Ani nevím, jak mám začít. Ve středu v noci nebyl manžel ve své kůži, špatně se mu spalo, ale mysleli jsme, že jsou to nežádoucí účinky po nových lécích. V příbaláku bylo popsáno něco podobného. Ráno už jsme věděli, že je to něco vážného. Zkrátka manžela postihla mozková příhoda, nechci ani napsat ten název, zní to hrozně. Nastalo mírné zlepšení, už není na JIPce, ale špatně chodí, a špatně se mu mluví.
Strašně moc mi chybí, je mi smutno, nevím si s ničím rady, všechno mi roste v rukou, je mi strašně smutno. Chybí mi ty naše procházky a snad poprvé jsem ráda za to, existují mobily, že s ním mohu zůstat ve spojení.Růže jsem fotila v naší ulici
Už nevím co napsat, snad jen, že se těším, až se mi vrátí domů a budeme zase spolu.
Žádné komentáře:
Okomentovat