učím se radovat z maličkostí

 Z těch zneklidňujících zpráv, které se na nás každodenně valí už jsem totálně na nervy. Proto se teď učím radovat z maličkostí.

Třeba, že mi na fíkovníku dozrávají fíky, a já čerstvé fíky miluju.

Radost mi udělala i tahle malá ještěrka, kdysi jsem ještěrky běžně na zahradě vídala, stejně tak i slepýše. Několik let jsem na tyto tvorečky na zahradě už nenarazila, proto ta radost z ještěrky, vyhřívající se na pískovci.

Do tohohle místa pod borovici jsem dávala odřezky hub, pokud jsme z lesa nějaké přinesli. Četla jsem, že by se po čase ve stejném místě houby mohly objevit. Sice jsem sem dávala odřezky hřibů, klouzků, bedel a masáků, ale třeba je tahle houbička poslem dobrých zpráv.

HŘÍCH NÁŠ KAŽDODENNÍ

 Dočetla jsem předposlední z půjčených knih z naší knihovny od spisovatele Domenika Dána a tentokrát to tedy byla síla. V úvodu autor varuje, že nemáme číst, ale nikomu to myslím nedá. Podle mne je to pro hodně otrlé čtenáře. 

z přebalu -
Na oddělení vražd panuje tradičně dobrá nálada, protože do ranního nástupu zbývá ještě osm minut a Chosé všechny baví popisem vášnivých chvilek, které v noci strávil se svým nejnovějším objevem. Jeho věrný posluchač Váňa si vzrušením zapomněl naložit další sousto, ale Kuky si nezapomněl z hromady před ním urvat kus tlačenky a vejce na tvrdo. Dobrou náladu ukončí telefonát šéfa... V průchodu starého domu v centru města našli popeláři zakrvácenou mrtvolu muže. Už první ohledání na místě činu je šokující - není to muž, je to sotva chlapec a na těle má stopy mučení! Je to Petr, hoch nezvěstný už pět dní, nebo našli jiného chlapce? A kolik bude ještě mrtvých, dokud vraždící bestii nechytí? Detektivové Krauz a Chosé ani netuší, co jim nový případ přinese, ale jedno je jisté už na začátku: krve je na místě činu jaksi příliš a nacházejí ji na podivných místech ... i pod balkonem rozmazlené zbohatlické Zdeny, která jim od samého počátku lže. A co její manžel, bývalý boxer, dokázal by spáchat něco tak ohavného?

meruňkový džem

 Vypadalo to ještě před nedávnem slibně. Loni jsme meruňku nesklidili ani jednu, zato letos byla meruňka plody přímo obalená. Nevím co se stalo, ale meruňky přímo na stromě hnijí. Předevčírem manžel řekl, že už se na to nemůže dívat, vzal košík a starý kbelík. Nejprve do košíku česal meruňky, následně pak do kbelíku jsme shrabali ty shnilé. Bylo to asi 150:1, ve prospěch shnilotin.

Doma jsem meruňky zvážila, bylo jich 1,10 kg a tak jsem uvařila marmeládu. Je chutná, krásně voní, tak mám radost, že se nakonec něco z úrody meruněk zachránilo.

JEDNOU NOHOU V HROBĚ

 Hltám jednu Dánovu knížku za druhou, je to pro mne něco jako droga. 

z přebalu - 

Každý nový případ na oddělení vražd začíná tím, že najdou rozstřílenou nebo ubodanou mrtvolu. Úkolem detektivů je ke každé mrtvole vypátrat alespoň jednoho možného pachatele. Obvykle je to tak, ale v některých dnech jako by se celý svět pomátl a všechno je naopak.

Detektivové najdou na smetišti pohozenou nohu a chybí jim nejen vrah, ale i zbytek těla. Než se rozeběhnou po horké stopě, musí najít odpovědi na základní otázky: je to ženská, anebo mužská noha? Odřízli ji mrtvole, anebo zaživa? Uřízl ji odborník, anebo je to sprostá řezničina? A nezodpovězená je i nejdůležitější otázka – kde je zbytek těla? Hledání odpovědí je dřina a všechny jen zdržuje od pátrání po tom nejdůležitějším v celém případu – po vrahovi s krvavou pilkou v kůlně. Aby toho nebylo dost, Krauze rozbolely zuby, Chosému se hnuly močové kameny, Váňa v kanceláři zkolaboval, neboť hubne a drží přísnou dietu, a šéf se zbláznil, chce zavést třísměnnou pracovní dobu. To zase bude na oddělení vražd bláznivý týden...

plamenka latnatá

 Plamenka latnatá, neboli flox nesměl kdysi chybět v žádné zahrádce. I já jsem si před lety nějaké floxy koupila. Pomalu budou odkvétat, a já je vyfotila až teď. Může za to blbá nálada, která se ještě víc zhoršila po nástupu současné vlády. 

Tahle růžová nádherně voní. 

Ty červené se krásně rozmnožují, mám je už na několika místech...

jen blbec nemění názor

 Jenom blbci nemění svůj názor, a jak to tak vypadá, blbců je v naší zemi převaha. Stále, donekonečna budou opakovat, že komunisty by už nikdy nevolili, protože jim, nebo rodičům zabavili komunisté majetky. Ono to nebylo tak úplné zabavení, bylo to znárodnění. Když si na druhou stranu uvědomíme, co všechno komunisté po válce vybudovali, tak člověk až žasne.  Prospěch z toho měla celá republika. Často na diskuzích čtu, že komunisté všechno rozkradli, přitom je to přesně naopak. Porevuluční vlády, ve kterých komunisté nebyli zpronevěřily, rozprodaly a darovaly už téměř všechno, co komunisté vybudovali a aby toho nebylo málo, připomenu, že před revolucí náš stát zadlužený nebyl, zato dnes jsme zadluženi na celé generace dopředu.

Tady je vidět, jaké priority uznává naše vláda, pan ministr by měl místo účasti na pochodu hrdosti  radši řešit "ukrajinské mladíky", kteří u nás znásilňují dívky a ženy...

Blbci budou stále věřit předvolebním slibům, hlavně když to zase natřou komunistům".

bílá hortenzie

 Dostala jsem kdysi malý odkopek od známé z Moravy, která jí měla od své maminky. Od té doby se u nás hortenzie hodně rozrostla, i já jsem už velký odkopek darovala zse jiné známé, paradoxně do jiné částy Moravy. Dá se říct, že je to hortenzie cestovatelka.  😊

Letos mi málo kvete, ale na druhou stranu kvete už podruhé.  První květy už jsou odvetlé, a nové, drobnější, ale krásné se objevily.