Dnes jen pár fotek ze zahrádky.
Dlouho jsem nevložila žádný citát, ne proto, že by mne žádný neoslovil, ale pořád je co dělat. Tenhle citát E.M.Remarque mi mluví přímo z duše. Ano, bude líp, že pane premiére? Nikdy jsme se podle pana premiéra i jiných politiků neměli tak dobře, jako právě teď? Ano, někteří se mají opravdu dobře, ale co ti ostatní...
Ti, kteří slibují na zemi ráj, vždycky vytváří peklo.
E.M.Remarque
Pořád se necítím ani trochu dobře, dva dny hrabu na zahradě pozůstatky -malé větvičky z tújí, není to o tom, že by pracovníci odvedli špatnou práci, je to spíš o tom, že bych chtěla mít všechno co nejdřív zase v pořádku, ale to je prakticky nemožné. Budou se zase už nevím pokolikáté vyměřovat pozemky, protože výměra opět nesouhlasí. Pro nás to znamená, že zřejmě na jedné straně získáme cca 1 metr pozemku, zatímco na straně druhé o kus pozemku zase přijdeme, ale co naplat, pořádek dělá přátele a my to respektujeme.
Tak nějak cítím v kostech, že by letošní zima mohla začít dřív, než je obvyklé, je to jen můj pocit a ráda bych se pletla. Jenže nemám ráda nedodělanou práci a tak uklízím, hrabu, sázím.
Včerejšek byl náročný jak pro nás, tak pro pracovníky, kteří nám přijeli túje vyřezat. I když jsem se snažila před dvaceti lety dodržovat stanovenou vzdálenost jednotlivých vysazovaných tújí mezi sebou, i vzdálenost od drátěnky, stejně se za tu dlouhou řadu let neuvěřitelně rozrostly do šířky. Silné větve prorostly i drátěným plotem, místy se drátěnka do větví zařezávala, a vystříhávat takto zarostlé větve z plotu byla šílená práce. Na jednom místě se kus silné větve nepodařilo odstranit.
Po obědě už nám to nedalo a šli jsme pomáhat, aby se vše stihlo do večera, protože chlapci měli na dnešek už sjednanou další práci. Neuvěřitelné bylo, kolik je z takového živého plotu odpadu! Sběrný dvůr takové množství nebere, a nechat si přistavit kontejner stojí u nás 6000 korun a kolik by těch kontejnerů muselo být, na to se ani neodvážím pomyslet. Zužitkovat túje je prakticky nemožné, na ohýnku venku strašně čoudí, do kompostu se taky větve v takovém množství nedají použít a pak je to velký problém. Když člověk zestárne, a sám už na úpravu nestačí, zaplatí každý rok spoustu peněz za odbornou údržbu.
Nedalo mi to a zeptala jsem se, jestli se najde víc lidí, kteří se najednou potřebují těch tújí zbavit a dostalo se mi odpovědi, že bych se divila, kolik nás je. No, ale stále je dost lidí, kteří i plot z tújí vysazují.
Noc byla šílená, nemohla jsem usnout, pořád jsem před očima viděla jak vyprošťuju ty silné větve z drátěného plotu.
A k ránu nám začalo krásně, zahradnicky pršet...
Tak nám od noci jemně, zahradnicky prší, aspoň příroda a louka pod námi ožije. Minulý týden, zrovna když se na okraji louky chystaly vykvést luční zvonky, opět je ti z technických služeb posekali. Nikdy před tím, když pracovník osekával okraje cesty nezabral navíc ještě takový široký pás louky. Tak jsem se na zvonky těšila, věřila jsem, že tentokrát to vyjde a chystala jsem se na to, že si po odkvětu vezmu pár semínek...
Neděle u nás vůbec nebyla nejteplejší, jak meteorologové předvídali, ale já jsem spokojená. Dopoledne nám trochu zapršelo, a navečer začalo opět jemně pršet, co si víc přát. Jen doufám, že noc nebude bouřlivá, protože výstraha před silnými bouřkami bude platit do pondělních ranních hodin.
Změnila jsem si záhlaví, protože jak jsem psala, mám ráda krásné babí léto a příjemný podzim, aby přišly nejen teplé dny, ale i patřičné srážky.
Detektivní romány Ann Grangerové se mi kdysi líbily moc, no časem už je nevyhledávám. Tentokrát byl manžel v knihovně sám a dvě detektivky od této spisovatelky nám vypůjčil. Včera jsem konečně dočetla první s názvem Zavolej smrt dvakrát a byl to z mého pohledu takový slabý průměr. Děj se neskutečně táhl, a to, co se mi kdysi líbilo, mám na mysli vztah Meredith Mitchellové a superintendanta Alana Markbyho už taky nějak netáhne, začíná to být nuda.
informace z přebalu -
Když jednou večer sveze Meredith Mitchellová na opuštěné silnici před Bamfordem stopařku, vyvolá to v ní podivný neklid. Sebejistá, a přece uzavřená mladá žena si přeje vysadit u Tudorovské rezidence, krásného starého sídla právníka Andrewa Penhallowa. Nešťastnou souhrou okolností je pán domu nazítří ráno nalezen na zahradě mrtvý. K potměšilé radosti místních, kteří si rychle vzpomenou na staré spory, vyjde po jeho smrti najevo, že vedl dvojí život. V minulosti Andrewa Penhallowa, jehož znal superintendant Alan Markby již jako malého chlapce, se skrývaly přízraky – vrátil se teď některý z nich, aby ho pronásledoval?
