hnus fialový

 Je mi smutno, když vidím tolik zrůdností, které učinila za poměrně krátkou dobu současná vláda a přemýšlím, co všechno se ještě musí stát, aby odstoupili.

Když si vzpomenu, jak Fiala mlel stále dokola před volbami o Čapím hnízdě, o střetu zájmů a hřímal, že musí Babiš odstoupit. Sliboval jak sníží státní dluh a dovede nás na špičku evropských zemí a opravdu nás tam dovedl, ale ve špatném slova smyslu.

 My, jako soběstačná země ve výrobě elektřiny jí máme paradoxně nejdražší na světě a Fiala si dál mele, že jeho prioritou je postarat se v první řadě o Ukrajinu, leží mu na srdci dokonce obnova Ukrajiny, a tak včera kývli vládní činitelé na obrovskou půjčku, aby peníze mohli Ukrajině poskytnout a co se děje u nás pana Fialu a spol. vůbec nezajímá.

kolopejka

 Předevčírem mi přinesl manžel z Lidlu kytičku, prý takové kalanchoe ještě neviděl a protože už bylo poslední, tak se ani nerozmýšlel a vložil rostlinu do nákupního vozíku. Doma mi řekl, že stála jako osminka másla, když zrovna máslo není v akci a tím mě umlčel. Už několikrát jsem totiž říkala, ať mi žádné kytičky nenosí.

Rostlinu jsem si vyfotila hned a dobře jsem udělala, protože druhý den opadala polovina květů a dnes ráno až na dva kvítky ležela druhá polovina květů na patapetu. 😶

Přidávám pro lepší náladu ještě lilii.  Jedna koupená cibule se za tři roky rozrostla, tohle jsou květy z jednoho výhonu a vedle kvete krásné krásnoočko přeslenité.

kobylka

 Dneska jsme na procházce viděli krásného koníčka, tedy ona to byla kobylka. Paní se mě zeptala co mě tak zaujalo, a já že koník a zeptala jsem se, jestli bych si je mohla vyfotit.

Paní říkala, že její kobylka je už není nejmladší - 18 let, ale byla roztomilá. Bylo vidět, že si to spolu obě užívají.

Na druhém snímku je vidět, jak kobylka skláněla hlavu, paní jí asi říkala, co má dělat. 💕

cyklovýlet

 Předevčírem jsme se rozhodli, že pojedeme zkontrolovat jestli už rostou houby. Při cestě do lesa jsme si udělali krátkou zastávku u Stochovské kapličky. Já si totiž vzpomněla, že bych si mohla natrhat pár lipových květů do bylinkové směsi a u kapličky roste těch lip hned několik.

Stochovská kaplička z boku, v popředí rostou dvě staleté lípy.

V Konopase, dnes zahrádkářské kolonii, při cestě ze Strašecí ke Stochovu, byla nedaleko lesíka v sousedství cesty u studánky vybudována roku 1856 manželi Kurzveilovými kaple Panny Marie. Pramenitá voda byla svedena pod základy stavby a uvnitř uprostřed podlahy vyzděna malá studánka s křišťálově čistou vodou, která měla údajně léčivou moc. Podle pověsti pomáhala uzdravovat oční nemoci. A opravdu, dodnes dle místních obyvatel navštěvují tento pramen lidé například až z Moravy, aby načerpali vodu z tohoto pramene, kterou dovážejí svým příbuzným, kteří mají oční problémy a tato voda jim údajně ulevuje od jejich zdravotních potíží. Nejznámějším případem byla kdysi podle vyprávění místního občana manželka majitele pozemku, která trpěla těžkou oční vadou. Jelikož však její zdravotní problémy pominuly právě po užívání této vody, nechala žena s manželem na důkaz uskutečnění zázraku postavit již výše zmiňovanou kapli. Vážně poškozenou kapli opravili počátkem 90. let minulého století Dobrovolní ochránci přírody pod vedením pana Františka Červenky. Lokalita se nachází na pomezí hranic Kladenska a Rakovnicka a je dobře značená na mapách.

