V neděli jsme místo běžné procházky vyrazili po dlouhé době zase na kolech. Chtěla jsem vyzkoušet, jestli kolo ještě vůbec zvládnu.
Jeli jsme jen k nám, do nejbližšího lesa směrem na Stochov, protože jsem po absolutně suchém září nepočítala s tím, že by to ve vzdálenějších lesích bylo lepší a zda by vůbec nějaké houby rostly. Prostě jsme vyrazili jen na čumendu.
Jediná houba, na kterou jsem ten den narazila byla tahle dřevokazná, která vyrůstala z vyvrácené suché břízky.
Jinak to, co jsme viděli jsem si nepředstavovala ani v těch nejkatastrofičtějších scénářích. Bylo to mnohem horší, než na jaře a už tehdy mi bylo do pláče. Devadesát procent jehličnatých stromů - smrků, borovic, modřínů bylo suchých. Jehličnaté stromy na tom byly nejhůř. U listnatých - bříz, dubů, buků, jasanů, javorů a dalších bylo suchých víc než polovina a zbytek listnáčů trpěl nějakou chorobou. Projevovalo se to divnými, pokroucenými a skvrnitými listy.
Nikdo zřejmě o les nepečuje, nikdo neprořezává mladé suché stromy, nikdo si neodváží na topení soušky, nebo vyvrácené stromky, takže se v lese nedalo ani pořádně chodit. Myslím, že i zvěř to má v těchle podmínkách stížené.
Po hodně bloumání jsme to vzdali, a vrátili se k zaparkovaným bicyklům a vydali se domů, ale ta hořká pachuť z toho co jsem viděla u mne dál přetrvává. Jediné pozitivum bylo, že jsme viděli spoustu úplně maličkých, přibližně dvouletých doubků -semenáčků.
Konec září by měl být podle meteorologů deštivý, jen nevím, jestli se ten skomírající, téměř mrtvý les dá ještě zachránit. Snad jen ty mladičké doubky budou mít šanci...
Žádné komentáře:
Okomentovat