fíky ze zahrádky

 Často a ráda vzpomínám na svou první a poslední dovolenou v Řecku, kam mě vzala dcera a kde jsem si to opravdu užívala.

Při cestě k moři jsme chodily kolem zahrady, kde za plotem rostl obrovský fíkovník. Jeho chutné plody akorát dozrávaly a padaly všude kolem pěšinky. Vždycky jsem si pár čerstvě spadaných fíku posbírala, majitelka nebyla proti, a ještě nás pobízela, ať si nějaké klidně i natrháme.

Sušené fíky moc nemusím, ale v těch čerstvých bych se ujedla. Proto není divu, že jsem neodolala, když mi známá z Moravy líčila, jaké úspěchy má v pěstování fíků, že sklízí každý rok tolik plodů, že je ani nestačí jíst. 

Moravskému podnebí se to naše nevyrovná, ale přece jen jsem do toho šla, protože poslední zimy byly i u nás extrémně teplé.

Minulý rok jsem ochutnala první velký fík, víc se mi jich neurodilo. Letos bylo fíků dvanáct, na těch už jsme si pochutnali, další fíky se na stromku začaly tvořit zhruba před měsícem a ty pravděpodobně nedozrajou.

Někde jsem četla, že i když stromek namrzne, nemáme házet flintu do žita, protože může často na jaře obrážet od kořenů, tak uvidíme, jak to bude dál, jestli i příští zimy budou fíkovníku vyhovovat.