rozchodník

 Nějak pořád nejsem ve své kůži, dneska jsem upravila japonský javor, který měl být zakrslý a přitom má roční přírůstky skoro metr. Tam, kam jsem ho před lety zasadila by takový obr být nemohl a tak jsem ho dnes razantně, ale snad s citem poupravila. Konečně jsem tako shrabala listí z jinanu, které spadalo asi díky krupobití. Preventivně jsem uklidila domů choulostivé rostliny, protože to zase vypadalo na pořádnou bouřku.

Bouřka se nám vyhnula, chvilku hřmělo, ale u nás byl nakonec jen krátký zahradnický deštík a tak rostliny zase putovaly na terásku. Já si zalezla do křesla s knížkou. Mám rozečtený Kaleidoskop a jiné povídky od Raye Bradburyho. Kdysi jsem tyhle povídky  už jednou četla, ale ráda jsem se k nim vrátila. 

Mraky byly tak zvláštní, že jsem si honem došla pro foťák. 

A tady se konečně dostávám k tomu rozchodníku, podle něj jsem sice nazvala článek, ale psala jsem o tom, jak se cítím unavená a nic nezvládám, to jsem celá já.