Pozdě, ale přece mi vykvetly barborky.
Nejdřív vykvetl zlatý déšť, i když jsem si na zahradě ustřihla větvičku o týden později.26. prosince se přidaly i větvičky staré třešně..💗
Pozdě, ale přece mi vykvetly barborky.
Nejdřív vykvetl zlatý déšť, i když jsem si na zahradě ustřihla větvičku o týden později.Vánoce jsou už jen vzpomínkou, i když vánoční svátky podle některých údajů končí 8 ledna, podle jiného zdroje trvají až do Hromnic. My jsme neměli ani stromeček, ani žádná světýlka. Jen jsem udělala bramborový salát, u nás se dělá levnější, tzn. jen s trochou majonézy, hlavně v něm byla spousta zeleniny, včetně drobounkého hrášku a okurky. Dietnější forma salátu už nám nějak víc chutná. K salátu jen jeden kuřecí řízek a stačilo to.
Dá se říct, že se míň díváme na televizi, tím myslím ČT, já se nedívám už vůbec, když teda nepočítám AZkvíz. Raději si přečtu nějakou knížku a snažím se chodit na procházky. Dneska byly takové zvláštní mraky, připomínaly mi obrovská křídla, tak třeba je to dobré znamení, budu si to aspoň myslet, protože toho zlého se na nás všechny žene požehnaně.Fotek jsem nacvakala víc, tímhle jen dávám o sobě vědět že zatím žiju, kdyby to někoho zajímalo.Hra na vraždu od Rachel Abottové už se mi nečetla tak dobře, jako předešlá detektivka od téže autorky. Docela dlouho se děj rozjížděl, už jsem chtěla knížku odložit a možná by se tak moc nestalo. Děj jsem z velké části částečně předvídala, nečekaný zvrat v samém už tomu moc šťávy nedal. Čekala bych ten konec nějak víc propracovaný, bez otazníků na konci.
z přebalu-
Ten den jsme tam byli všichni. A teď je jedna z nás po smrti... Před rokem, na den přesně, jsme se všichni sjeli na Lucasovu svatbu do jeho nádherného cornwallského domu s výhledem na moře. Toho dne si ale nikdo nikoho nevzal. Teď nás Lucas pozval znovu – na oslavu výročí. Ale výročí čeho? Svatby, která se nakonec nekonala, anebo tragédie, k níž došlo jen pár hodin před začátkem obřadu? Prý na dnešní večer naplánoval hru. Máme kostýmy, máme své role a každý se musí zúčastnit. Začneme prý každou chvíli. Co od nás Lucas chce? Co nám neřekl? A co se stane, až tahle strašná hra skončí?
V mnoha rodinách díky naší vládě ty letošní Vánoce asi nejsou ani krásné, ani veselé. Mnohde nemají ani stromeček, ani dárky, ba nemají ani teplo, tak popřeju aspoň klidné Vánoce, snad bude brzy líp... 🎄
Včera jsem upekla máslovou vánočku podle receptu z Praktické kuchařky Libuše Vlachové. Zaujalo mě složení mouky, kdysi jsem jí už pekla a byla fakt dobrá.
450 g hladké mouky, 300 g hrubé mouky, 180 g moučkového cukru, 180 g másla, 3 žloutky, 50 g mandlí, 30 g rozinek, 40 g droždí, asi 3 dcl mléka, vanilkový cukr, sůl, kousek žloutku a 1 lžíce mléka na potření, máslo na potření papíru a hladká mouka na vyválení
Rozdrobené droždí promícháme s trochou cukru, když se rozpustí, přidáme 3 lžíce vlažného mléka a 2 lžíce mouky, rozmícháme a necháme vykynout. Změklé máslo utřeme s cukrem do pěny, postupně vmícháváme žloutky, potom přidáme prosátou mouku, vykynutý kvásek, sůl, vanilkový cukr a vlažným mlékem zaděláme tužší těsto. Přeložíme je na vál a rukama pracujeme tak dlouho, až se těsto nelepí na vál. Přidáme omyté, okapané rozinky a větší část spařených a pokrájených mandlí
Dál už recept neopisuji, je to už jen klasický postup, těsto vložit do mísy, mísu přikrýt čistou utěrkou a nechat vykynout, Při kynutí těsto dvakrát promísíme. Mně se snad poprvé s těstem dobře pracovalo, nelepilo se, bylo vláčné, nemusela jsem ani mastit pečící papír, jen jsem neměla špejle a tak se mi na jedné straně vánočka trochu svezla, ale nevadí. Myslím, že ta práce navíc se vyplatila...
