Dnes jsem viděla na našem téměř uschlém stříbrném smrku mládě černého kosa. Bylo to dojemné, když mě viděl, tak úplně znehybněl, vypadal jako malá opeřená soška. Jen jsem zahnula za roh, přiřítil se táta kos a nesl v zobáčku nějakou larvu.
Smutné je, že se budeme muset na podzim rozloučit s dalším stromem. Zachránit se mi už asi nepodaří, každý rok na jaře opadá loňské jehličí. Snažím se zalévat, ale už je pozdě.
Žádné komentáře:
Okomentovat