neustálé zdražování

Dneska jsem po delší době poslouchala televizní zprávy, většinou u toho vypnu, a neposlouchám protože věčné povídání o kovidu, testování a očkování už mě dávno nebaví.

Televizi si zapíná muž a já se většinou seberu a odejdu na zahradu, nebo se zašiju s knížkou tam, kam se za mnou nedostane zvuk.

Zaujalo mě, když mluvili o zdražování. Uváděli, že se hlavně zdražil alkohol a cigarety. Zato máme o čtvrtinu prý levnější brambory, hmmm...

Leckdo možná namítne, že to není žádná katastrofa, protože bez cigaret a alkoholu se dá vyfržet.  U nás doma se nekouří, a ani nepopíjí alkohol. Proč se ale vůbec nemluví o tom, jak se neustále zdražuje například zelenina. Kilo mrkve u nás stojí už 34Kč, stejně tak i petržel, celer je ještě dražší, jeden pórek 30Kč,  kilo těch nejlevnějších  jablek 42Kč, salátová okurka, ředkvičky, zelí, prostě všechno, bez čeho se domácnost neobejde a co bysme měli v zájmu zdraví jíst se zdražuje snad každý týden.

To je pořád keců, jak se důchodcům přidalo pár korun, ale že onen tolik omílaný přídavek už dávno nepokryje zvyšující se ceny potravin, to snad nikdo z politiků neřeší. Ještě do toho nesmyslné kupování roušek, respirátorů  a teď nově i testy, pokud se budu chtít nechat například ostříhat. A to nemluvím o tom, že se žádná vláda od roku 1989 nepostarala o to, aby vzrostly ty tisíce minimálních starobních důchodů, z kterých se nedá normálně a důstojně žít, protože jejich výše číní leckdy pouze 5000 Kč.

Zajímá to vůbec někoho z politiků? Pokud jsem dobře v obraze, tak pouze SPD a KSČM mají v programu zakotvené zvýšení důchodů. 

tulipány

 Tak moc jsem se těšila na rozkvetlé tulipány. Dávaly si s kvetením načas, aby jim květy nespálil mráz. Včera rozkvetly, ale díky tomu náhlému vedru to šlo najednou moc rychle, takže brzy ztratily ten krásný tulipánový tvar a během snad dvou hodin se z nich staly křapáče.

Některé květy jsem musela na focení podržet, byly tak těžké, že se až ohýbaly k zemi. 

Mám z nich radost, né, že ne. Jen je mi líto, že si jejich krásu moc dlouho neužiju. 💛

Na dnešek se chystají ještě vyšší teploty, tak jsem si tyhle fešáky vyfotila hned ráno.

stydím se za pana premiéra

 To je tedy síla a já se moc divím, kam až pan premiér dokáže zajít a že se nestydí. Vyhostěte aspoň jednoho ruského diplomata, žádá evropské státy Babiš - píšou na Novinkách.

To bylo pořád od něj a od Hamáčka jakou máme pomalu od celého světa, co se týče Vrbětic podporu, a když se nic neděje, tak škemrá. Nedivím se, že za nás nikdo nebude strkat prsty do ohně, protože to, co udělali naši politici byla chyba.

Babišovi ještě asi nedošlo, že v případě opravdové potřeby se na nás okolní státy vždycky vykašlaly, tak proč by nás podporovaly, když dosud nikdo nepředložil kvůli vyhoštěni osmnácti ruských diplomatů žádné usvědčující důkazy.

Tohle si naši politici zavinili sami a ještě do toho zatáhli celou republiku. Kdysi jsem bývala hrdá na to, že jsem Češka, teď se spíš stydím...

BALÍČEK

 V pondělí manžel přinesl z knihovny tři knížky, dvě od Sebastiana Fitzeka, a do jedné s názvem Terapie se hned pustil. Třetí knížkou byly Mizející dívky, ale to je taková bichle, do té jsem se hned po Šikmém kostelu nechtěla pouštět. Sáhla jsem proto po Balíčku. 

