Je mi smutno, pořád je tak divně. Počasí u nás větrné, i když vítr se měl dávno utišit. Úplně slyším, jak to hučí v korunách stromů.
Dopoledne jsme vyrazili na procházku, bylo nevlídno, zataženo, pošmourno. Vrátila jsem se tedy pro mikinu. Jsem teď nějaká přecitlivělá, i na chlad.
Když jsme se vraceli, tak bylo léto v plném proudu, a to během snad necelých 45 minut. Oba jsme dorazili zpocení, i když naše mikiny jsem měla dávno složené v baťůžku.
No a smutno je mi, protože strašně rychle odcházejí ti, které jsem měla ráda. Začalo to Hanou Maciuchovou, Libuší Šafránkovou, a dnes ráno jsem se dočetla, že zemřel i můj oblíbenec Jan Nedvěd. Nepočítám ani Milana Lasicu a Ladislava Potměšila, sice nepatřili mezi moje oblíbence, ale tolik úmrtí za tak krátkou dobu, to je až s podivem. Mám pocit, že už nic nebude jako dřív...
Žádné komentáře:
Okomentovat