Konečně se u nás trochu zatáhlo, a objevily se první mraky a už bylo načase, modré nebe bez jediného mráčku a ten šílený suchý vzduch, to už bylo na mě trochu moc. Je zajímavé, že dnes se cítím konečně po dlouhé době po fyzické i psychické stránce trochu líp.
Každý den se prodlužuje řada mrazivých nocí. Skoro to už vypadá, že nás snad někdo chce tím počasím trestat. Moderátorka oznámí, že v polovině týdne konečně mrazy ustanou, další den nám poví, že to skončí až koncem týdne. Další den je to úplně stejné, do poloviny příštího týdne atd..., atd...
Opět se zvyšují údajně počty nakažených, do toho článek, že se objevila nebezpečnější mutace a co na to pan ministr Válek? Jen se potvrzuje, že nikomu z našich vládních činitelů nikdy nešlo o zdraví našich občanů.
K tomu ta Ukrajina a nekonečné valící se davy migrantů, nejen těch ukrajinských a vláda nedělá nic proto, aby ten příval zarazila, i když už je jasné, že začal problém s jejich ubytováním. Už jen v podstatě čekám, jak hrozivé bude další vládní rozhodnutí.
Pozitivního nemám nic, snad jen tuhle orchidejku, která se už skoro čtvrt roku drží a snaží se mi dělat radost.
Ty dlouhotrvající mrazy, to je fakt už na nervy. Jako by nestačilo to, co se děje a o čem se nesmí už ani psát, pokud tedy máme jiný úhel pohledu, než vládní činitelé.
Titulek byl smazán redakcí pro porušení Etického kodexu, si teď můžeme často přečíst u spousty komentářů na PL. Potom ale nechápu, proč ty samé PL poskytují prostor pro sprosté a urážlivé články řeporyjského starosty opsala jsem pouze název článku - Atomovku na Čechy, prospěla by. 200 tisíc mrtvých hned, psal Pavel Novotný. Jsme zlí na Ukrajince
Už téměř rok chodím každou středu poslouchat pana Josefa Skálu a pana Petra Bureše, jejich pravidelné streamy, (doufám, že to píšu správně) mi jsou doslova balzámem na duši a utvrzují mě v tom, že si předrevoluční dění u nás pamatuji celkem dobře. Jejich sledovanost týden od týdne stoupá a já si všechny ty lidi představuju a mám radost, že nás je čím dál víc.
Od téhle detektivky , nebo jak se píše na přebalu spíš detektivního románu jsem si slibovala mnohem víc. Sice jsem dočetla až do konce, ale to jen proto, abych nezvyšovala konto nedočtených knih. Styl vyprávění autora Michala Sýkory se mi nelíbil, a nelíbily se mi ani dlouhé věty, nezřídka na šest, nebo dokonce osm řádků. Nelíbilo se mi, že pomalu každý odstavec začínal jménem komisařky, tedy Marie a o dva řádky dál zase použil v téže větě pro komisařku přezdívku Velká sova. Jestli tou Velkou sovou autor děj úmyslně natahoval, tak se mu to fakt povedlo. Jsem asi jediná, komu se kniha moc nelíbila, většina čtenářů dala plný počet hvězdiček, za mne by to byly jen tři hvězdičky..
z přebalu - Český detektivní román se svéráznou komisařkou Výrovou v hlavní roli. Literární předloha televizní série Detektivové od Nejsvětější trojice.
Je horké srpnové odpoledne roku 1987. Končí prázdniny a dvanáctiletá Hana se v prvorepublikové vile u řeky na kraji města stane svědkem šokující vraždy. Příslušníci Veřejné bezpečnosti pachatele nápadně rychle zadrží, přičemž Hanino tvrzení, že vrahem byl ve skutečnosti podivný zelený přízrak, ze všeho nejvíc připomínající vodníka z Erbenovy Kytice, nikdo nebere vážně. Policejní komisařka Marie Výrová se tentokrát bude zabývat čtvrt století starou vraždou. Po setkání s Hanou Kolihovou, která se z hrůzného zážitku nikdy nevzpamatovala, zpočátku jen ze zvědavosti prostuduje spis dávno uzavřeného případu. Záhy však nabyde jistoty, že se tehdejší vyšetřovatelé dopustili řady chyb a že podezřelých, již ke zločinu měli motiv a příležitost, může být mnohem víc. Rodinné přízraky po pětadvaceti letech ožívají i proti vůli těch, kteří si ze všeho nejvíc přáli zapomenout. Na všech leží stín viny. Kdo je skutečným pachatelem zločinu, který zcela rozvrátil kdysi prominentní rodinu věhlasného místního lékaře?
Včera jsem na procházce viděla prvního motýla a to babočku paví oko. Litovala jsem, že nemám v kapse foťáček. Dnes, když jsem šla vysypat bioodpad létala kolem rozkvetlých talovínů včela. Bohužel, než jsem si skočila pro foťák, milá včelka mi frnkla, tak dávám aspoň dnešní fotku těch talovínů. 💛
Dnes si na procházku foťák přiberu, ale zákon schválnosti při mých foto aktivitách funguje téměř na 100%.
Už nemáme co jíst! zní zoufalé volání z Ukrajiny. Lidé berou vodu z radiátorů - Tenhle titulek mě dneska fakt teda dostal. Já vím, je třeba Ukrajině pomáhat, ale naše země na rozdíl od jiných, bohatších států už toho myslím udělala pro Ukrajinu dost a doposud neudělala nic pro vlastní občany. Podle našeho nového premiéra se ale musíme obětovat - nebudeme tolik topit, nebudeme tolik jíst, nebudeme jezdit auty, a tak pod. Pan premiér ale nejspíš zapomněl, že díky předchozím vládám jsou lidé z mnoha vesnic odkázány právě jen na to auto, protože autobusy k nim nejezdí.
Už dřív jsem psala, že místo peněz, zbraní a nábojů jsme měli poslat věci potřebné, včetně léků a potravin. Když se pošlou peníze, tak se k potřebným lidem nedostanou, jen bůh ví, ve kterých kapsách nakonec skončí, někde píší, že se za poslané peníze nakupují zbraně.
Některé články, například ten dnešní o tom, že lidé berou vodu z radiátorů už jsou ale za hranou, normálně uvažující člověk to těžko může uvěřit, nebo pochopit. Vzpomínám si dobře, jak vypadá voda, když se radiátory odvzdušňují a to je ještě zředěná vodou nově dodanou. Voda z radiátorů je nahnědlá, silně páchne, na mytí je myslím také absolutně nevhodná. Dál se ale můžeme dočíst, že sice přijel jeden náklaďák s pitnou vodu od UNICEF, ale na vodu stála dlouhá fronta, ke studni je to zase příliš daleko, tak se lidé z paneláků rozhodli vzít prostě za vděk vodou z těch radiátorů, protože topení jim tam už stejně nefunguje.
