Včera jsme na procházce viděli první kvetoucí stromy, tuším, že to byly buď plané třešně, nebo tzv. špendlíky, trnky to myslím nebyly, ty mají trny.
Viděli jsme i spousty fialek - violek vonných. Některé byly i bílé, jiné kromě těch běžných i bílo-fialové, ale na ty už mi kiksy ve foťáku baterie.
Konečně přestal silnější vítr, takovou jsem měla radost, ale v předpovědi jsou zase silnější nárazy na příští tři dny.
V pondělí večer jsem se rozhodla k držení jednodenního půstu a zkusila jsem přemluvit i manžela, abych v tom nebyla sama. Docela jsem se divila, že na to přistoupil a na rozdíl ode mne on vydržel nejíst 36 hodin, já ostuda jen 24 hodin, ale i tak jsem zírala na váhu, že byla téměř dvě kila dole. Musela jsem se navečeřet, protože mě rozbolela šíleným způsobem hlava, potřebovala jsem si vzít prášek a na lačno jsem ho brát nechtěla.
Chtěla bych ten jednodenní půst zařadit aspoň dvakrát do měsíce, já jsem se tedy nedopracovala k pocitu, že bych neměla hlad, ale manžel dnes ráno říkal, že by býval už ani nemusel snídat, jen se cítil poněkud unavený
Včera přes den nepatrně zapršelo, a déšť se vrátil někdy kolem 3 hod ranní. Kolik přesně napršelo nevím, ale z celé střechy jsem do nádrží nachytala celkem asi 800 litrů dešťovky, tak budu mít nějaký čas čím zalévat kytičky doma i venku.
Ještě včera byly na zlatém dešti květy zavřené a dnes, když jsme se vraceli z procházky, tak byl keř rozkvetlý.
Všechny sněženky mi v tomhle týdnu odkvetly, jak se oteplilo, šllo to velmi rychle.
Začíná se opět ochlazovat, jak jinak, když rozkvétají ovocné stromy. Sněžence to chladno asi prospěje, ale u sousedů už začínají kvést meruňky...
Dočetla jsem, ale musím napsat, že jsem od tohoto thrilleru pro ženy, jehož autorkou je Anna Bailey asi čekala mnohem víc. Dlouho mi trvalo, než jsem se vůbec začetla. Za druhé mi vadilo, jak děj neustále přeskakoval z DŘÍVE na NYNÍ, je to teď pomalu v každé knížce, stejně jako homosexualita. Jinak čtení poměrně smutné, mám tendenci se do děje vžívat, a tady maminka týraných dětí jen přihlíží, jak se k ní a jejím dětem chová manžel. Navíc se celým příběhem táhne rasismus, náboženství, až se člověku nechce věřit, že tam je v téhle době tolik lidí s prakticky vymytým mozkem. Chytlo mě to, ale ne zase tak moc až asi padesát stránek před koncem. Stejně mi vadilo množství postav, starší člověk má myslím co dělat, aby si zapamatoval kdo je kdo.
z přebalu -
Zmizení mladé dívky strhne masku spořádaného maloměsta...
Když se sedmnáctiletá Emma na lesní párty loučí se svou nejlepší kamarádkou Abigail, je stejně jako většina dívek v jejím věku přesvědčená, že opravdový život mají teprve před sebou. Jenže onoho večera se toho přihodí hodně… a druhý den není Abi k nalezení...
Na fasádě malého města uprostřed lesů a hor amerického Středozápadu způsobí Abino nevysvětlitelné zmizení trhliny a skrz ně se postupně valí na světlo léta potlačovaná zášť, dobře skryté prohřešky a maskované předsudky. Především v Abině rodině vyvstanou otázky, které si žádají odpovědi: co tu noc dělal její starší bratr Noah, kterého Abi podrazila; co všechno ví citlivý Jude, nejmladší ze sourozenců, plný jizev na těle i na duši; co si nepřipouští jejich matka Dolly a co všechno má v hlavě otec Samuel, podléhající pastorovi, jenž si svým svatouškovským moralizováním podmanil celé město. A potom je tu Rat, přivandrovalec, jehož nezařaditelnost některé z místních znervózňuje a jiné fascinuje.
Městečko Whistling Ridge, na pohled ospale nehybné, připomíná soudek střelného prachu, který jen čeká na jiskru. Zmizení Abi vyhodí dosavadní skutečnost do povětří a v pomalu usedajícím zvířeném prachu se pomalu odkrývá pravda o tom, co se tehdy v noci u skal zvaných Holé kosti skutečně odehrálo…
Za dveřmi tma se hned po svém vydání stalo literární senzací a aspirantem na jeden z nejlepších thrillerů roku 2021.