Na kapličce se podepsal zub času, tehdejší dobrovolníci pravděpodobně nežijí. Rozbité okno má kaplička už několik let. Zázračná voda uvnitř kapličky není k mání, protože je kaple uzamčená, před dveřmi je mříž a venkovní studánka je zarostlá, plná bahna. 

 

Lípy sice kvetou, ale všechny jsou napadené vlnovníkem lipovým.

 

U kapličky roste i několik kaštanů, nikdy v životě jsem snad neviděla takové napadení kaštanů klíněnkou jírovcovou, jako právě letos u Stochovské kaple. Klíněnku jsem už ani nefotila, kaštany mají téměř všechny listy hnědé, byl to velice smutný pohled a vůbec celé okolí působí zdevastované.

 

Dlouho jsme se u kaple nezdrželi, obě lavičky byly zarostlé kopřivami, i proto jsme se vydali dál. Byla jsem z celého výletu rozčarovaná, v lese jsme neviděli jedinou houbičku, prostě nic, vůbec nic, ani kuřátka, ani babky, ani houby nejedlé. Na borůvčí bylo jen tu a tam vidět maličkou osamocenou borůvku a i když byla krásně vybarvená, neměla tu správnou chuť. Výlet mi tentokrát žádnou radost nepřinesl...

zimolez a cukety

 Mám ráda zimolezy pro jejich vůni. Ten první, zimolez kamčatský jsem si pořídila kvůli plodům, které mají chutnat údajně jako borůvky, já je pomalu nestačím ani ochutnat, protože kosi jsou rychlejší. 

Zimolez neopadavý tak zajímavé, vonné kvítky nemá, ale taky se mi líbí. K betonovému plotu jsem si koupila zimolez s oranžovými kvítky, bohužel zatím mi nekvete. U branky mám zimolez ovíjivý.

Zrovna se mi podařilo vyfotit i čmeláčka. 💗

Poprvé zkouším pěstovat cukety, a právě začínají kvést. Nejspíš jsem je měla zasadit do země, bláhově jsem si myslela, že v květináči zvládnu rostlinu pořádně zavlažovat, tak uvidíme, co vůbec sklidíme. 😏

SETKÁNÍ V SOUMRAKU

 Tentokrát byl v knihovně manžel, pro sebe si vybral a mně přinesl ženské romány. Sáhla jsem hned po první knížce, která ležela na vrchu docela vysoké hromádky a tou bylo Setkání v soumraku. Naštěstí má tato kniha jen 200 stránek, ale i to je dost. Styl psaní Renáty Navrátilové se mi absolutně nelíbí, není to zrovna můj šálek čaje. Myslela jsem, že nedočtu, když autorka téměř na každé stránce, dá se říct prakticky do nekonečna popisuje propalující pohled hlavní mužské postavy, jeho sametově hnědé oči, jeho úsměv, jeho hlas, vlnící se rty, pozdvižený pravý koutek. Ženská postava zase pořád pozvedává obočí, srdce jí zběsile buší a naráží do žeber.  Pochopila bych, kdyby se to stalo párkrát, ale kdyby autorka tyhle opakující se řádky vynechala, měla by knížka sotva 75 stránek.  

Připadalo mi, že ten román nenapsala mladá žena, ale někdo snad z předminulého století. Romantiku mám ráda, ale tohle bylo na mne fakt už moc. Dočetla jsem, ale pokračování tohoto příběhu, po kterém volají fanynky Renáty Navrátilové bych si už nepřečetla. 

kakost luční

 Dneska jsme vyrazili na procházku dřív, zjistila jsem, že když procházku odložíme na dopoledne, nebo dokonce odpoledne, tak už se mi nikam nechce. 

Ráno bylo docela dobré světlo a tak jsem si do ledvinky k mobilu přihodila ještě foťáček a dobře jsem udělala.

Moc se mi líbí, byly doby, kdy kolem nás bylo úplně modro. Podél cesty kvetly stovky kakostů i chrastavců, loni i předloni jsem je nacházela jen zřídkakdy. 

Rmen rolní se taky rozrostl, viděli jsme i chrpy, no mně už kiksly ve foťáku baterie, ale jak říká muž, není všem dnům konec.