Včera jsme jí načali a už je půl vánočky pryč. 🎄
Pro velký úspěch prvního pečení lineckého slepovaného jsem se nakonec včera rozhoupala a upekla ještě jednu dvojitou várku.
Od Rachel Abbotové už jsem četla několik knížek a stále se k ní, jako k autorce vracím. Není to tak, že bych byla jejími knížkami přímo unešená, ale dobře se mi čtou. Tenhle jak ona říká psychothriller jsem přečetla za tři večery. Jde to samo, když nečumím na televizi, protože to se teď vážně nedá. Kdybych věděla jak se vyhnout poplatkům za ČT, z fleku bych to udělala.
z přebalu-
Brzy přijdou. Přicházejí každou noc. Zatímco se z nebe snáší sníh, jistá mladá žena se naposledy nadechuje. O pětadvacet kilometrů dál mlčky sedí dvě ženy ve zšeřelé kuchyni. Nemluví spolu, protože už není co říkat. Jiná žena nasedá na letadlo, aby unikla muži, který se jí snaží ukrást život. Dříve nebo později se ale bude muset vrátit.
Tito cizí lidé mají jedno společné. Každý z nich udělal špatné rozhodnutí – a teď už nemají na vybranou. Zanedlouho už si nebudou cizí, stane se z nich rodina…Když šéfinspektora kriminálky Toma Douglase povolají na chladné, opuštěné místo podezřelé vraždy, vrtají mu hlavou otázky. Co je oběť zač? Odkud přišla? Jak se tam dostala? Kolik lidí musí ještě zemřít? Kdo je ovládá a jak pachatele zastavit?
Před volbami upozorňoval pan Tomio Okamura, aby si lidé dávali pozor a nevolili různá uskupení SPOLU PRO a za tím název města, nebo obce. My jsme tyto spolky nevolili, ale podstatná část voličů v našem městečku jim to hodila. Voličům stačilo, aby si přečetli, že SPOLU to dokážeme a už je to tady. Občasné si můžou gratulovat, že SPOLU to dokázali!!
Měl se u nás vystavět dům pro seniory a parčík, a teď se ukázalo, že místo, kde ten seniorák a park měl stát se v tichosti změnilo na průmyslovou zónu a už se brzy začne s výstavbou, bohužel úplně jinou, než lidé očekávali. Tak se zase ukázala lidská hloupost.
Pro zlehčení vkládám dnešní snímek krmítka. Připadl nám přes noc další sníhV poslední době se stále častěji setkávám s názorem, že ptáčky netřeba krmit, zvlášť když je krize. Chápu to, že lidé, kteří sotva vyžijí s platem, ptactvo krmit nemohou, ale já to slýchám i od lidí, kteří se nemají tak špatně, od lidí, které by nezruinovalo, kdyby koupili nějakou tu slunečnici.
Já jsem zase pravý opak, radši si utrhnu jak se říká od huby, a slunečnici koupím. Jednak mi dělá radost, že můžu přispět přírodě nějakým dobrým skutkem, a je krásné ptáčky na krmítku pozorovat.Neumím si představit život bez ptáků, stačí, že hynou včely, čmeláci a motýli...
Tak jsem se konečně rozhoupala a upekla k vanilkovým rohlíčkům ještě linecké cukroví. Manžel vystál frontu na trochu levnější máslo a protože moje vnoučata to mají chuťově každý jinak, musela jsem se podle toho zařídit.
Na rozdíl od předešlé knihy se mi thriller Kosti nikdy nelžou četl mnohem lépe. Děj byl napínavý, konec nepředvídatelný, a líbil se mi i překlad. Nedávno jsme se dívali na první zfilmovanou sérii Sběratelé kostí podle autorky Kathy Reichsové a musím říct, že knihy od této spisovatelky se mi zdají mnohem lepší, skoro mám pocit, jakoby za seriálem byl nějaký jiný autor.
z přebalu -
Na doktorku Temperance Brennanovou se s prosbou o pomoc nečekaně obrací detektiv z oddělení odložených případů v Charlotte. Dvě vraždy dětí sice dělí tisíce kilometrů, ale jedno mají společné – pachatele. Před lety Anique Pomerleauová v Kanadě unesla a zabila několik dívek a jen o vlásek unikla zatčení. Pro Tempe i detektiva Andrewa Ryana, kteří případ vyšetřovali, to tehdy byla zdrcující porážka. Nyní se Pomerleauová jako noční můra znovu objevuje ve Spojených státech a vše svědčí o tom, že je zapletená do vražd ve Vermontu a Severní Karolíně. Vzápětí zmizí další dívka a nezvratné důkazy jednoznačně potvrzují, že hrůzovláda Pomerleauové pokračuje.
