Ani nevím, jak mám začít. Paní Kateřina Konečná, nebo pan Ladislav Vrábel, či Tomio Okamura v tom mají jasno, jak by se lidé měli zachovat. Nebát se, upozorňovat, mluvit o problémech, sdružovat se, ale není to vůbec jednoduché. Neumím si představit, že bych o těchto problémech, které jsou v současné době označovány jako dezinformace mluvila někde na ulici. Zastavovala lidi a vysvětlovala, to prostě nejde, aspoň ne u nás ve městečku, kde žiju. Kdysi jsem to zkoušela se zapálenou svíčkou, ale kolemjdoucí se jen pousmáli a šli dál, nepřidal se vůbec nikdo.
Dnes je to tak, že se lidé bojí říkat co si opravdu myslí, někteří se bojí chodit i na demonstrace v obavě, že by je tam někdo mohl poznat a třeba nahlásit a mohli by tím pádem přijít např. i o práci. Nedávno se objevila informace o tom, že ukrajinská pšenice není vhodná pro lidskou spotřebu. Článek měl název „Není pro lidskou spotřebu. Kontrolovat.“ EU o obilí z Ukrajiny. Většina ukrajinského obilí není pro lidskou spotřebu, uvedl eurokomisař Valdis Dombrovskis v dopise předsedovi Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu Norbertu Linsovi. Dopis je datován 28. června.
Tolik jsem si od této zprávy slibovala a co myslíte? Úplně se to zametlo pod koberec, článek snad zmizel, naopak se objevily články o tom, že jakékoliv obavy jsou zbytečné, u ukrajinské pšenice nejsou žádné pochybnosti. Najednou se o té ukrajinské pšenici nezmiňují ani levicoví politici. Co si potom má člověk myslet, kde je pravda? Ukrajinskou pšenici kupujeme jen my, ostatní evropské státy jí odmítají, dokonce i Slovensko.
Žádné komentáře:
Okomentovat