Zpočátku mi dost vadilo přeskakování  v čase, ale zápletka se mi docela líbila. Včera jsem balíček dočetla, nebylo to špatné, i když na můj vkus až moc překombinované. Musím se ale přiznat, že nerada čtu německé autory, aniž bych nějak chtěla, okamžitě si vybavuji, jak pro mne tvrdě zní němčina a nemůžu si pomoct, já prostě Němce nemusím, takže do Terapie už se asi nepustím.

anotace z přebalu -

POZOR! Otevření na vlastní nebezpečí! Nový psychologický thriller od Sebastiana Fitzeka!
Poté, co mladou psychiatričku Emmu Steinovou znásilnil neznámý muž čekající na ni v jejím hotelovém pokoji, přestala vycházet z domu a uzavřela se do sebe. Stala se třetí obětí psychopata, kterému novináři dali přezdívku Holič, protože předtím, než své oběti zavraždí, oholí jim vlasy.
Emma jako jediná vyvázla živá, ale bojí se, že po ní Holič bude pátrat, aby svůj krutý čin dokončil. Ve své paranoii vidí od té doby v každém muži pachatele, protože mu v tmavém pokoji neviděla do tváře. Bezpečně se cítí jen ve svém malém domě na kraji berlínské čtvrti Grunewald – ovšem jen do té doby, než ji pošťák jednoho dne požádá, aby převzala balíček pro souseda.
Souseda, jehož jméno Emma nezná a nikdy ho ani neviděla, ačkoliv tu s manželem bydlí už celé roky…

hlásí se větrná hůrka

 Včera u nás řádil opravdu silný vítr, když to trvalo už několik hodin, měla jsem čím dál silnější pocit, že snad už brzy zešílím. Zvláštní je, že i dneska to vychází se silným větrem na hodinu přesně! Varování od 12ti hodin a je to tu zase. Zřejmě jsem ke všemu ještě i paranoidní, neumím si vysvětlit, že tak najednou dokážou meteorologové předpovědět vítr pomalu na minutu přesně, když ještě nedávno neuměli pomalu předpovědět, jak bude zítra. U větru to vědí několik dní dopředu.

Začínají kvést tulipány, vykvetla i první japonská azalka, ostošest kvetou petrklíče i barvínek, také škornice se do toho dala a já jsem díky tomu větru jako paralyzovaná. 

Udělala jsem tyhle dva snímky a šup domů, muž se ptal, jestli půjdeme na procházku a to jsem taky odmítla. 😕

koniklec

 Konečně jsem spokojená co se týče závlahy, přes noc nám spadlo 19 mm, a odpoledne ještě přibyly 2 mm. Vlastně je to víc, než nám spadlo za celý duben.💦

Vyfotila jsem tři, ten čtvrtý je sice nejrozrostlejší, nejkošatější, ale květy jsou když k němu přijdu s foťákem zavřené. Tak třeba se to ještě podaří. 💜

ŠIKMÝ KOSTEL

 Konečně jsem dočetla i druhý díl Šikmého kostela a musím říct, že jsem oba díly náramně prožívala a současně jsem si uvědomila, jak měli tehdy lidé oproti nám těžký život. Závaly v dolech, smrt mnoha horníků, hlad, bída, neskonalá dřina. Potom  První světová válka, sotva se lidé trochu vzpamatovali, přišla Druhá světová válka. I když se mi ještě vybavují částečné střípky vyprávění obou dědečků z První světové války, a taky vyprávění mého tatínka - ročník 1921, který byl totálně nasazený a zažil si taky své, tohle bylo přece jen jiné. Autorka prý dopisuje třetí díl, chvíli jsem váhala, jestli se mám až vyjde i do něho pustit  a jestli potom nebudu zklamaná, protože to už se bude zřejmě týkat částečně i doby, kterou jsem zažila i já, jako děcko.

první díl anotace z Databáze knih
Románová kronika ztraceného města, léta 1894–⁠1921.

Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí.Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná.

Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne.

Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.

druhý díl anotace z Databáze knih
Románová kronika ztraceného města, léta 1921–1945.

S Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny trilogie Šikmý kostel se setkáváme vzápětí poté, co jsme je v závěru prvního dílu opustili. Zatímco ve zbytku nově vzniklého Československa nastávají zlaté časy, v Karvinné – jak se nyní město jmenuje – se stále významně projevují důsledky předešlého dramatického dění a prosakují do všech oblastí života. Ne vždy v dobrém.

I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou významných společenských změn a ekonomického rozmachu. Nastupující generace se může těšit výsadám, které byly v nedávné minulosti nedosažitelné, a začínají se před ní rozprostírat dříve netušené možnosti.

Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí opětovný vzestup nacionalistických nálad. Napětí ve společnosti stoupá a rodiny našich hrdinů rozštěpují rozdílné názory: zatímco jedni se nadcházející hrozby obávají nebo mezi prvními nesou její ničivé důsledky, jiní probíhající změny vítají jako šanci k odčinění utrpěných křivd. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde.

Příběh je i tentokrát vystavěn na skutečných událostech a čtenář s překvapením zjišťuje, že mnohé z toho, co se ve druhém díle Šikmého kostela odehrává, zůstávalo po dlouhá desetiletí skryto ve třinácté komnatě dějin.