I včera jsme vyrazili na procházku, musím se přiznat, že se mi v tom dusnu, které jsme měli už od rána nikam nechtělo, ale manžel mě vytáhl. Nejhorší bývá cesta zpátky, to prudké stoupání mi stále dělá problémy.
Při odpočinku, protože jsem nemohla popadnout dech, jsem si udělala aspoň jeden snímek.
Později odpoledne, při každodenním šlapání těch mých 10 km na rotopedu, a sledování filmu - to aby mi ty kiláčky na rotopedu rychleji ubývaly - mi najednou muž povídá, abych se podívala z okna na náš smrk. Říkám, že nevidím nic zvláštního, jenomže on seděl v křesle a tudíž byl níž.
Tak jsem z rotopedu slezla a najednou se ozvalo štěbetání a nebe kolem nás potemnělo, jako v hororu "Ptáci". Na smrku seděly snad stovky houfujících se drozdů před odletem za teplem. Než jsem si zapnula a nastavila foťák, byli ptáci fuč, na větvích zůstalo jen pár opozdilců a když cvakla spouť, odletěli i ti poslední. Přišlo mi, že se tihle poslední přišli se mnou rozloučit, protože u nás na zahradě už několik let drozdi hnízdí v tújích.
V noci, po druhé hodině ranní, přesněji ve 2:38 mě probudilo hřmění. Bouřilo někde v dálce, a následně se spustil déšť. Myslím, že nemusím psát, jakou jsem v tu chvíli, když jsem zaslechla jemné bubnování kapek deště na okenní parapet pocítila radost.
Bohužel to celé trvalo snad jen necelou minutu, lítala jsem několikrát k oknu, jen abych se zklamaná zase vracela do postele. Nespadla už ani kapka.
Tohle září bude pravděpodobně nejsušší, jaké jsem kdy zažila. Třetím rokem si zapisuju množství srážek, a doposud bylo nejsušší září v roce 2019 se svými 9 mm. V roce 2018 spadlo 44 mm. Letos máme zatím pouze necelé 2 mm. :(
Žádné komentáře:
Okomentovat