Články o válce na Ukrajině pokračují takovým tempem, že se nestačím divit, kolik toho novináři za den vychrlí. Napřed dva roky zoufalých článku o té strašné viróze a teď...?
A pod články tak šílené komentáře plné nenávisti k Rusku. Je mi z toho moc smutno, nechci prezidenta Putina obhajovat, protože o tom konfliktu nic nevím, ale ta nenávist našich lidí mě úplně ubíjí. Někteří by snad šli ruské vojáky i občany rovnou vraždit. Je vůbec normální takhle v jednom kuse strašit lidi? To člověk otevře rádio, nebo televizi a už to jede. Na netu je to podobné, přiznám se, že už prolítnu jen titulky, protože vypustit válku z hlavy mi zatím tak úplně nejde, celé články už ale nečtu, to by mě snad už kleplo.
Všimla jsem si, že i ve zprávách o počasí je změna, moderátoři nás informují jak je v Kyjevě, jak je v jiných ukrajinských městech. Volání na Ukrajinu máme zdarma. Chtělo by to taky něco udělat pro České občany, takhle to vypadá, že naše vláda neslouží našemu lidu, že jí dokonce naši lidé vůbec nezajímají, to jen před volbami se slibuje, že bude líp. Já si nemyslím, že kdyby byla válka v České republice..., nedej bože, že by o nás ostatní státy chrlily každý den desítky článků. Holt jsme zase jednou papežštější než papež. 👎
V těchto dnech si nějak víc vzpomínám na tátu a dědu, na jejich vyprávění z druhé světové války a taky o tom, jak nás Sovětská armáda pomáhala osvobodila. Při osvobození Československa padlo tisíckrát víc vojáků Rudé armády, než Američanů a dnes jim máme přát smrt? Já se narodila šest let po válce a tenkrát se toho tolik mezi lidmi vyprávělo. Válka byla strašná a tak není divu, že k nám třeba přijela návštěva a ke konci se vyprávění vždycky stočilo tímhle směrem.
Několik dnů mi bylo hrozně, motala a stále se mi motá hlava, tlak lítá nahoru a někdy taky dolů. Cítím hlubokou depresi, ale antidepresiva zatím užívat nechci, už jednou jsem na nich byla závislá.
Léky na tlak zatím nějak moc nezabírají. Paní doktorka v pátek připsala ještě dvoje tabletky, snad se můj stav zlepší. Dnes a vlastně i včera jsme byli na krátké procházce. Fotky jsou ale smutné, přesně vypovídají o mé současné náladě.
