Orlíček obecný se k nám na zahrádku vloudil sám, nebo ho donesli ptáčci. Prostě tady jednoho dne byl a i když se ho snažím krotit, roste už na několika místech, dokonce vyrůstá i ze zámkové dlažby.
Orlíčku nevadí ani přílišné sucho, dokonce si myslím, že si v něm jak se říká lebedí.
Na závěr přidám ještě rozkvetlou azalku, když jsou všechny azalky už dávno odkvetlé, i ta velká opadavá, tak teprve začíná kvést tato růžová.
Deště bylo mnohem méně, než jsme čekali a než bylo avizováno. Pršet přestalo už včera ráno, ale radary ukazovaly, jak u nás vesele prší prakticky v jednom kuse. Mrzí mě, že nemám pro blog pozitivní události, a moje názory na to, co se v současnosti děje se bojím psát, taková už je doba.
Mám ráda kosí zpěv, a tak jsem se zaradovala, když jsem uviděla pod tisem modrou skořápku. Radost opadla, když jsem se od kamarádek dozvěděla, že se nevyklubal žádný kos, ale naopak nějaký vykutálený pták si na vejci pochutnal.
Začínají kvést šípkové keře, ale květů je málo, což je vidět i z této fotky, spíš je možné na spoustě keřů vidět už žloutnoucí listy.
Konečně jsme se i my dočkali vláhy. Včera navečer začalo mrholit, mrholení pak přerostlo v krápání a nakonec v noci u nás byl krásný zahradnický déšť.
Nechtěla jsem uvěřit, že by šetrná remoska dokázala upéct dobrý chleba, tak jsem to vyzkoušela.
Tak už máme neděli a slibovaný déšť se opět nedostavil. Včerejší zprávy o počasí nás informovaly, že déšť bude, ale ne u nás, nýbrž zase na Moravě.
Rozkvetla velkokvětá azalka, ale z nedostatku vláhy, který trvá už několik let má jen pár květů, to, co je na fotce jsou květy z celého velkého keře.
Sice neprší, ale silnější vítr je u nás každý den. Na snímku je vidět, jak to mává se statnou břízou a nebe opět bez jediného mráčku signalizuje, že nás čeká další suchý den...
Dočetla jsem knížku s názvem Kdo věří na zázraky, autorkou je Mirka Skočílková. Co o tomto románu napsat. Mnohým čtenářkám se psaní paní Skočílkové líbí, uvidím, jak na mne budou působit jiné knížky. Na mne to bylo až moc překombinované, ale číst se to dalo. Přiznám se, že odložit nedočtenou knížku se mi nechtělo, byla to zkrátka z mého pohledu taková lepší červená knihovna.
z přebalu -
Gábina je docela obyčejná holka z malého města, která studuje vysokou školu, má skvělého kluka a velké plány do budoucna. Co víc si přát? Jenomže život není vždycky růžový. Jednoho dne zjistí, že láska jejího života není vlastně tak dokonalá, jak si původně myslela. Lépe řečeno, ona pro něj není ta jediná na světě… Naštěstí je tu Jakub, který má oči jen pro ni, a jak to tak vypadá, snesl by jí modré z nebe. Po počátečním odmítání se pomalu sbližují a Gábina postupně zjišťuje, že Jakub je ten pravý. Svatba a dvě děti na sebe nenechají dlouho čekat a Gábina i Jakub se ocitají ve víru rodičovských povinností a partnerského života. Najednou řeší spoustu patálií, které běžně vztahy doprovázejí, ať už jsou to starosti o děti, nebo o prarodiče, rodiče a sourozence. Do vztahu proniká všednost. Některé problémy jsou však horší než jiné, jako například mimomanželský vztah, nemanželské dítě a nakonec i hrozící rozvod, smrt nejlepší kamarádky či nemoc syna. Naivní mladá žena se tak postupem času stává dospělou ženou, která je vystavena těžkým životním zkouškám, její náhled na život a na jeho smysl se mění.
