obrovské zklamání

 Volby dopadly tak, jak dopadly, pro spoustu lidí, a samozřejmě i pro mne je to obrovské zklamání. Naprosto nechápu, jak rychle byly všechny hlasy spočítané,  mají na to snad nějakou novou metodu? 

Rovněž je pro mne neuvěřitelné,  jakým tempem fungoval odhad výsledku a dá se říct, že  to byl odhad skoro přesný. Kolem 15 hodiny už se předčasně jásalo u slepenců SPOLU a PIRÁTSTAN, mně to prostě přijde nějak podezřelé,  až nevěrohodné. 

V pátek ráno jsem zaznamenala na nebi takový zvláštní úkaz, kdybych byla věřící, možná bych si myslela, že nad námi bude držet ochrannou ruku Anděl, jenže kdyby něco takového existovalo, určitě by volby nedopadly ve prospěch..., a za tři tečky si každý může doplnit co chce. Já už raději nebudu nic, co se týče voleb a nové vlády komentovat, pud sebezáchovy mi radí, že od teď bude všechno jinak.

Je mi z toho smutno, sotva byly sečtené hlasy, hned se objevily na Novinkách tak negativní komentáře, hlavně určené důchodcům a lidem s nízkými příjmy. Máme si utáhnout opasky, už žádné zvyšování důchodu a minimální mzdy, neboť je potřeba, aby stará generace pamětníků a bezcenných socek vychcípala!!

Tak nám holt nezbývá, než vyhlížet lepší časy, zároveň je mi jasné, že my, starší se jich už nedožijeme...

vraťme zemi budoucnost

 Před chvílí jsme odvolili, chtěla jsem si na náměstí vyfotit něco na blog a nakonec jsem cvakla jen pirátskou lavičku.

Škoda, že neumím nahrávat videa, a vkládat je na blog. Bylo by zajímavé slyšet názory lidí, kteří se u téhle lavičky zastavili. Tříska v zadku, to by byl asi nejslušnější výraz. Někteří srovnávali lavičku z palet k předražené havloidní lavičce a ty nadávky na prvního porevolučního prezidenta raději ani nebudu zmiňovat. My jsme na jeho kecy také naletěli a trvalo nám opravdu dost dlouho, než jsme prohlédli.  

My jsme dorazili k volbám před obědem a bylo nám sděleno, že jsme poslední z naší ulice, účast podle komise byla vysoká, tak jsem moc zvědavá, jak volby dopadnou. 

Za sebe jen dodám, že tak hloupej předvolební slogan jsem snad ještě neviděla...

pořád v jednom kole

 I dneska jsme rozváželi ornici podél plotu, včera to šlo rychleji, dnes jsme museli častěji odpočívat a stále není hotovo. Odhadem jsme rozvezli za ty dva dny cca tunu a další tuna čeká na rozvoz a protože se pracuje ve svahu, je to pro nás, dva staré lidi opravdu velice náročné.

  Kvetou petrklíče, tyhle plnokvěté jsem si koupila předloni, přes zimu jsem je měla doma, protože jsou dost choulostivé. Doma jim to ale taky zrovna nevyhovuje a tak je zkusím venku zazimovat, jestli to přežijí, to se na jaře uvidí.

Na hrobečku ještě kvetou růže, tahle růžová je na tom líp, světlá už odkvetla a další poupata nemá.

Včera byly na nebi beránky, a zase to klaplo, změna přišla, trošku nám v noci zapršelo a hodně se ochladilo. Už musíme topit...

letní čas trvá

 Tak jsem se těšila, že konečně poslanci odhlasují zrušení letního času, o kterém je prokázáno, že u citlivých jedinců poškozuje zdraví. Opět to neprošlo, ale teď navíc se nám ten letní čas ještě prodraží, když bude prudce stoupat cena elektřiny. Až se čas upraví na ten normální, o kterém už se mluví jako o zimním, tak to ani nepoznáme, a dál budeme vstávat do tmy, až pomalu do dubna. 👎

