azalka

 Každý den jsem víc a víc znechucená tím, co se u nás po volbách děje. Ten dvojí metr na všechno, to je děs a mizí i to světýlko na konci tunelu, které ještě nedávno aspoň problikávalo. Abych se nezbláznila, snažím se číst články a sledovat videa co nejmíň, místo toho vyhledávám drobnosti, které mi přinášejí radost a tou hlavní radostí je teď pro mne azalka od manžela.

V minulosti mi nikdy azalka dlouho nevydržela, je to možná dané i tím, že při složité přepravě květiny trpí. Ze skleníků překlad do nákladních aut, potom dlouhá cesta. Z auta, kde je relativně chladno zase do nějakých skladů, další převoz do supermarketů, kde je zase pro změnu dost teplo a suchý vzduch. Ze supermarketů k majiteli, a i on má zase doma úplně jiné podmínky.

Azalku mám v pokojíku, který patřil mamince. Topení je stažené na minimum, květináč s podmiskou mám uložený na velké podmisce s kamínky, kam pravidelně doplňuji vodu kvůli vzdušné vlhkosti. I tak se stane, že občas najdu pár spadaných lístečků. Je mi azalky líto, ale manžel říká, že jí dáváme aspoň nějakou šanci na přežití.