem zanikl...

domeček na počasí

 Nedávno jsem viděla u známé domeček na počasí, náš český a moc se mi líbil. Kdysi jsem měla plastový domeček německé výroby a byl naprosto k ničemu. Známá říkala, že ten její funguje a protože by si měl udělat člověk v těchto dnech aspoň malou radost, tak jsem si ten stejný domeček objednala.

Docela jsem byla zvědavá, jestli ten můj domeček bude také tak spolehlivý, funkční. Po celou dobu byla vylezlá panenka, to souhlasilo, ale u nás doma se netrpělivě čekalo na změnu. Pár hodin před silným přívalovým deštěm začala panenka zalézat do domečku, asi hodinu pak byli oba, panenka i panáček na stejné úrovni a najednou nastala změna, panáček vylézal, ale pořád bylo slunečno a dusno. 

Déšť předpověděl náš domeček několik hodin dopředu a včera to bylo stejné. Odpoledne se panenka schovala,  navečer jí vystřídal partner a v noci mírně pršelo dnes prší od samého rána. Nepamatuji si, kdy jsme měli naposledy tak vydatný, dlouhotrvající déšť. Jsem šťastná jako blecha, že se příroda aspoň trochu vzpamatuje a konečně zmizí ty deprimující výstrahy před lesními požáry.

POHLED ZE TMY

 Pohled ze tmy autorky Gythy Lodge nebyl špatný,  mně přišlo, že se příběh táhne, konec jsem předvídala, ale dalo se. 

z přebalu -
Aidan Poole zapne pozdě v noci počítač s webkamerou a přes Skype zavolá své přítelkyni Zoe. Ke svému nekonečnému zděšení spatří, jak do jejího bytu někdo vejde. Bezmocně naslouchá zvukům zápasu vycházejícím z koupelny — a pak už jen tichu. Umírá hrůzou a zoufale touží vědět, jestli je Zoe v pořádku. Tak proč se zdráhá zavolat policii?

Když se k inspektoru Jonahu Sheensovi konečně dostane záhadná zpráva o útoku na mladou ženu, okamžitě se případu ujme — a nalezne tělo. Brzy zjistí, že dobrosrdečná umělkyně Zoe byla zapletená v podivné síti vztahů, obklopena lidmi, kteří spoléhali na její podporu. Zároveň však všichni ukrývají temná tajemství, antipatie a zášť. Spáchal vraždu někdo z nich? Nebo to největší tajemství ze všech skrývá právě Aidan?

růže svraskalá

 Včerejší avizovaná bouře se nám obloukem vyhnula, dokonce opět nespadla ani kapka. Co naplat, budu dál zalévat pitnou vodou na úkor domácnosti, protože se nemůžu dívat na uvadající zahradu. Možná, že zalévání co nevidět zakážou, ale dokud to jde...

Ze včerejší procházky jsem si přinesla fotku růže svraskalé, na keři byly dva květy a vyfotila jsem si zároveň i obří šípek.

Původně jsem chtěla fotit ty velké, krásné šípky, ale poštěstilo se, a mám i květ. I dnes jsme viděli kvést na několika šípkových keřích ojediněle i květy.

 

Šípek vypadá zajímavě, takhle zblízka. 

floxy

 Dnešní ráno bylo velice příjemné, a když se později zatáhlo a vypadalo to dokonce na déšť,  říkala jsem si, žese snad nevypní předpověď a výstraha před extrémně vysokými teploty.

Po obědě vykouklo sluníčko z mraků a nakonec jsme měli 27,5°C, ale bylo tak dusno, že jsem dlouho pracovat na zahradě nevydržela.

Včera večer byly tyhle floxy čerstvě rozkvetlé, dopoledne bylo špatné světlo, po obědě zase až moc prudké světlo a navečer už působí květ jaksi unaveně.

No a jinak čekáme jako skoro celá republika na bouřky. U velkých plastových nádržích jsme měli ucpané vývody, nastřádaná dešťovka nevytékala. Museli jsme použít čerpadlo, vodu odčerpat, potom manžel vystříkal hadicí ten příšerný nepořádek, bylo tam tolik svinstva z toho posledního přívaláku. Naštěstí se nám to po odšroubování spodní trubky povedlo prošťouchnout a znovu jsme vystříkali co se dalo.  Teď jsou nádrže připravené, snad nám něco naprší, aby jsme měli nějakou zásobu aspoň na zalévání kytiček.

vřes

Ráno,  hned po snídani vyrážíme aspoň na krátkou procházku. Sotva si trochu odpočinu, letím honem pracovat ven, než začne to úmorné vedro. Včera večer jsem trochu tvarovala túji u vrátek, není to sice dokonale pravidelné, ale pořád lepší, než jak to bylo před zástřihem. Zbývá už jen zlatá túje, na té si musím dát víc záležet, ale musím počkat, až pominou ty tropy.

Včera navečer jsem si vyfotila vřes, jeho kvítky se mi moc líbí, ale focení je pro mne dost obtížné a výsledek je nevalný. Podle rozkvetlého vřesu se prý určuje, jaká bude zima. Bohužel jsem zapomněla, jak to přesně je, mám zato, že pokud vykvétá na vysokých stoncích bude zima mírná, a nebo je to naopak? 😋