Letos v září pršelo opravdu vydatně, dá se říct, že úplně nejvíc za celou dobu, co srážky sleduju a zapisuju.
září 24 mm - (za dva dny, datum jsem si zapomněla poznamenat)
14. září - 65 mm (srážky za 24 hodin)
15.září - 33 mm (srážky za 24 hodin)
16.září - 12 mm
24. září - 4 mm
26. září - 6 mm
celkem září 2024 - 144 mm
září 2018 - 12 mm
září 2019- 44 mm
září 2020 - 73 mm
září 2022 - 51 mm
září 2023 - 10 mm
Včera jsme byli v lese, ne přímo u nás, ale u Mšeckých Žehrovic. Chtěla jsem ještě vidět starý modřín, a taky se podívat, jestli opravdu ty houby rostou.
Vyrazili jsme odpoledne a i když bylo v lese houbařů hodně, i my jsme měli úspěch. Les byl doslova plný klouzků, ale našli jsme i dvě bedly a několik krásných, úplně zdravých hřibů.
Modřín je zatím v pořádku, bála jsem se o něj, protože v jeho okolí se hodně kácelo. Netroufnu si ani odhadnout, jak může být starý. Jeho kmen neobejmou ani dva lidé.
Loni, předloni, ani před předloni nerostlo v lese vůbec nic, už jsem si myslela, že se jen tak podhoubí neobnoví, a jak je vidět, stačilo pár deštivých dní a les se vzpamatovává.
Autorky jsou tentokrát dvě - Sarah Pekkanen a Greer Hendricks, uvedeno jako thriller pro ženy. Mně se kniha nelíbila, a musela jsem se docela nutit, abych neměla na kontě další nedočtenou. Všechny postavy se v knize chovaly divně, možná za to může i jak byla kniha přeložená, či že za napsáním stojí dvě autorky. Každou chvíli jsem se v příběhu ztrácela, než jsem pochopila, kdo kapitolu vypráví. Kdybych měla hodnotit hvězdičkami, byly by s bídou dvě...
z přebalu - Podvodně se přihlásit do studie o morálce a etice možná nebylo správné – ale Jessice finanční odměna přišla vhod. Její anonymní dotazník zaujal, a tak následovaly další důvěrné otázky i setkání, pokusy v reálném životě… A Jess začne váhat, zda bylo moudré prodat svá důvěrná tajemství. Hranice mezi skutečností a experimentem se stírá; už neví, kdy je sama sebou a kdy pokusným subjektem
V sobotu jsme šli k volbám, nechávám to vždycky až na druhý den, aby nebylo možno s tím přes noc nějak manipulovat. Na náměstí bylo plno stánků, vyhrávala hudba, později se slova ujal moderátor a říkal, že dnes nemáme vařit, protože jídlo zajistí stánky.
Lidé ale neměli zřejmě o předražené laskominy a pití zájem. Malá zmrzlina 120 korun, velká, která ani moc velká ale nebyla přišla na 170 korun. Říkala jsem si, že ochutnám aspoň plátek štrúdlu, byl dobře naplněný, ale..., ten malý plátek byl za 70 korun a po štrúdlu pochodovala hejna much, tak mě chuť okamžitě přešla. Bramboráček za 80 kaček mě taky odradil, stejně jako základní langoš za 150...
I tady měli všechno drahé, ani jsem se u stánku nezastavila.
Moderátor řval, že se festival jídla postaral o snídani a stejně tak se postará i o oběd a večeři. Já jsem raději uvařila oběd doma. 👍😊
Stále ještě kvetou ocúny, a začínají opět kvést hledíky.
Na jaře namrzly v našem městečku všechny květy vlašským ořešákům. Vyrašily nové větvičky a listy, ale podruhé nekvetly. Neurodily se ani třešně, višně, meruňky a broskve. Mám radost, že budeme letos mít nějaká jablíčka.
Teď se objevují na kroucené lísce oříšky, sice jich není moc, ale snad stačí na vánoční vanilkové rohlíčky.
To byl pančku skok z léta do podzimu, ale ocúny byly zdá se připravené. Ještě na začátku minulého týdne nebylo po ocúnech ani památky, už jsem si říkala, že cibule asi v zemi uschly a najednou takový fofr.
