PRIMÁRNÍ DŮVĚRA

 Dvoudílný detektivní romám Martina Guffy Primární důvěra jsem přelouskala jedním dechem, zjišťuji, že se mi líbí styl vyprávění tohoto autora, na českou detektivku až nezvykle překvapivý.

 Primární důvěra - prst na spoušti
Jak dobře znáte lidi ve svém bezprostředním okolí? Své sousedy, přátele, spolupracovníky? Tušíte vůbec, kolik má jejich viditelná slupka vrstev a že dohlédnete jen do míst, kam vás oni sami pustí? Budete věřit jejich slovům, i když se ukážou v rozporu s objektivní skutečností? A jak se zachováte, pokud se i přesto budou dál dožadovat vaší primární důvěry? Detektiv Miko Syrový jen bezmocně přihlíží zatčení jednoho ze svých nejbližších přátel. Každým krokem, kterým se pokouší na první pohled absurdní obvinění zvrátit, se dostává stále hlouběji do labyrintu nejistoty, pochyb a výhonků minulosti. A nejen to. Celou tu dobu má pocit, jako by na něj mířil někdo s prstem na spoušti.

Primární důvěra - Úhel pohledu
Detektiv Miko Syrový se po zatčení svého nejbližšího kolegy a přítele ocitá sám uprostřed bouře. Ještě těžší, než najít skulinu v neprůstřelných důkazech, je připustit si, že by se mohly zakládat na pravdě. Každým svým krokem totiž jen odkrývá další nepříjemná tajemství a pozůstatky minulosti. Když už se však Miko pomalu začíná smiřovat s neodvratným, díky podivnému telefonátu od neznámého muže pochopí, že k poznání skutečnosti někdy stačí jen změnit úhel pohledu.

totálně bez nálady

 Už je ve mně zase malá dušička, a jako by toho všeho, co se děje bylo málo, začíná se zvedat vítr. V korunách stromů to hučí, a to podle meteorologů ještě není ani začátek.

Včera ráno, před naší každodenní procházkou trochu sprchlo, a tak se na kočičkách třpytily dešťové kapky. Jednu kapku jsem zkusila vyfotit. Z těch téměř jarních fotek to vypadá, jako by bylo skutečné jaro už za dveřmi, ale mám takový pocit, že nás zima ještě hodně potrápí a to v době, kdy bude příroda připravená a stromy napučené, či rozkvetlé.

A takhle rozkvetlé jehnědy jsme viděli, když jsme se vraceli z procházky domů.

Snažíme se do zásoby kupovat nějaké trvanlivé potraviny, zatím máme pár instantních polévek, špagety, cukr, od každé mouky tři kila a dál musíme počkat, až dostaneme důchod, po zaplacení složenek jsme momentálně švorc.

jasmín nahokvětý

 Tak už nám na zahrádce něco kvete. Teploty lítají nahoru a dolu, některým kytičkám to asi nevadí. Dnes jsem si všimla, jak napučené jsou dřevnaté pivoňky, začíná rašit i zimolez a kvést začínají sněženky a krásně žluté talovíny zimní, jen jsem je ještě nefotila, čekám, až se kvítky rozvinou do krásy.

Vyfotila jsem jasmín nahokvětý. Co si pamatuji, tak kvetl vždycky v dušičkové době, a já se s ním potkávala na Praze 6, cestou na řepský hřbitov, kde mám pochované rodiče a prarodiče.  I tenhle keřík mám tamodtud. Jednou jsem si cestou na hřbitov odlomila malou větvičku, která přelezla ze zahrady na chodník a lidé po ní šlapali. Větvičku jsem po příjezdu domů zapíchla do země, přikryla sklenicí a na jaře už byl jasmín uchycený a začínal růst. 💛

už kvetou kočičky

 I dneska to u nás foukalo, sice trochu míň, než v předešlých dnech, ale na můj vkus byly nárazy nepříjemné. Možná i kvůli tomu vichru mám zdá se slabší zánět dutin, čili ucpaný nos.což mi vadí hlavně v noci  a taky trochu pokašlávám.

Procházka byla dnes jen krátká, ale když už jsem měla v kapse foťáček, cvakla jsem tyhle kočičky, které mi zavadily o bambuli na kulíšku. 

