nejsme ve válce

 Marodím, asi chřipka, kovid, nebo, nebo nějaká viróza. Protože už mě v posteli bolí celej člověk, prohlížela jsem si na netu fotky ze včerejší stávky a demonstrace. 

Oceňuji odvahu tohoto pána, s tím se nedá, než souhlasit

 Včera jsme byli s manželem nakoupit, mám radost, že se vrací pomaličku do normálu. Když jsme přišli na náměstí, udělala jsem si snímek gymnázia.

A když jsme se vraceli z nákupu, zastihla nás opravdu silná vánice. To už jsem nefotila, měla jsem co dělat, abych se udržela na nohou a stejně nebylo vidět ani na krok. Domů jsme se vrátili promočení, ale šťastní, že máme nákup na celý týden a nemusíme do přeplněných obchodů. 

Všimla jsem si, jak někteří mladí lidé, nebo spíš mladší lidé táhnou přetékající nákupní vozíky, a naproti tomu stařenka si dala do vozíku jeden citron, čaj, dvě rajčata, chleba a nějaký margarín. 

z domova

 Dlouho jsem nenapsala ani řádku. Je to tím, že trávím čas na zahradě, spadané listí stále nemám shrabané. Vítr mi práci hatí. Přesto jsem nacpala plnou velkou nádobu na bioodpad.  Zítra přijedou v tomto roce naposledy.

Stále ještě kvetou listopadky, to se od zítřka asi změní, protože je hlášený mráz. 

Tohle je poslední růže, bylo mi líto poupě odstřihnout, když se tak snaží. Manžel je z nemocnice doma, zůstávají menší zdravotní potíže, jako je porucha řeči, pomalejší chůze, a pod. Jsem ale moc ráda, že to nedopadlo hůř. Snad se bude manželův stav ještě trochu zlepšovat...

ŽENA V OKNĚ

 Znovu se ukázalo, že knihy, které se nelíbí čtenářům a mají k nim výhrady, tak mně se  zrovna líbí.  Tento thriller autora Daniela Mallory (pseudonym A.J. Finn), jsem četla dost dlouho, ale hlavně kvůli tomu, že jsem teď na všechnu práci na zahradě sama. Večer jsem si šla lehnout s knihou, ale přečetla jsem sotva dvě stránky a kniha mi vypadla z rukou.

z databáze knih - Anna Foxová žije sama, uzavřená ve vlastním světě. Ze svého domu nevychází, dny tráví popíjením vína, sledováním starých filmů… a špehováním sousedů. Jednoho dne se do domu přes ulici přestěhují Russellovi, na pohled normální rodina. Jenže pak Anna zahlédne něco, co neměla. Její už tak nejistý svět se začne rozpadat a na povrch vypluje šokující tajemství. Co je pravda? Co představa? A kdo je v nebezpečí? Jedno je jisté: nikdo a nic není takové, jak se zdá.

je mi smutno

 Ani nevím, jak mám začít. Ve středu v noci nebyl manžel ve své kůži, špatně se mu spalo, ale mysleli jsme, že jsou to nežádoucí účinky po nových lécích. V příbaláku bylo popsáno něco podobného.  Ráno už jsme věděli, že je to něco vážného. Zkrátka manžela postihla mozková příhoda, nechci ani napsat ten název, zní to hrozně. Nastalo mírné zlepšení, už není na JIPce, ale špatně chodí, a špatně se mu mluví. 

Strašně moc mi chybí, je mi smutno, nevím si s ničím rady, všechno mi roste v rukou, je mi strašně smutno. Chybí mi ty naše procházky a snad poprvé jsem ráda za to, existují mobily, že s ním mohu zůstat ve spojení.

 Růže jsem fotila v naší ulici

 Už nevím co napsat, snad jen, že se těším, až se mi vrátí domů a budeme zase spolu.

OSUDNÉ SVĚDECTVÍ

 Na tuhle knihu Roberta Bryndzy  jsem se docela těšila, ale po přečtení musím konstatovat, že teda nic moc. Jo, dalo se to číst, vraha jsem odhalila hned, jak se v knížce objevil. 

Detektiv Erika Fosterová se během večerní procházky v okolí svého nového domu v Blackheath ocitá na místě činu. Brutálně zavražděná žena je Vicky Clarkeová, která měla svůj vlastní podcast o skutečných zločinech. Poté co se Erika připojí k vyšetřování případu, zjistí, že Vicky pracovala na nové epizodě podcastu o sexuálním predátorovi, který loví mladé studentky v okolí jižního Londýna, a než se v hluboké noci vloupá k nim domů, dlouho je sleduje. Jakmile Erika zjistí, že všechny Vickyiny poznámky a zvukové nahrávky z jejího bytu v době její vraždy zmizely, začíná jí být jasné, že Vicky byla jen krok od odhalení útočníka, jenž ji zavraždil proto, aby nebyl odhalen a dopaden.

Pak ale přijde šok a Erika musí přehodnotit vše, co si do té doby o Vicky myslela a věděla. A s omezeným množstvím indicií a téměř žádnými důkazy musí najít vraha, než udeří znovu.

lipová alej

 \včera přijeli mladí, a po obědě jsme jeli do lesa. Vzali jsme si košík na houby, jen na nožík jsme zapomněli. Nenašli jsme ale kromě pěti bedel nic, když teda nepočítám kuřátka.

Dnes je počasí spíš aprílové, chvilku je jasno, vzápětí se to změní a spadne dokonce pár kapek.

Mezi první a druhou fotkou je časové  rozmezí snnad 5 minut.

 

Pampelišku jsem fotila  na konci lipové aleje. Našlapali jsme na procházce 7000 kroků, není to moc, ale pořád lepší, než nic. Až se utiší vítr, půjdu něco dělat ještě na zahrádku.