Tak tahle dánovka byla z těch, které jsem od Dominika Dána přečetla asi nejslabší. Nemohla jsem se začíst, některé kapitoly byly příliš dlouhé a takřka nic neříkající. To, co mne zajímalo se v knize vlastně nedořešilo.
z přebalu -
Práce na oddělení vražd připomínala někdy Krauzovi jízdu na horské dráze: chvíli nahoru, chvíli dolů - někdy nevěděli, kam dřív skočit, jindy jako by si vrazi vybírali náhradní volno. Za rychlé vyřešení posledního případu si Krauz a Canis vysloužili šťavnatou odměnu a slib šéfa, že si až do dalšího případu mohou odpočinout. Canis si mnul ruce, těšil se na uvolněnější režim, ale Krauz pochybovačně zavrtěl hlavou. Nevěřil, že jim osud něco takového dopřeje. A taky ne... I když několik dní nechali kolegy Burgera a Hanzela samotné, aby se s nalezenou kostrou vypořádali, jak nejlépe dovedou, tak je osud opravdu dostihl.
Žádné komentáře:
Okomentovat