V poslední době nevím, kde mi hlava stojí, je tolik práce kolem domku i na zahradě a já nestíhám. S manželem jsme otrhali část rybízu. Uvařila jsem marmeládu a asi 2 kg jsme dali do mrazáku, protože všichni milujeme rybízové koláče.
Přijeli mladí, tak aby bylo co ke kafi, udělala jsem kynutý makový závin.
Třetí díl - série o Lottie Parkerové s názvem Stará tajemství, od Patricie Gibneyové se mi zdál dobrý. Zápletka se mi líbila, četlo se dobře, až na množství postav, občas jsem se v tom kdo je kdo začala ztrácet. Když jsem dočetla, docela se mi ulevilo.
z přebalu -
Inspektorka Lottie Parkerová ve třetí knize z celosvětově velmi úspěšné detektivní série řeší další temný případ: Když policie najde starší ženu, zavražděnou v domě své dcery, vyšetřování připadne inspektorce a jejímu parťákovi detektivu Boydovi. Jakmile zjistí, že dcera oběti se pohřešuje, začnou se obávat o bezpečí celé rodiny. Pak kdosi zapálí nedaleký dům. Počet obětí roste a Lottie a její tým začínají rozplétat pavučinu tajností a lží. Vraždy podle všeho vedou daleko do minulosti, k události, kterou vyšetřoval Lottiin otec, než spáchal sebevraždu. Lottie stále neví, jak to tehdy s jejím otcem skutečně bylo, zdá se však, že by jí stávající případ mohl poskytnout nějaké vysvětlení. Jenže kolik toho vlastně chce vědět? A jak hluboko je ochotná se kvůli nalezení pravdy vydat?
Doma měla krásnou smetanovou barvu.
Má mnoho názvů, lidově se jí říká též trnová koruna, nebo Kristova koruna.
Měla jsem i červenou, ta byla myslím ještě krásnější.
Ani nevím, jak mám začít. Paní Kateřina Konečná, nebo pan Ladislav Vrábel, či Tomio Okamura v tom mají jasno, jak by se lidé měli zachovat. Nebát se, upozorňovat, mluvit o problémech, sdružovat se, ale není to vůbec jednoduché. Neumím si představit, že bych o těchto problémech, které jsou v současné době označovány jako dezinformace mluvila někde na ulici. Zastavovala lidi a vysvětlovala, to prostě nejde, aspoň ne u nás ve městečku, kde žiju. Kdysi jsem to zkoušela se zapálenou svíčkou, ale kolemjdoucí se jen pousmáli a šli dál, nepřidal se vůbec nikdo.
Dnes je to tak, že se lidé bojí říkat co si opravdu myslí, někteří se bojí chodit i na demonstrace v obavě, že by je tam někdo mohl poznat a třeba nahlásit a mohli by tím pádem přijít např. i o práci. Nedávno se objevila informace o tom, že ukrajinská pšenice není vhodná pro lidskou spotřebu. Článek měl název „Není pro lidskou spotřebu. Kontrolovat.“ EU o obilí z Ukrajiny. Většina ukrajinského obilí není pro lidskou spotřebu, uvedl eurokomisař Valdis Dombrovskis v dopise předsedovi Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu Norbertu Linsovi. Dopis je datován 28. června.
Tolik jsem si od této zprávy slibovala a co myslíte? Úplně se to zametlo pod koberec, článek snad zmizel, naopak se objevily články o tom, že jakékoliv obavy jsou zbytečné, u ukrajinské pšenice nejsou žádné pochybnosti. Najednou se o té ukrajinské pšenici nezmiňují ani levicoví politici. Co si potom má člověk myslet, kde je pravda? Ukrajinskou pšenici kupujeme jen my, ostatní evropské státy jí odmítají, dokonce i Slovensko.
Tichý pláč od autorky Lisy Reganové jsem přečetla poměrně rychle, zaujala mě hned na samém začátku. Čtení mi v této nelehké době pomáhá, aspoň na chvíli se odpoutat od toho svinstva, co se u nás děje.
z přebalu -
Když je sedmiletá Lucy Rossová unesena z kolotoče v dentonském městském parku, detektiv Josie Quinnová se i se svým týmem zapojí do usilovného pátrání. Je to právě ona, kdo najde Lucyin třpytivý motýlí batůžek, uvnitř nějž je nacpaný vzkaz s ničivým poselstvím: Zvedni telefon, nebo tvoje holčička zemře...
Druhý den získají Lucyini rodiče i policejní tým a FBI na chvilku naději, když zvednou hovor a myslí si, že volá chůva – místo toho se však na lince ozve mrazivý mužský hlas. Policie spěchá do bytu chůvy, jen aby našla její bezvládné tělo ve změti prostěradel na posteli.
Každý nový telefonát od někoho propojeného s rodinou končí šokujícím nálezem dalšího těla. Zvrácený vrah se chce evidentně pomstít a nezastaví se, dokud rodina Rossových nebude na kolenou...
Intuice Josii napovídá, že Lucyini rodiče jí neříkají celou pravdu, ale něco jí stále brání v tom, aby pronikla do případu hlouběji. Možná je to její vlastní tajemství? Má Josie dost sil na to, aby tento případ vyřešila? Pokud chce Lucy přivést domů živou, nemá na výběr...
Tak dlouho jsem čekala, až pokvetou růže a když konečně rozkvetly, tak přišly tropické teploty a téměř každodenní vítr.
Tyhle zatím ještě kvetou, a stejně tak i růžová růže hrnková...