Chopí se Tempe výzvy? Podaří se jí napodruhé zastavit nebezpečnou psychopatku? Bude muset vypátrat bývalého parťáka Andrewa Ryana, který po úmrtí dcery zmizel neznámo kam, diplomaticky tišit spory mezi místní policí a federály a v neposlední řadě se postavit i svým vlastním skrytým démonům.
Už se na to nedá dívat, natož to poslouchat! Na ČT stále jen Nerudová, Pavel, nebo Babiš. Jako by jiní kandidáti ani nebyli. Dokonce to prý začala řešit rada pro rozhlasové a televizní vysílání, jako manipulaci. My jsme původně chtěli hlasovat pro pana Josefa Skálu, bohužel to nevyšlo.
Nečekaný dárek, dalo by se to tak říct. Ještě před revolucí jsem sháněla knihu Dagmar Lánské s názvem Z lesa i ze zahrady, která u nás byla brzy vyprodaná. Stála pouhých 28 Kčs, ale tehdy se u nás na knihy stály fronty a ne každá byla k mání.
Pokaždé před vstupem do knihovny prohlížíme v zádveří knížky, které jsou určené k rozebrání. Někdy tam knihy zanechává knihovna, jindy přinesou knížky např. z dědictví i čtenáři a dnes se tam objevil tento z mého pohledu poklad a je velmi zachovalá....
V posledních dnech u nás převládá mlha, pomalu si nevzpomínám, kdy jsme měli slunečný den. Když se náhodou sluníčko ukáže, za pár minut zase zmizí.
Nafotila jsem si na náměstí pár hezkých, originálních vánočních ozdob.U nás stromeček nebude, možná dám do vázy smrkové, nebo jedlové větvičky, ještě nevím pro co se nakonec rozhodnu. Jisté ale je, že díky současné vládě nebudeme sami, někde možná nebude nic...
Někteří lidé už prý odhlašují elektřinu, protože by neměli z čeho zaplatit drahé energie. Zkouším se do toho vžít, jak budou tito lidé žít, zvlášť když je v této zimní době tma už v 16 hodin. Jak budou prát? Jak budou vysvětlovat dětem, že letos dárky od Ježíška pod stromečkem nebudou.
Neuvěřitelně dlouho jsem četla Odpočítávače od autorky Amy Suiter Clarke, až dnes jsem ten "strhující thriller" konečně dočetla. Za sebe musím říct, že to zase tak strhující čtení nebylo, spíš naopak. V recenzích se píše, že autorčin originální, osobitý styl vyprávění si podmaní všechny čtenáře, mě to teda nepodmanilo, navíc tzv. podcasty mezi jednotlivými kapitolami mi vyloženě nesedly, ale to je jen můj názor.
z přebalu -
Strhující debutový thriller o sérii rituálních vražd, která zůstala nevyřešená – a nedokončená. Elle Castillová se ve svém podcastu Odložená spravedlnost už dvě desetiletí úspěšně věnuje starým kriminálním případům. Teď otevřela ten, který ji zajímá nejvíc: případ Odpočítávače, jenž před zhruba dvaceti lety unesl a následně brutálně zabil vždy trojici dívek; každá z nich byla o rok mladší než ta předchozí. U jedenácté oběti, jedenáctileté dívky, se však hrůzný řetězec přerušil. Nikdo nevěděl proč. Policie měla zato, že vrah spáchal sebevraždu, ale Elle tomu nevěří a pouští se do pátrání. Pak však zmizí jedenáctiletá Amanda...
Letošní listopad byl u nás převážně mlhavý. Slunečné dny by se snad daly spočítat na prstech jedné ruky.
listopad 2018- celkem 10 mm
listopad 2019 - celkem 32 mm
listopad 2020 - celkem 14 mm
listopad 2021 - celkem 49 mm
Poslanci vládní pětikoalice v úterý přehlasovali prezidentské veto a definitivně protlačili novelu služebního zákona, která byla terčem ostré kritiky opozice, části odborné veřejnosti a varování před radikálními změnami byla slyšet z řad samotné státní správy.
Co z toho vyplývá? Někteří farizejští lidé, poslanci z pětikoalice, v utajení bonzují na vládu např. na PL, ale zároveň si nepřejí, aby bylo uvedeno jejich jméno, a tak se o nich píše jako o dobře informovaném zdroji z parlamentních kuloárů. Při důležitém hlasování, které by mohlo naší republice a lidem pomoct však tito farizejové pro cokoliv zvednou poslušně ruku. Přitom oni jediní by mohli v této těžké době pomoct. Z mého pohledu jsou ještě horší, než celá vláda.