budhistické moudro

 Kéž by tyto řádky byly pravdivé, jak to ve skutečnosti je, se asi dopředu nikdy nedozvíme...

Nestůj nad mým hrobem a neplač tu;
nejsem v něm, nespím tady.
Jsem tisícem větrů, které všude vanou.
Jsem diamantovým třpytem sněhu nad savanou.
Jsem zlatavé slunce na zrajícím obilí.
Jsem podzimní deštík na chvíli.
Když probudíš se v ranním tichu,
jsem hejnem ptáků za úsvitu,
co k nebi se umí rychle vznést.
Jsem v noci hebkou září hvězd.
Nestůj nad mým hrobem, proč bys plakat měl?
Nejsem v něm.
Já neumřel.