Od této knihy autorky Lenky Petřekové jsem tolik očekávala, na Databázi knih má výborné hodnocení, ale teď, po přečtení mi přijde, jako by to hodnocení psali snad jen její známí, či příbuzní. Zdá se, že paní Petřeková nemá s psaním detektivek a thrillerů žádné zkušenosti, ani s policejním vyšetřováním. Oba detektivové Marek a Monika jsou nevyzrálí, nezkušení, Monika je nebála bych se napsat na pár facek. No, hlavně že do knížky paní spisovatelka taky zapasovala homosexualitu, to je teď tak nějak v módě. Pokud bych měla hodnotit hvězdami, nedala bych ani jednu, autorčino jelikož, bylo zpočátku v každém odstavci, později i dvakrát v jedné větě. Následovalo jakož, a pročež, jako by každou svou větu musela nějak odůvodňovat, nebo si možná myslí, že čtenář to potřebuje, protože je naprostý hlupák. Kdyby se stále dokola neomílalo to, co čtenář už četl několikrát, byla by kniha maximálně stostránková, takhle to hodilo stránek 350! Myslela jsem, že to fakt už nedám, ale na druhou stranu jsem byla zvědavá, jak si autorka poradila s koncem. Ten se mi taky nelíbil, napadá mě, jestli podobné trauma nezakoušela v dětství a mládí sama autorka.
Z přebalu - Dvě traumatizované ženy nalezené na periferii Prahy vypovídají velice podobný příběh, který nabízí více otázek než odpovědí. Oba zdánlivě stejné případy, ale od sebe dělí více než 16 let. Pražští detektivové Marek Hlučný a Monika Beranová, mají před sebou nelehký úkol na podivném případu, kde se nemají čeho chytit.
