pozdě, ale přece

 Pozdě, ale přece mi vykvetly barborky.

Nejdřív vykvetl zlatý déšť, i když jsem si na zahradě ustřihla větvičku o týden později.

26. prosince se přidaly i větvičky staré třešně..💗

povánoční zastavení

 Vánoce jsou už jen vzpomínkou, i když vánoční svátky podle některých údajů končí 8 ledna, podle jiného zdroje trvají až do Hromnic. My jsme neměli ani stromeček, ani žádná světýlka. Jen jsem udělala bramborový salát, u nás se dělá levnější, tzn. jen s trochou majonézy, hlavně v něm byla spousta zeleniny, včetně drobounkého hrášku a okurky. Dietnější forma salátu už nám nějak víc chutná. K salátu jen jeden kuřecí řízek a stačilo to.

Dá se říct, že se míň díváme na televizi, tím myslím ČT, já se nedívám už vůbec, když teda nepočítám AZkvíz. Raději si přečtu nějakou knížku a snažím se chodit na procházky. 

Dneska byly takové zvláštní mraky, připomínaly mi obrovská křídla, tak třeba je to dobré znamení, budu si to aspoň myslet, protože toho zlého se na nás všechny žene požehnaně.

Fotek jsem nacvakala víc, tímhle jen dávám o sobě vědět že zatím žiju, kdyby to někoho zajímalo.

HRA NA VRAŽDU

 Hra na vraždu od Rachel Abottové už se mi nečetla tak dobře, jako předešlá detektivka od téže autorky. Docela dlouho se děj rozjížděl, už jsem chtěla knížku odložit a možná by se tak moc nestalo. Děj jsem z velké části částečně předvídala, nečekaný zvrat v samém už tomu moc šťávy nedal. Čekala bych ten konec nějak víc propracovaný, bez otazníků na konci. 

z přebalu-
Ten den jsme tam byli všichni. A teď je jedna z nás po smrti... Před rokem, na den přesně, jsme se všichni sjeli na Lucasovu svatbu do jeho nádherného cornwallského domu s výhledem na moře. Toho dne si ale nikdo nikoho nevzal. Teď nás Lucas pozval znovu – na oslavu výročí. Ale výročí čeho? Svatby, která se nakonec nekonala, anebo tragédie, k níž došlo jen pár hodin před začátkem obřadu? Prý na dnešní večer naplánoval hru. Máme kostýmy, máme své role a každý se musí zúčastnit. Začneme prý každou chvíli. Co od nás Lucas chce? Co nám neřekl? A co se stane, až tahle strašná hra skončí?

vánoční

 

V mnoha rodinách díky naší vládě ty letošní Vánoce asi nejsou ani krásné, ani veselé. Mnohde nemají ani stromeček, ani dárky, ba nemají ani teplo, tak popřeju aspoň klidné Vánoce, snad bude brzy líp... 🎄

máslová vánočka

 Včera jsem upekla máslovou vánočku podle receptu z Praktické kuchařky Libuše Vlachové. Zaujalo mě složení mouky, kdysi jsem jí už pekla a byla fakt dobrá. 

450 g hladké mouky, 300 g hrubé mouky, 180 g moučkového cukru, 180 g másla, 3 žloutky, 50 g mandlí, 30 g rozinek, 40 g droždí, asi 3  dcl mléka, vanilkový cukr, sůl, kousek žloutku a 1 lžíce mléka na potření, máslo na potření papíru a hladká mouka na vyválení

Rozdrobené droždí promícháme s trochou cukru, když se rozpustí, přidáme 3 lžíce vlažného mléka a 2 lžíce mouky, rozmícháme a necháme vykynout. Změklé máslo utřeme s cukrem do pěny, postupně vmícháváme žloutky, potom přidáme prosátou mouku, vykynutý kvásek, sůl, vanilkový cukr a vlažným mlékem zaděláme tužší těsto. Přeložíme je na vál a rukama pracujeme tak dlouho, až se těsto nelepí na vál. Přidáme omyté, okapané rozinky a větší část spařených a pokrájených mandlí

Dál už recept neopisuji, je to už jen klasický postup, těsto vložit do mísy, mísu přikrýt čistou utěrkou a nechat vykynout, Při kynutí těsto dvakrát promísíme.  Mně se snad poprvé s těstem dobře pracovalo, nelepilo se, bylo vláčné, nemusela jsem ani mastit pečící papír, jen jsem neměla špejle a tak se mi na jedné straně vánočka trochu svezla, ale nevadí. Myslím, že ta práce navíc se vyplatila...

Včera jsme jí načali a už je půl vánočky pryč. 🎄

linecké cukroví trochu jinak

 Pro velký úspěch prvního pečení lineckého slepovaného jsem se nakonec včera rozhoupala a upekla ještě jednu dvojitou várku.

Stejně jako předešlé jsem slepovala domácí rybízovou marmeládou. Tentokrát jsem vyštrachala stará vykrajovátka - hvězdičky. Pro zpestření jsem uvařila domácí, čokoládovou polevu a posypala jednotlivé kousky strouhanými vlašskými ořechy a jsou ještě lahodnější. 👍

POJĎ TROCHU BLÍŽ

 Od Rachel Abbotové už jsem četla několik knížek a stále se k ní, jako k autorce vracím. Není to tak, že bych byla jejími knížkami přímo unešená, ale dobře se mi čtou. Tenhle jak ona říká psychothriller jsem přečetla za tři večery. Jde to samo, když nečumím na televizi, protože to se teď vážně nedá. Kdybych věděla jak se vyhnout poplatkům za ČT, z fleku bych to udělala. 

z přebalu-
Brzy přijdou. Přicházejí každou noc. Zatímco se z nebe snáší sníh, jistá mladá žena se naposledy nadechuje. O pětadvacet kilometrů dál mlčky sedí dvě ženy ve zšeřelé kuchyni. Nemluví spolu, protože už není co říkat. Jiná žena nasedá na letadlo, aby unikla muži, který se jí snaží ukrást život. Dříve nebo později se ale bude muset vrátit.
Tito cizí lidé mají jedno společné. Každý z nich udělal špatné rozhodnutí – a teď už nemají na vybranou. Zanedlouho už si nebudou cizí, stane se z nich rodina…Když šéfinspektora kriminálky Toma Douglase povolají na chladné, opuštěné místo podezřelé vraždy, vrtají mu hlavou otázky. Co je oběť zač? Odkud přišla? Jak se tam dostala? Kolik lidí musí ještě zemřít? Kdo je ovládá a jak pachatele zastavit?