z čeho je mi smutno

 V poslední době, jsem bohužel dost nervní díky tomu, co se děje kolem prezidenta Miloše Zemana, zvlášť kazašská psychiatrička Džamila je plná nenávisti, až se člověk diví, že něco tak odporného mohlo vystudovat medicínu. Pan Taiwanec a senátní spol., to je taky síla!

Neumím takové věci přejít mávnutím ruky, i když i já mám nějaké výhrady k panu prezidentovi, přesto všechno si ho vážím a přeju jen to dobré a hlavně zdravíčko. 

Někdo, když má nervy, tak nejí, já to mám bohužel obráceně a tak není divu, že jsem dneska horkotěžko dopínala před procházkou kalhoty. 😌

Moc se mi líbí tahle vila a její okolí, chvilku jsem se zdržela a udělala dvě fotky.

Zaujala mě i ptačí budka a stíny na plotě a garáži sousedního domu a tak jsem budku cvakla ještě jednou, a krásná vila je vidět vpravo.

Po obědě jsem ještě pracovala na zahradě, sázela jsem oranžový zimolez, asi to byla ode mne chyba, objednat si rostlinu takhle pozdě. Čekala jsem, že třeba napíšou, že je na sázení pozdě. No, nestalo se to, a zimolez přišel prakticky do druhého dne a na první pohled se zdálo, že má výhony suché. Přitom zrovna u tohoto druhu je poznámka, že si rostlina při mírné zimě podrží do jara téměř všechny listy a ona nemá ani jeden. Jak to dopadne, to se uvidí až na jaře.