No a jinak jsem z toho politického dění v čím dál hlubší depresi. Dál to nemá cenu komentovat, protože tím ničeho nedosáhnu. Každý jistě ví, nač narážím...👎

MUŽ Z CHATRČE

 Dočetla jsem před chvílí a jsem docela ráda, že už je to za mnou. Pořád mě to popohánělo, chvílemi jsem naopak chtěla nechat knížku nedočtenou. Zvědavost byla ale silnější, než já.

z přebalu - Mrtvola s falešnou identitou. Stopy vedoucí k největšímu a nejkrvavějšímu podvodu porevoluční historie. Kdo stojí za smrtí muže, před kterým se kdysi třásl strachy celý kraj?

Ve staré chatrči na okraji města Ústí, je nalezeno mrtvé tělo zanedbaného muže. Na první pohled to vypadá, že se jen další bezdomovec upil k smrti, ovšem situace se brzy začne komplikovat. Novinář Marek Vráz, řečený Terence, je vtažen do pátrání po člověku, jehož skon je záhadný skoro tak, jako byl záhadný celý jeho život. Proč přijel do města A.? Kvůli komu se skrýval pod cizí identitou? Co vedlo patologa k tomu, aby při pitvě jeho těla udělal u jedné z položek výrazný otazník? Na to všechno se Terence snaží najít odpověď, i když tuší, že odkrýt pravdu někdy znamená zaplatit až příliš vysokou cenu.

 

předevčírem, včera a dnes

 Už několikátý den nás sužuje silný vítr, teda nejen nás, ale prostě každý den hodně fouká a já jsem z toho už totálně vyklepaná. 

Tohle je fotka z neděle, kdy to bylo asi nejhorší, na snímku je vidět, že mraky  někam spěchají...

Na druhém snímku vypadá, že je klidno, ale vítr se nám pěkně opíral do zad a hnal nás dopředu. Zpátky se šlo mnohem hůř...

Třetí snímek je z dnešní procházky a je škoda, že nejde přidat doprovodný zvuk, to příšerné hučení v korunách stromů, znělo to příšerně, mně se vybavilo bombardování, které jsem slýchala při sledování válečných filmů...

SEDM ZÁKONŮ

 Sedm zákonů Jak se civilizace rodí, rostou a upadají od autora Miroslava Bárty mi doslova vzala dech. Asi nejvíc mě však upoutala kapitola Jsme první, co to nedokáží. Píše se v ní o recyklaci nejen plastů. Vybrala jsem jen krátké úryvky...

V recyklaci, ať chceme nebo ne, jsme první civilizací, která nedokáže navrátit do přírody a nebo zrecyklovat většinu toho, co vyrobí. Hodně z těch předmětů nebo staveb, které každý den používáme a které nás obklopují mají  také tak velký poločas rozpadu v přírodě, že se nám mohou zdát věčné. Ať již jde o sklo, plasty, betonové, či cihlové stavby, kovové konstrukce a výrobky nebo v neposlední řadě hliníkové obaly, či v detailu kapsle na kávu z téhož materiálu. Nemluvě o textilu, papíru, či gumových výrobcích. Jeden ze zákonů současného iracionálního trhu velí vyrábět a prodávat vesměs pouze stěží opravitelné výrobky, kdy je mnohem jednodušší kupovat stále nové a nové. Mí rodiče (píše autor) používali donedávna mixér značky ETA z osmdesátých let minulého století. 

A z čeho mě samotnou  jímá naprostá hrůza je třeba toto o plastech -

Hrubé odhady hovoří o tom, že každoročně skončí v mořích a oceánech 8 milionů tun plastů, přičemž nadpoloviční většina z nich má hustotu menší, než voda, tedy se drží na hladině a neusazuje na dně. Na povrchu oceánů se tak vytvářejí obrovské plochy nakumulovaných plastů. Západně od Kalifornie, v Pacifickém oceánu existuje plocha pokrývající území o velikosti tří Francií (1,6 milionů km čtverečních)- jde o takzvaný Great Pacific Garbage Path (velkou plastovou skvrnu).

Tak bych mohla pokračovat, ale píšu pomalu a času není nazbyt, jen nechápu, proč se mluví třeba o tom, že skončí vyrábění vatových jak my říkáme uchošťourů na plastových tyčkách a proč se například  prodávají léky a potravinové doplňky úplně zbytečně v několikanásobně větších plastových obalech. Koupila jsem si Biotin v plastové lahvičce, která by klidně pojala 200 i více tabletek a je jich po dně pouze 30!! Stejné je to např. u tělového mléka, kde po otevření zjistím, že je těžký, hutný plastový obal naplněný jen z poloviny. Když si představím, jaké množství plastů se vyrobilo jen kvůli kovidu! Miliardy roušek, respirátorů, plastových oděvů a rukavic, běhá mi z toho mráz po zádech!