Musím se přiznat, že mi je ze všeho, co se děje strašně moc smutno a zdá se, že upadám do deprese. Toužebně čekám na jaro, protože mám zato, že prací na zahrádce přece jen přijdu na jiné myšlenky. Začala jsem hrabat trávník, ostříhala jsem hortenzie a růže, jde to pomalu, ale za týden jsem naplnila velkou nádobu na bioodpad.
Dnes jsem objevila první poupátko bledule, za což jsem moc ráda a včera jsem objevila poupátka dvou krokusů.
Poslouchám pořad pana Petra Hájka, a právě jsem se dozvěděla, že už nám nepatří ani Říp, neboť je v (amerických) rukou Lobkowiczů, smutné, co?
Žádné komentáře:
Okomentovat