bramborová polévka

 Předevčírem jsem dostala chuť na bramboračku a protože jsem měla v chladničce ještě zeleninu od vánoc, nic nebránilo tomu, abych jí uvařila. 

Neudělala jsem polévku hodně hustou, nedávno jsem někde četla, že by ve správné bramborové polévce měla stát lžíce. Tady lžíce rozhodně nestála, ale i tak jsme si oba pochutnali. Houbičky jsem měla nasušené, předem jsem si je namočila a byla to fakt mňamka.

POUŠTNÍ HVĚZDA

 Konečně jsem dočetla detektivní román s názvem Pouštní hvězda od autora Michaela Connellyho .  Už ani nepamatuji, že bych nějakou knížku četla skoro měsíc, ale částečně věnuju volný čas pletení svetru, a taky je za tím i moje vnitřní rozpoložení, protože se špatně soustředím. 

z přebalu - Renée Ballardová dostala životní šanci: obnovit oddělení nevyřešených případů LAPD a nalézt spravedlnost pro rodiny těch, na které se zapomnělo. Jediný háček spočívá v tom, že musí nejprve objasnit nevyřešenou vraždu sestry městského radního, který nad oddělením drží ochrannou ruku - jinak přijdou o všechno.  Harry Bosch figuruje na prvním místě seznamu vyšetřovatelů, které chce Ballardová na oddělení přivést. Detektiv Bosch je sice živoucí legendou, ale sleduje i vlastní cíl: chce vyřešit zločin, který mu léta nedává spát - vyvraždění celé rodiny a její pohřbení v poušti. Kdysi totiž slíbil, že tento případ dotáhne do konce. Vrah mu však stále uniká, důkazy se nedají pořádně uchopit, a Bosch tak neodvratně spěje k rozhodnutí, které nikdy v životě učinit nechtěl

raglánový svetr

 Jak jsem minule psala, zabývám se teď pletením svetru.

To nejhorší mám snad za sebou, a co je důležité, zaplétám do "domácího svetru" všechny zbytky přízí. Kamarádka žertovala, že jsem přece jen poslechla Markétu. No nedá se říct, že bych jí poslechla, ale je to nutnost. Když topíme plynem, tak musíme šetřit, abychom to finančně utáhli, máme termostat nastavený na 18,5°C. 

 Poslední dny byly dost větrné, a já byla v permanentní depresi. Špatně jsem spala, neustále jsem hleděla z okna na smrk. který to chudák schytával z první ruky. Sníh, který jsme měli a nebylo ho mnoho roztál během jedné noci -  večer bílo a ráno po sněhu nebylo ani památky. 

Snažím se dosypávat krmítka, v poslední době se objevuje ptáčků jen pár, tak mám pocit, jestli už nechystají hnízdečka, protože to počasí je neuvěřitelně proměnlivé. 

Abych zaměstnala mozek a nevnímala ta zvěrstva, která se v současné době na nás hrnou, pustila jsem se na stará kolena do pletení svetru, a rovnou jsem začala raglánem. Pletu, párám a chvílemi mám chuť s tím  praštit. Pak si ale řeknu, že musím vydržet, když už se tím pletením zabývám 14 dní. Jak to dopadne, je ve hvězdách, momentálně mi přijde, že jsem to přehnala s výpočtem velikosti. 

makové palačinky

 Manžel někde četl o makových palačinkách a že by je rád ochutnal.  Hledala jsem na internetu recept a po nějaké chvíli jsem se rozhodla, že udělám normální palačinkové těsto tak, jak jsem zvyklá, jen trochu řidší. Do těsta jsem nakonec vmíchala mák, nevážila jsem nic, ani ten mák, všechno jsem dělala prostě od oka. 

Docela se povedly, do zbývající poloviny těsta jsem přidala cukr podle chuti a palačinky se daly jíst jen tak. Do první poloviny jsem cukr nedávala, a hotové palačinky jsem plnila domácí marmeládou. 👍

holomráz

 Dlouho jsem se neozvala, částečně i proto, že se u nás neděje nic, co by stálo za sdílení. Holomráz přetrvává, dnes ráno spadlo pár sněhových vloček,  z čehož jsem měla obrovskou radost, ale netrvalo to ani pět minut a začalo foukat. Vítr sněžení rozfoukal, takže nemáme ani tenoučkou sněhovou vrstvičku. 

Snažíme se chodit na procházky, tohle byla jedna z těch delších. Pokroucený strom je letitá třešeň, roste ve svahu a je tam těch pokroucených třešní víc, dokonce i malé stromečky, nově vysázené nabývají takového tvaru. Pozitivní zpráva je, že jsem se zbavila těch nabraných vánočních kil, za což jsem ráda. 

Poprvé jsem nepekla spousty vánočního cukroví, měli jsme jen vanilkové rohlíčky a myslím, že to stálo zato. 

ŽIVÁ NÁVNADA

Tenhle thriller od autorek P.J.Tracy se mi zpočátku četl trochu hůř, zejména kvůli vysokému počtu postav. Když jsem se po nějaké době zorientovat, bylo to v pohodě. V samém závěru jsem si i poplakala, tek mě příběh chytil za srdíčko.

z přebalu - Počet obětí – výhradně starých lidí – roste a dvojměstí se zmocní strach. Vyšetřování kriminalistů odhaluje sérii hrůzných tajemství, některá ukrytá i uvnitř policie, hranice mezi hrdiny a zločinci se stírají. Neúprosný software Grace MacBrideové může nalézt souvislosti - ale za strašlivou cenu. Minneapoliští detektivové Leo Magozzi a Gino Rolseth se nudí – od té doby, co objasnili případ společnosti Monkeewrench, zažívá dvojměstí Minneapolis-Saint Paul, co se týče vražd, „období sucha“, jako by lidi už nebavilo se zabíjet. Ale dvě brutální vraždy spáchané za jedinou strašlivou noc sucho ukončí – ne několika kapkami, ale potopou. Kdo mohl zavraždit Moreyho Gilberta, člověka bez nepřátel, jehož mnozí považují málem za svatého? Jeho malá, drobná a svéhlavá manželka Lily nepomůže poodhalit tajemství, dokonce se stává podezřelou; odcizený syn Jack, nechvalně známý neskrupulózní advokát-specialista na vymáhání odškodného při úrazech, má své vlastní nepřátele; a jeho zeť, bývalý policista Marty Pullman, je rok po smrti své ženy v hluboké depresi a dozrál k sebevraždě, nikoli k vraždě Moreyho.