Jak by se teď ta hodina, o kterou je posunutý čas hodila! 👍

BÍLÁ TMA

 Dočetla jsem knihu Bílá tma od autorky Zdenky Hamerové, a jsem tak nějak rozpolcená. Čekala jsem asi víc,  ale na druhou stranu se mi četlo dobře, tak nevím, co tady krafám. Mám tak nějak výhrady k těm postavám "kamarádkám", úvod se podle mne dost táhl, ale pak mě kniha přece jen chytla a vraha jsem opět tipovala jiného, tak asi dobrý.

z přebalu -
Markéta, které nikdo neřekne jinak než Rita, se dostala do velkých nesnází. Rozvedená a bez prostředků se s dětmi musela vrátit do rodného městečka, kde začala pracovat jako sestra v nedalekém Domově pro seniory. Podle její kamarádky Lídy tam ale není všechno v pořádku. Jenže než Ritě prozradí svá zjištění, je nalezena mrtvá. Dům, kde teď Rita s dětmi bydlí, je v podstatě na samotě. Přesto se tam mrazivou nocí ozývá dětský pláč. Jak je to možné? A proč Lída zemřela? Souvisí to s domovem pro seniory? Rita hledá odpovědi a samotné jí při tom jde o život.

zahradní práce

Včera dopoledne konečně dorazily keříky. Měly být sice tři dny před zasazením ve stínu, ale vzhledem k tomu, že jsme měli zataženo, tak jsem je rovnou zasadila. Při současném počasí, kdy ani meteorologové nevědí přesně jak bude, jsem chtěla mít rostliny už v zemi.

Při kopání jamek se mi od motyčky prášilo, takové sucho tady ještě snad nebylo. Všechny známé pomalu z celé republiky (známe se z webu Jigidi) píší, jak u nich stále prší. Jedna paní z Moravy a druhá z Jablonce nad Nisou píší, že u nich prší dokonce každý den. 

Vzpomínám na školní léta, když jsme se na prvním stupni my děti učily o koloběhu vody. Když to zmíním doma, poklepe si muž na hlavu, asi abych věděla, jak jsem hloupá. Jisté ale je, že u nás se už hodně dlouho nemá co odpařovat, a podle toho to taky vypadá.

Snažím se zalévat pitnou vodu to nejnutnější, ale to samozřejmě nestačí. Nově zasazené rostliny jsem zalévala snad pětkrát, a voda se vůbec nevsakuje, je to jako zlý sen. Nakonec jsem musela kolem každé rostliny vyhloubit jamky, ale ani po 20 minutách se voda nevsákla. 

Chtěla bych objednat ještě mulčovací kůru, kupovat jí po pytlích se prodraží, protože jí potřebuju opravdu dost. Soused, který pracoval jako zahradník, si dovážel mulčovací kůru ve velkém., snad najdu internetový obchod, kde bych kůru i zeminu ve velkém mohla objednat. Je mi jasné, že pokud něco nepodniknu, zálivka bude stékat ze svahu, aniž by se ke kořenům vůbec dostala.

NOČNÍ NÁVŠTĚVA

 I když děj nemá kdovíjaký spád, mně se tento psychologický, a dá se říct i duchařský thriller od autorky Carol Goodman líbil. Chytlo mě to hned na samém začátku a drželo až do konce. Po přečtení mi přijde, že je všechno úplně jinak, než se píše na přebalu knihy, ale to nic nemění na faktu, že knížka je opravdu čtivá.

z přebalu -
Jedné noci, uprostřed sněhové bouře, vystoupí z autobusu Alice s desetiletým synem Orenem. Prchají před jejím násilnickým manželem a zoufalá Alice se snaží schovat a ochránit sebe i své dítě. Jedno tajemství si ovšem nechává pro sebe. U autobusu je vyzvedne Mattie, padesátiletá sociální pracovnice, která žije sama v polorozpadlém domě uprostřed lesa. Když je potřeba se uprostřed noci o někoho postarat, volají právě jí. Podle pravidel by měla odvézt Alici a Orena na místní ubytovnu, ale místo toho je vezme k sobě domů. Že Oren jí připomíná mladšího bratra, který před třiceti lety zemřel, když mu bylo deset, si ovšem Mattie nechává pro sebe.